Velký vandr 07 – Orlické hory a Broumovky (147)
[PÁ]
Po složitějšímslo domlouvání, jak kdo pojede, nakonec v pátek vyrážíme z Prahy jen já a Kuba. Kameňák to bere nakonec autem z Plzně s tím, že se snad potkáme někde u hájovny. Na Smícháči nasedáme do prázdného kupé a doufáme, že to tak zůstane. Vlak zastavuje na Hlaváku a do našeho kupé přisedají dvě postarší dámy. A v tu chvíli bylo po klidu. Protože skoro celou cestu řešily Paroubka, Blesk, Poštu pro Tebe a podobné blbosti. Vystoupily snad jednu zastávku před námi. My jsme vystoupil na naší zastávce a vydali se skrz město, kde probíhala pouť, směrem do lesa. Po pár kilometrech jsme se dostali k hájence, kde jsme měli mít teoreticky raz s Kameňákem. Nikdo tam ale nebyl. Jelikož hospoda cestou byla zavřená vydali jsme se dál po silnici, zda tam není nějaká jiná. Jako na potvoru nebyla a tak jsme se vrátili zpět k parkovišti. Z dálky jsme viděli člověka u auta s náznakem usárny. Tak jsem se vydal na výzvědy a kupodivu to byl Kameňák. Chvilku jsme počkali, než si dobalil usárnu a vydali jsme se směrem k pevnosti Hanička. Jen ze zvědavosti jsme došli až k pevnosti a od ní jsme to vzali už opravdu do lesa hledat místo pro naše nocování. To jsme po chvilce hledání našli a udělali si u potůčku oheň na kterém jsme si uvařili nějaký ten čaj a zalezli jsme do spacáku. Teda až na Kubu, který se zavěsil do hamaky.
[SO]
Ráno vstal prý jako první Kuba a po něm Kameňák. Prý mu ho bylo líto jak tam mrzne sám. Já jsem se vyhrabal až jako poslední. To už myslím Kameňák rozdělával oheň. Po snídani jsme zabalili věci a vydali se zpět k autobusové zastávce u Hájenky. Po pul hodince se v zatáčce ukázal autobus a v něm Britt. K našemu překvapení ale autobus nezastavil a jel klidně dál. I Britt z toho byl překvapen. Se smíchem jsme se posadili a cekali zda se Brittovi povede zastavit autobus. Asi po pul hodině se Britt ukázal a sdělil nám, že autobusák to nějak nezvládl ubrzdit, marně šlapal na brzdu, a přejel. Chvilku jsem podebatovali a vydali jsme se na prohlídku pevnosti Hanička. Když jsme tam došli, zjistili jsme, že prohlídka je až za hodinu, a tak jsme si dali pivo. A tak nějak jsme se zakecali že jsme nakonec zvládli až další prohlídku. V pevnosti to bylo celkem pěkně, až na tu zimu. Po skončeni hodinové prohlídky jsme vyfárali na povrch. Pres hory a doly a jeden obydlený bunkr jsem se dohrabali až na Pěticestí. Posadili jsme se u zavřeného občerstvení a dali si hlt vody. Ale k našemu potěšení se ukázal pán na kole, odemkl stánek, a nabídl nám pivo. Dali jsme si pivo, colu, grog a tatranky. K večeru jsme rozdělali oheň a poseděli u něj. (Až na Kubu z OTB, který toho moc nenaseděl, protože stále odbíhal a sral a sral a sral … ) Málem bych zapomněl, že nám hodný pan z občerstvení ukázal nedalekou studánku, ke které jsme se ještě večer vydali pro vodu. Je pravda, že občas trochu sprchlo. Ale hlavně bylo fajn. Jak se začalo smrákat tak se Kameňák a Britt přesunuli do bunkru. My jsme se vydali do druhého bunkru, ale nenašli jsme ho. Tak jsme se vrátili zpět k občerstvení a ulehli jsme kousek od něj.
[NE]
Ráno jsme pomalu vstali a dali si něco k snídani. Tentokrát bez ohne. Po nemalé chvilce přijela nová obsluha občerstvení, tak jsme nakoupili a vydali se na cestu. Přes zrekonstruovanou Kunštátskou kapli, kde nás opustil Kameňák, jsme se vydrápali na Velkou Deštnou kde jsme se lehce občerstvili a vydali se na nedalekou rozhlednu. Za zmínku stojí ještě snad, že jsme cestou na chvilku zaparkovali u Valinova pramene, kde kluci zalehli celou silnici. Po panoramatech z rozhledny jsme se vydali dál a sbírali jsme maxi-borůvky. Pro nocování jsme tentokrát vybrali bunkry. Bunkry jsou nic moc a tak se vracíme zpět k potoku, kde rozdělávám oheň, což Kuba komentoval něčím jako „“oheň pro trpaslíka““. Ale nakonec jsme na tom pidi-ohni všichni uvařili. Kubovi se ale u potoka nelíbilo a tak jsme šli hledat jiné bunkry. Po delším hledání jsme jeden ucházející našli. Původně jsem chtěl i tak spát venku, ale matka příroda spustila déšť a tak jsem i já nakonec zapadnul do bunkru. Až na totální tmu a smrad z Kubovy aromatické svíčky se tam spalo dobře. Venku se celou noc čerti ženili a mlha byla tak hustá, že by se dala krájet.
[PO]
Jelikož byla v bunkru vážně tma tmoucí, tak vylézáme ze spacáku až v devět. Kubovi došel pevný líh, tak jme mu poradili ať pod liháčkem rozdělá pidi-ohýnek. Asi tak hodinu s vařičem zápasil a nakonec liháček s ohněm rozkopal se slovy „“do pí.., já se na to můžu vysrat, hory zkurvený““. S Brittem jsme se při jeho vaření dobře pobavili. Jelikož se nám ho zželelo, Britt mu dal pár kostek lihu. Na půjčeném lihu konečně Kuba uvařil čaj s citrónem a uklidnil se. Z bunkru jsme se vydali zpět do kopce k Masarykově chatě, kde jsme si objednali smažák a pivo. Z chaty jsme to vzali po červené přes hřebeny až do Olešnice. Kam jsme dorazili pět minut před zavíračkou. Tak jme si oddechli a nakoupili nějaký ten proviant. Kuba byl skoro bez peněz a tak si z něj samozřejmě děláme srandu, že půjde sám pešky. Autobusem jsme se všichni přesunuli na Nový Hrádek. Odtamtud se vydáváme podél Olšenky do Pekla a dál podél Metuje k Novému Městu nad Metují. Jako kulturní vložku si dal Britt sám výstup k blízké zřícenině. Nám se nechtělo a tak jme na něj počkali u cesty. Jak se ukázalo, zřícenina byla zavřená a přístup přes plot byl značně komplikovaný. Asi dva kilometry od města jme to zabalili a rozkládáme spaní. Chvilku po tom co jsme natáhli celty se rozpršelo. A střídavě pršelo až do rána.
[ÚT]
Je celkem hezké ráno, vstáváme kolem deváté. Jen jeden jedinec ráno komentuje jako mrazivé. Ani nesnídáme a vyrážíme do města na snídani. Ve městě nakupujeme, procházíme památkovou rezervaci a snídáme na schodech. Ve dvanáct nasedáme do vlaku směr Police nad Metují. A dál pokračujeme busem do Machova. Tam kupujeme nějaké to jídlo a v místní hospodě si dáváme Plzeň a grog. Po zaplacení vyrážíme po žluté pres skalní města a bludiště na kemp. Kemp jsme celkem v pohodě našli, ač byl ukrytý ve skalách. Jelikož bylo ještě celkem světlo tak jsem vyrazil k nedaleké studánce pro vodu. Nedaleká byla jen vzdušnou čarou. V reálu to bylo něco pres kilometr. Ale vyplatilo se, měli jsme pořádnou zásobu vody. Než jsem se vrátil tak kluci rozdělali oheň, takže jsem si hned dal vařit vodu na čaj. U ohně jsme vydrželi do jedné a pak jsme zalehli.
[ST]
Vstáváme kolem deváté. Krásně svítí sluníčko a tak posedáváme u ohne a lenošíme u snídaně (kafe,špekáčky,topinky). Plán na tento den je projít okolní kempy. V jedenáct hodin jsme dosnídali a vyrážíme na skalní bránu. U studánky se myjeme, což Kuba z OTB hodnotí jako vrcholně netrampské jednání a po včerejším použití GPS získáváme další černé body. V půl druhé jsme konečně dorazili na místo, ale jelikož to tam bylo lidí jak na Václaváku, tak se moc nezdržujeme a jdeme dál. Cestou ještě já a Britt slézáme do skal na kemp U čertovy tchýně. Ještě že Kuba zůstal na cestě, protože by nás zabil. Bylo to pár set metrů, ale trvalo to přes hodinu. Ostatní kempy se nám nezdály dostatečně bivakuschopné a tak jsme se až v noci vrátili zpět na předchozí kemp. Z dálky byl cítit kouř, neklamné znamení, že tam někdo je. A byl, jeden stan. Moc jsem se nezdržoval a zapadnul jsem pod převis do spacáku. Kuba a Britt chvilku poseděli u ohně a šli taky spát. Kuba u ohne a Britt pod převis.
[ČT]
Vstáváme celkem časně a vyrážíme přes studánku do Hlavňova. Cestou jsme zkouknuli pár kempů. Moc jsme se nezdržovali, jelikož počasníci hlásali poslední pěkný den. Proto jsem se rozhodli strávit ho u vody. V Suchém Dole jsme si dali kofolu a pospíchali jsme k jedinému rybníku v okolí. Tam jsme vyprali část špinavého oblečení a samozřejmě jsme si i zaplavali. Kuba celé dopoledne prohlašoval, že se u rybníku vyholí, ale nakonec zůstalo jen u slov :). Kolem poledne se z ničehož nic z rybníka ozvalo “Hele to je Autíčko a Kuba”. Když jsem se rozhlédl zjistil jsem, že v rybníce plave asi Netopejr. A byl to on. Po chvilce se ukázal na souši a chvilku s náma podebatoval. Když odcházel tak slíbil, že se večer ještě ukáže. Tak jsme ještě poleželi na pláži a k večeru jsme se přesunuli do nedaleké hospůdky, kde jsme měli s Netopejrem domluvený sraz. Tam jsme si dali smažák a nějaké to pivo. Kolem osmé se opravdu Netopejr ukázal, dal si jedno pivo, my dopili naše, a vydali jsme se do skal k dalšímu kempu. Cesta na kemp byla dosti krkolomná, ale stála za to. Na kempu jsme schovali bagáž a vydali jsme se s Netopejrem na vrchol skal. Nahoru to šlo sice špatně, ale vydrápal jsem se tam. Ale cesta dolů byla zatraceně složitější. Připadal jsem si jak kočka co vylezla na strom a neví jak zpět na zem. Ale výhled tam byl parádní. Když jsme slezli dolů rozdělali jsme oheň a tak do deseti jsme u něj poseděli. Pak jsme se rozloučili s Netopejrem a on se vydal černočernou tmou zpět na chatu. Těsně po jeho odchodu začalo lehce pršet a tak jsme zalezli do srubu do spacáků.
[PÁ]
Ač se nám nechtělo, vylezli jsme se spacáků v osm hodin. Tak brzo jsme vstali jen kvůli tomu aby jsme se stihli nasnídat než dorazí Netopejr. A opravdu v devět se zjevil a mohli jsme vyrazit. Když jsme došli ke studánce tak slaboch Kuba z OTB prohlásil, že s námi nejde a počká u studánky. Tak jsme tam odhodili bagáž a vydali se na průzkum kempů. Během cca dvouhodinové procházky nám Netopejr ukázal tři kempy. Dva kousíček od studánky a třetí o pořádný kus dál. Ano, byl to kemp, který jsme hledali dva dny před tím a nenašli. Tentokrát se ale zadařilo a kemp byl nalezen. Když jsme dorazili zpět ke studánce, Kuba tam ještě polehával. Rozloučili jsme se s Netopejrem a také jsme se odložili na sluníčko. Mně poležení zpříjemnila babočka, která na mně usedla a zůstala se mnou skoro hodinu, ač jsme s ní dělal různé akrobatické cviky. Odpoledne nás nějak přemohl hlad a tak jsme si na chvilku sedli do hospůdky. Po vydatném odpočinku a nějakém tom jídlu jsme se zvedli a šli jsme se kouknout zda nejede autobus. Nejel. Ale cestou jsme opět narazili na Netopejra a tak jsme si s ním dali dvě piva. Teda jen já a Kuba, protože Britt se odmítnul vrátit do hospody a šel radši napřed ke kempu. My jsme se vydali za ním tak po hodince. Cestou jsme potkali cca šest trempů a ti nám sdělili, že je to každého stálo tisíc Kč. Tak jsme přidali do kroku abychom varovali Britta. Ten se vyloupnul z ničehož nic ze tmy. Že viděl důležitě čumícího ochranáře a policajta se psem a tak se zdekoval do skal a koukal na tu jejich akci shora. A tak jsme se rozhodli vandr ukončit. Vydali jsme se opět k autobusové zastávce a hodinku počkali na přípoj do Police nad Metují. V Polici jsme zjistili, že vlak nám ujel a tak jsme zaparkovali v čekárně. Kde nám hodný pan výpravčí nechal přes noc. Ve čtyři ráno jsme sedli na vlak a vydali jsem se ku Praze.