[ČT] Jelikož na pátek 28-ého října připadl svátek, rozhodli jsme se vydat na další část Střely. Netradičně, teda spíš tradičně jsme jako startovní stanici vybrali Krty. Jak jsem na internetu zjistil tak měli mít U Krtka ve čtvrtek zavřeno. Proto jsem Petra pověřil aby koupil rezervní pivo aby jsme si mohli jedno dát na zápraží U Krtka. Když jsem s Pavlem přijeli do Krt tak tam Petr už postával u zastávky. Když jsem uviděl na zastávce plakát  „“U Krtka zase točí““, tak jsem politoval Petra, že se táhnul s plechovkama. A vydali jsem se zvesela k hospůdce. Už z dálky se nám zdálo, že je tam nějak temno, ale to nás neodradilo dojít až ke dveřím. Aby jsme si přečetli, že z technických důvodů bude otevřeno až v pátek. Tak nakonec Petr vytáhnul plechovky a dali jsme si je na stojáka. Během popíjení piva Pavel bojoval s bleskem, aby udělal společnou fotku. Po parminutovém boji, nakonec nějaká ta fotka vznikla a vydali jsme se zpět k zastávce a dál do LQ. V deset hodin už jsme byli na místě a seděli u ohně. Ale jelikož už bylo pozdě poseděli jsme tak do jedenácti a zalezli do spacáků.

[PÁ] V pátek ráno jsme se probudili do úplné mlhy.  A to doslova a do písmene. Bylo vidět maximálně na metr a víc ani ťuk. Rozdělali jsme opět oheň a dosti dlouho jsme u něj poseděli. Samozřejmě jsme si i něco uklohnili s snídani a sledovali čas. Naivně jsme předpokládali, že U Krtka otevřou v jedenáct jak stálo na plakátu na nádraží. V jedenáct jsme se přibližovali k náměstí, ale z dálky jsme viděli neklamné znamení, že otevřeno není a tak jsme to stočili a vydali se zpět k LQ a z něj pokračovali dál ke starému kempu. Tam jsme chvilku poseděli a vydali se dál na cestu.  Minuli jsme Velěčín-zavřeno, a pokračovali dál do Žihle. Tam jsme zaparkovali na oběd v hospůdce u Kiliána  A dali jsme si konečně ono kýžené pivo. Jelikož se nám to tam moc nezdálo přesunuli jsme se do místního baru a tam jsem snad hodinu hráli prší. A tam se Pavel rozhodl, že je hnusné počasí a jede domu. Tak jsme zaplatili a vydali se na nádraží. Cestou se k nám připojil Markus, tramp z baru. V půl osmé jsme se rozloučili s Pavlem a vydali se černou nocí  k Novému Dvoru, kde nám Markus slíbil zabijačku tedy vepřové hody. Petr i Markus si dali nějaké to maso a já vaječnou topinku. Když jsem dojedli a zaplatili přesunuli jsme se do nedalekého dubového lesa a uložili se do spacáků. Tu noc bylo snad patnáct stupňů a spali jsme jak v bavlnce.

[SO] Po skoro letní noci se mně ze spacáku vůbec nechtělo, a taky jsem se z něj vyhrabal až jako poslední. To už se na vařiči ohřívala voda a já si hned po tom co jsem vylezl dal čaj. K snídani byl převážně chleba a tím co kdo měl. Kolem desáté jsme zabalili a vydali se na cestu směrem k Rabštejnu. Cestou jsem nakrmil krásné koníky zbytkem sušenek. Ale než jsem je přilákal trvalo to snad pět minut. Po zastávce u koníků jsme se vydali krásným barevným lesem/však uvidíte na fotkách/ dál. V jedenáct hodin už jsem stáli u cedule Rabštejn a půl dvanácté už jsme seděli na Ranči Černý kámen a objednávali smažák, jediné jídlo co tam měli. Končili sezónu a tohle byl poslední otevřený víkend. K mému zděšení neměli tatarku. Tak jsem si dal poprvé v životě smažák bez tatarky. Když jsme dojedli vydali jsme se dál po zelené značce. Na Železném Hamru jsme se na chvilku zastavili na starém tábořišti, nabrali jsme vodu ze studánky a po snědení svačinky jsme pokračovali dál. Kus za Kozičkovým  mlýnem jsme zahlédli pár tábořišť, ale bylo brzo tak jsme pokračovali dál. Kus před Černou Hatí nám Markus ukázal starý dnes už rozbořený Rabbiho kemp. Po zjištění, že kemp už není jsme podruhé přebrodili Střelu, přešli louku a zase  přebrodili. Takže sobotní skóre bylo tři brodění. Ten den jsme už jen vyšplhali kousek do lesa, kde nám Markus ukázal další kemp. Tam se s námi rozloučil a vydal se na vlak. My jsme rozložili ležení a zapálili oheň.  Dřevo bylo už připravené, což už pomalu na kempu nejí vidět. Ale i tak jsme pro jistotu nějaké to dřevo nanosili. Jelikož se posouval čas, tak jsme se přichystali na dlouhou noc. Na ohni jsem uvařili co se dalo. Mojím zaviněním i jeden čaj navíc, jelikož jsem  omylem jeden vylil. Naštěstí jsme měli dost vody, tak to nebyl problém. Do spacáků jsme zalezli něco mezi desátou a jedenáctou.  To jsme ještě netušili jaká bude v noci kosa.

[NE] Jsem se asi vzbudil zimou kolem sedme hodiny. Všude kolem byla jen mlha a jinovatka. Naštěstí jsme spali dosti vysoko nad řekou , tak nás ona mlha a jinovatka jen lízla. Tak jsem ještě chvilku vydržel ve spacáku. Kde bylo tepleji než venku. Jelikož se spacák čím dát tím víc ochlazoval, vzdal jsem boj se zimou a rychle vylezt a rozdělal oheň. První chvilky jsem mrznul, ale jak oheň zapraskal bylo už fajn. Přikládal jsem co to šlo, aby jsme se zahřáli. Když už to pořádně hořelo odhodlal jsem se vzdálit od ohně a vyndal ze žracáku zbytek chleba a sýrů. Mezitím se na ohni už vařil čaj a my se mohli vrhnout na snídani. Po snídani jsme nanosili dřevo co jsem spálili a začali pomalu balit. Než člověka zabali spacák mel ruce jak rampouchy a musel na chvilku k ohni a tak pořád dokola. Když jsem dobalili, nechali jsme venku jen jeden ešus.  S ním skočil Petr pro vodu a já mezitím ušlapal ohniště. Následovně jsme ho zalili vodou a nakonec na ohniště položili větvičku. Hodili jsme na záda bágly a vydali se dál po řece.  Cestou jsme šli kolem Čoubova Mlýna  Strážiště až k místu kde byla na mape označena trampská osada. Tu jsme si chtěli prohlédnout z blízka a tak jsme přebrodili Střelu a „“osadu““ si prohlédli. Nebylo tam skoro nic, jen pár divných chatiček. Dál jsme přešli louku a znovu jsme přebrodili zpět na zelenou značku. A po té jsme došli až do Plas. Tam jsem Petra přemluvil, že je hospoda až u nádraží. Jak jsem se přibližovali k nádraží a hospoda nikde tak byl Petr dosti nervózní. Nakonec u nádraží byla. Tak jsme se posadili a dali si pivo. Když se blížila hodina odjezdu vlaku tak jsem zaplatili a vydali se na nádraží. Po zjištění, že vlak jede až za hodinu jsme se vrátili zpět a dali si další pivo. Na druhý pokus už vlak přijel a my jsme se vydali do Plzně. Kde Petr končil a já pokračoval dál na Prahu.

◄123