No jak začít. Už nakládaní lodí a posádky bylo docela zajímavé. Ale abych nepředbíhal. Po dosti silné anabázi se mi nakonec povedlo získat háčka a to Grétku z trampské konference. Ani jsem se nenadál a bylo tady úterý, čas odjezdu. Út:Kolem čtvrté jsme naložili Grétku a vydali se na barák pro vozejk a moji loď. Po lehké opravě vozejku jsme naložili moji loď a vydali se do Úval pro druhou loď. A vyrazili do Smrčné. Ale během cesty se zjistilo, že Davy přijede o trošku později do Havlbrodu tak jsme přesunuli start do Okrouhlic(cca o 10km zpět). Když jsem přesouval místo startu, tak už zbytek výpravy seděl ve vlaku do Smrčné. Takže se rychle přesunuli do jiného směrem na Okrouhlice. Tam jsme s loděma dorazili okolo půl deváté a začali nahánět zbytek výpravy. Po pár telefonátech jsem se konečně shodli kde budeme tábořit a po pár minutách se našli pod mostem. A odtud jsme se přesunuli na nedalekou louku, kde je dočasné tábořiště. St.: Ráno jsme vstali kolem deváté a posnídali. Po snídani jsme zabalili věci do loďáků a barelů. Darča s Petrem tradičně přebalili barel 2x, jelikož se nevědělo kde je Petrův mobil. Pak jsme hodili lodě na vodu a začali s tréningem háčků. Když jsme skončili tréning, zjistilo se že Petrova loď jako obvykle leče. Chvilku po vytažení lodí na břeh se ukázal Davy. To bylo tak půl druhé. Naložili jsme lodě a vydali se na cestu. To nás čekala asi nejhezčí, ale také nejsložitější část cesty. A to byla Strořidla. Ty jsme spíš prokodrcali než propluli. Ale stálo to opravdu za to. Překrásná příroda a hromady peřejí. Podle kilometráže II+. Do kempu ve Stvořidlech jsem do razili kolem páté. A dali jsme se do sušení Petrovi lodi aby’jsme ji mohli zalepit. Poté jsme rozdělali oheň a uvařili večeři. Hned po večeři jsme se přesunuli do přilehlé hospody kde jsme vydrželi do pozdních hodin. Čt.: Brzo ráno(10-tá) jsme posnídali a vydali se na další úsek který měl skončit v kempu U vlka. Cestou jsme většinu jezů přetahovali a myslím jeden sjížděli. Do tábořiště jsme dorazili těsně po páté. Háčkové se vydali do nedaleké studánky po bílých značkách pro vodu. A následovalo zase lepení lodí. Tentokráte ale úplně všech. Pá.: Hned ráno po snídani se naplánoval další úsek a to do Zruče nad Sázavou. Cestou jsme udělali zastávku v kiosku u Mlýna v Budčicích. Kde jsme si dali guláš, hranolky a pivo. A pokračovali dál po řece. Jelikož první dvě lodě v zápalu jízdy přejeli kemp v Zruči. Museli jsem hledat náhradní řešení. Po marném pokusu vrátit se proti proudu, jsme zaparkovali pod mostem, kde jsme aspoň koupili jídlo a ředidlo. A pokračovali dál v cestě. Po prvním marném pokusu o utáboření v přítoku Želivky jsme se nakonec utábořili tak dva kilometry pod ním v bývalém dětském táboře. Cestou se ještě Ivka,Petr a Davy stačili vykoupat v Horce na jezu. Do tábořiště jsme se nakonec dostali až kolem sedmé večer. Z mého pohledu to bylo asi nejhezčí tábořiště ve kterém jsme za celou cestu byli. Tam jsme si udělali konečně pořádnej oheň a vydrželi zase do pozdních hodin. So.: A zase zabalit a hurá na další úsek. Až na malou zastávku v Soběšíně na smažák se nic moc nestalo. Je pravda,že tábořiště kde jsem byli nestalo za moc. Vlastně skoro žádná tráva a spíš jen udusaná zem. Večer se zašlo přes most do hospody kde jsem já a Grétka vydrželi do půlnoci. Zbytek se prej vrátil tak hodinu po nás. A podle ranní reportáže byla nejveselejší Ivka. Ne.: Co se dá dělat, nastal nám poslední den. Vyfotili jsem jedno společné foto a vydali se do Ledečka, kde chtěl Davy naložit loď. A nebyl by to poslední den kdyby se někdo necvaknul. Jo jo byl to Petr s Darčou. Stačil jeden špatný náklon v peřejce za šlajsnou a bylo o zábavu postaráno. Naštěstí všechno pochytali. Teda až na jednu konzervu, která ne a ne chtít plavat. Po vysušení lodě jsem nerušeně dopluli do Ledečka a pomohli Davymu s lodí na nádraží. V Ledečku se Darča s Ivkou vydali pěšky do Budína. A já, Grétka a Petr(sigl) jsme se po řece spluli do Budína. Když jsme tam dojeli tak tam už pěší část byla a čekala na jezu. Petra, Darču a Ivku odvezl do Úval jeho děda. A já s Grétkou jsme si do osmi počkali na mého tátu. Naložili jsme lodě a vydali se domů. Doma jme vyložili naši loď a Petrovu přesunuli na feldu. Po vyložení věcí v Úvalech jsme ještě hodili Grétku domů a frčeli zpět domů. To už v radiu hlásali skoro jedenáctou hodinu.Asi největší zážitek mám ze Stvořidel. Jen to chtělo o trochu víc vody. Jinak byl označil akci za velmi zdařilou …..

„

Naštěstí jsem si nechal loďák dovézt do Prahy od táty. Po zvážení v práci jsem zjistil, že má úctyhodných 13kg. Ať jsem bádal jak jsem bádal. Povedlo se mi váhu loďáku stáhnout jen na 12kg. Protože byla v Praze zácpa, tak mně táta hodil pouze na Florenc a já musel absolvovat cestu k Petrovi mhd(metro a tramvaj). Z posledních sil jsem se dobelhal k Petrovi a zazvonil. Po chvíli mi zabzučel telefon. Volal Petr abych chvilku počkal, že je hned dole. Je pravdou, že ona chvilka trvala skoro půl hodiny. Po oné chvilce se ukázal ve dveřích, že jedeme. Nandali jsem na Olouše zahrádku a hurá na Smíchov do loděnice naložit lodě. S menším zpožděním jsem tam dorazili kolem šesté. Naštěstí tam už byla Jana a vše zařídila. Potom jsem vytáhli dvě lodě před loděnici a čekali na Láďu s Bárou. Po naložení jedné lodě jsem se vydali do Strakonic vyzvednout Evu. Cesta to byla příjemná, protože jsem jeli okreskama, takže bylo na co koukat. Na Strakonické nádraží jsme dorazili akorát načas. Vlak přijel tak dvě minuty po nás. Takže jsme naložili Evu a vydali se hledat hospodu kde ještě vaří(bylo totiž skoro jedenáct). Po chvilce hledání jsem konečně takovou restauraci našli a dali zprávu druhé posádce kde že to je. Po dobré večeři jsme se vydali zase na cestu. A do tábořiště jsme dorazili něco kolem půlnoci. Petr s Láďou postavili stany a já s Janou jsme spali pod širákem. Kolem půl šesté ráno mně probudilo štěně(fenka) oblíznutím tváře. Po pěti minutách co okupovalo můj spacák jsme ji odehnal a přestěhovala se k Janě, kde vydržela taky tak těch pět minut a letěla dál. Ta samá procedura se opakovala ještě kolem osmé s tím že ve spacáku vydržela o trochu déle. Ostatní vstávali tak kolem desáté. Petr hned vyběhnul zkontrolovat stav vody a vrátil se s tím, že žádná voda není(naštěstí koukal na vedlejší tok). Láďa a Petr odvezli auto do Čepic a mi si mezitím pochutnávali na kapučínu a grogu. Chvilku poté co dorazili řidiči, jsme nasedli do lodí a vydali se po proudu do Čepic. Během dne se nám sjet pár jezů. Já s Janou o dva víc(jeden normálně a jeden bokem, ale zato dvakrát). Cestou se udělal jen Láďa s Bárou, ale zato na úplné mělčině. Na jednom jezu si Jana s Evou stačili dát vodní masáž v jedné „svlékací“ šlajsně. Když jsem dojeli do Čepic, tak jsme postavili stany a vydali se hledat hospodu. Našli jsme jen jedinou zato 5-ti hvězdičkovou. Jídelní lístek se skládal z utopence, tlačenky a sekané. Každý si „vybral“ podle chuti. Po večeři se hrálo a zpívalo do deseti hodin, kdy se Jana, Petr a Eva odebrali spát. Zbytek výpravy se vydal do hajan až kolem půlnoci. Bylo to opravdu jen taktak. Jen co jsem dorazili k tábořišti spustil se déšť. Ze spaní pod širákem nebylo nic, tak jsme se přestěhovali do auta. Nic pohodlného to nebylo ale lepší než venku to určitě bylo. Ráno jsme vstali kolem desáté. To bylo ještě celkem hezky. Řidičové naložili auta a jeli přeparkovat na další tábořiště. Ale jen co odjeli spustil se šílenej slejvák a my se přesunuli do sucha na záchody. Naštěstí motorizovaná posádka pochopila, že počasí se neumoudří a vrátili se zpět. Naložili jsme lodě a přesunuli se do vedlejší vesnice na oběd. Tato restaurace byla o poznání lepší než ta v Čepicích. Po obědě jsme nás Petr vytáhnul na průzkum nedalekého lomu(osada Ahojka). Avšak jaké bylo naše překvapení, když nás tam sekuritán nepustil. Konala se tam nějaká megalomanská akce „Marlboro“ nazvaná akčně MAT. Znechuceni jsme se vydali zpět k autům a vyrazili zpět ku Praze. Na Smíchově jsme vrátili lodě a vydali se k domovům. Mně jako obvykle ujel vlak těsně před nosem a musel jsem na nádraží zase hodinu čekat.