!dopsat!
Je sobotní brzké ráno. Venku zima a já pořád zvažuji, či je nebo ne. Než jsme si to rozmyslel bylo devět. V počítači jsme si našel nejbližší spojení na sever, sbalil věci a hurá na nádraží. Po třech hodinách ve vlaku s hodinovou zastávkou v Kolíně jsem se konečně ocitnul v Velkých Žernosekách. Teda v zastávce tohoto jména. Ona vesnice byla od zastávky asitak další kilometr. Odtud jsem to švihnul lesem a po kilometru cesty dál po žluté na Radobýl/zvláštní konec s jedním křížem/. Z Radobýlu jsem to vzal azimutem na Kalvárii/ostroh řeky Labe s třemi kříži/. Cíleně jsem šel trošku mimo azimut a napojil se na zelenou značku která tam vedla. A udělal jsem docela dobře. Přímo bych tam asi nevyšplhal. Výstup nahoru byl dost krkolomný, ale ten výhled odtamtud byl naprosto úžasný. Napravo ode mne byla vidět část České stěny a nalevo Lovosice a Žernosecké jezero. Které se po záplavách asi trošku zvětšilo. Nedovedu si představit jak to tam muselo vypadat při záplavách před měsícem. Dál jsem pokračoval podél Labe Českou bránou až přibližnou na úroveň kostelíčku Navštívení P. Marie od kterého jsem to vzal po zelené až do Kamíku. Kde jsem se díky fantastickému značení zamotal  a defakto obešel Kamík dokola. A tak jsem viděl jejich hrádek ze všech stran. Z Kamíku jsme se vyšplhal na menší kopeček a zaměřil Plešivec. Cestou jsem si nejspíš zatočil kompasem, takže jsem šel vlastně úplně jinam. Když jsem došel k velké silnici která tam neměla bejt. Bylo mně vše jasné. Proto jsem se otočil o devadesát stupňů a šel dál jakousi lesní cestou. Po kilometru jsem podešel dráty vysokého napětí  což už byl správný směr a já se po  půlhodince ocitnul u vrcholu Plešivce. Tam už jsem se moc nerozhlížel a začal přemejšlet kde složím hlavu. Proto jsem se vydal po žluté směrem na Holý vrch. Cestou jsem se stavil v malé vesničce na večeři. Po zdolání smažáku jsem se vrátil zpět na náměstí a kousek pokračoval po zelené.Když jsem uviděl Holý vrch bylo rozhodnuto o nocležišti. Prodral jsem se skrz hradbu ostružin a vyšplhal po skalách až na vrcholek. Když jsem tam vylezl, zjistil jsem že to na spaní moc nejní. Výhled na okolím překrásnej, ale na spaní ne. Proto jsem sešplhal na druhou stranu a po pár metrech jsem nalezl rovinku. Kde jsem také už zůstal. Vytahal jsem vaření a dal se do kuchtění pozdní večeře. Jelikož jsem před pár hodinama jedl tak jsme uvařil jen čaj a namazal si chleba se sýrem. Jen co jsem se dal do jídla ozvali se pár metrů ode mně hlasy. Po chvilce naslouchání jsem zjistil, že to jsou dva lidi a pes. Tak jsem tam potichu seděl, popíjel čaj a čekal až odejdou. Dvacet minut na to odešli a já jsem v pohodě dojedli chleba a začal si přichystávat věci na spaní. A v tu najednou z ničehož nic si to ke mně  namířila srnka. Ale když mně spatřila, tak to obrátila a šla spát jinam. Asi jsem jí zabral ložnici. Když návštěva odešla roztáhnul jsem spacák a uložil se ke spánku. Ale něco bylo divné, ne a ne bejt tma. I tak jsem usnul, ale za noc jsem se nejméně dvakrát probudil a světla bylo pořád stejně.

Sraz jsme měli v pět na Andělu. Ten jsem jentaktak stíhal. Na místě srazu byli zatím jen Xena a Krocan. Tak jsem tam odhodil batoh a švihal na záchod. Jelikož jsem už měl nebezpečí z prodlení. Ale stihnul jsem to včas a bylo po nebezpečí. Chvilku co jsem se vrátil dorazil Sid, takže se čekalo jen na Kubu. Ten dorazil přesně v pět. Tak jsme se sebrali a šli na busové nástupiště. Překonali pár zábradlí a vyčkávali příjezdu autobusu. Autobus přijel a tak jsme do něj naskákali a jelo se. Cena byla přímo závratných 25,- kč. Snad zatím nejlevnější vandr co se týče cesty. V Dobříši jsme se přesunuli do hospodu Na Růžku a vyčkávali příchodu dalších. Kolem osmé jsme jsme se vydali na cestu na kemp. Na který jsem dorazili něco před desátou.  Postavili přístřešky něco pojedli a sesedli se k ohni. Chvíli se hrálo, ale začalo pršet tak jsme strategicky zalezli do sucha. Po pár přeháňkách jsme se vrátili k ohni a hráli a zpívali do půlnoci. Kolem osmé ranní jsme všichni vstali. Teda až na Xenu, která spala o poznání déle.Kolem desáté jsme pořídili společné foto/batohové/. A vydali se směrem na Chlumec. Cestou nám Oxford ukázal pár pěkných kempů. A docela slušně jsme zmokli. A Kuba nám ukázal jak vypadá pravá polednice. Asi nejhezčí kempík cestou byl T.O. Štoky. Kde jsme zastihli dva jejich osadníky. Dál jsme pokračovali přes malý kempík Oxfordovi osady s názvem Údolí děsu.  A odtamtud do Chlumecké hospody. Kde jsme si dali menší pauzu. A Oxford si dal poprvé kopičku. Samozřejmě se tam hráli i šipky. No zdárně odpočinutí jsme se zvedly z hospody, jelikož trempští stařešinové měli hloupé řeči a vydali se na Bleskárnu/Zlatá Bleskovka/. Cestou na kemp jsme se ještě dojedli jahodama. Na kemp jsme dorazili tak v deset hodin. Rozdělali oheň a  hrálo se až do rána. Ještě nesmím opomenout na úspěšnou Krocanovu atomovou bombu. Která se mu dooost povedla. Pak už se jen sedělo a kecalo. No abych řekl pravdu já jsem většinou jen poslouchal. Další den ráno jsme posnídali a poklidili kemp a vydali se Dobříše. Cestou nám ještě Oxford ukázal kemp T.O. Rozárka a z něj jsme se už vrátili do civilizace. V Dobříši jsme vyčkali příjezdu autobusu ve zdejším pohostinství a nechali pár autobusů uject.  Nakonec jsme odjeli něco po sedmé a v Praze byli v osm. Což bylo akorát na to abych stihnul vlak. Toť vše.

Z Prahy jsem tentokrát vyrážel úplně sám. V pohodě jsem vyrazil z práce něco po třetí. Na Masaryčce jsem nakoupil nějaké to jídlo a nastoupil do vlaku. V Lovosicích jsem se nějak zamotal a frnknul mně přímo pod nosem vlak do Třebenic. Ale ochotný nádražák mně poslal na autobus. Takže jsem se přesunul na busové nádraží a dvacet minut si počkal na autobus. Cesta autobusem sice trvala jen pár minut, ale stálo to za to. Když jsem v Třebenicích vystoupil na náměstí byl naštěstí vidět zříceninu Košťálov. Takže jsem se vydal k němu. Cestou jsem narazil na zelenou značku po které jsem měl jít dál. Po této značce jsem se vyšplhal až na zříceninu. Kde zelená končila a dál jsme šel po žluté. Potlašiště mělo být necelý kilometr po žluté. Ale nějak jsem to asi přešel a dokodrcal se až do nějaké vesnice. Kde mně poslali zpět k malé lesní křižovatce. Nevědouc kam dál jsem se vyšplhal na Holák a z něj zahlédl kouř ohně. Tak jsem z kopce slezl dolů a vydal se směrem ke kouři. U kraje lesa už byla směrovka Dynamitový bratři. Tak jsem si oddychnul a vydal se dál. Po pár metrech už jsem je uviděl u ohýnku jak si vařej večeři. Přisedl jsem a chvilku poseděl. Poté jsem si v lese postavil přístřešek a vrátil se zpět k ohni. To už začali přicházet další a lidi přibejvalo. Poté sem se zapojil do příprav ohně. Když bylo vše připravený tak jsme se sesedli kolem užitkového ohýnku a hráli a zpívali do do půlnoci. Pak jsem si šel lehnout, abych další den neusnul moc brzo.V sobotu ráno začali hry kolem deváté hodiny. Hry probíhaly až do osmi večer. Je pravda, že se dvakrát museli přerušit, kvůli dešťovým přeháňkám, ale i tak se stihlo docela dost soutěží. Jen pro příklad(křížovka, hod sekerou a nožem, lasování, střelnice, práce s bičem, rodeo, psí spřežení, oběšení zloducha, uříznutí placky, zásek sekerou na přesnost).Asi nejveselejší bylo věšení zloducha nazvané soudce Lynč. Odsouzenec skončil nakonec s utrženou hlavou a to byl jeho konec. Kolem deváté hodiny vzplanul první /po deseti letech/  výroční oheň T.O. Dynamitový bratři. Je pravda, že se mu moc nechtělo, ale nakonec chytnul. Pak proběhla poslední soutěž a to poznávání písniček a samozřejmě rozdělování dolarů. A tím skončili soutěže. Následovalo rozdání placek za umístění v soutěžích. Pár soutěží vyhráli osadníci, takže ty propadli do následující dražby. Po dražbě placek v hodnotách kolem 100 dolarů se už jen hrálo a zpívalo až do rána. Kolem druhé hodiny už u ohně zbylo jen pár lidí. A jako poslední zůstali Vendy, Pítý a já. Počkali jsme než dohoří oheň a šli spát. To už ale bylo půl páté. Tma už odešla, bylo  jasno a všude kolem vesele křičeli ptáci. Do devíti jsme se prospali a začali s úklidem fleku. Po pozdní snídani jsme zabalili věci a vydali se na vlak do Třebenice. Cesta k domovu byla sice s několika přestupy, ale vlaky parádně navazovaly. Takže jsem byl něco po páté doma. Což bylo tak akorát, protože jsme musel doma připravit byt na příchod plynařů.

Ještě ke hrám. Za účast dostal každý nějaké ty dolary a další za stylové oblečení. A ty mohl utratit ve střelnici, nebo si je nechat na pozdější dražbu.