Z práce jsem to vzal k Vodoušovi, jelikož jsem u něj měl nákup. Tam jsme chvilku pokecali, já mezitím narval proviant do báglu a mohli jsme vyrazit na vlak. Na Masaryčku jsme dorazili kolem čtvrté. Po koupi lístků jsme se vydali vyzvednout ještě kamaráda na busové nádraží. Autobus měl samozřejmě zpoždění a přijel něco kolem 16:10. I přes Vodoušovi protesty jsme se zrychleným přesunem dopravili až k vlaku. Cestou nás sice zrazoval, že to nemůžeme stihnout. A ať radši počkáme v hospůdce na další vlak. Nebylo mu to nic platné. V 16:19 jsme doběhli k vlaku. Nasedli a vlak se pohnul směrem na Lovosice. Vlak byl dost fest natřískaný a tak jsme se pokusili procpat dál. V dalším vagónu jsme  potkali Darču a tak jsme s ní zůstali na chodbičce. Asi se dost lekla když jsem na ní bafnul 😉 Cesta ubíhala celkem rychle a ani jsme se nenadáli a byli jsme v Lovosicích. Tam jsme se rozloučili s Darčou, jelikož jela někam na brigádu a pokračovali dál do Blíževedel.V Blíževedlech vystoupili další dva trampové. My jsme se na nádraží chvilku zdrželi, jelikož jsme z vlaku vyskákali jen na lehko a byla nám zima.Proto jsme ne sebe naházeli bundy a čepice.  Z Blíževedel jsme se vydali přes Skalku, kde jsme to stočili po značce do lesa a dál na po lesních cestách na Netopýra. Jako obyčejně se mně povedlo zbytek lidí zmást a zahnuli jsme těsně před Netopýrem o odbočku dřív. Naštěstí jsme to zjistili brzo a vrátili se zpět. A po pár minutách jsme už seděli na lavičkách. Chvilku jsme poseděli u ohně, uvařili čaj a šli jsme spát. V sobotu jsme se vykopali ze spacáků kolem deváté a protože byla zima, hned i rozdělali oheň. Ještě se, ale musím zmínit o postelích na Netopýru. Jsou prostě úžasný, skoro dvaceti centimetrová vrstva listí je znát a spí se na ní jako doma. Na oheň jsme plácnuli rošt a usmažili tradiční sobotní snídani a to míchaná vajíčka na cibulce s nivou a slaninou. Jen co jsme dojedli snídani a dopili poslední doušek čaje. Přišla nečekaná návštěva. I když nečekaná až tak nebyla , Termit nás informoval, že kousek od nás bude jiná parta. Chvilku jsme s nima pobesedovali a když odešli, poklidili jsme kemp a vydali se směrem ke studánce. Kolem druhé hodiny jsme dorazili ke studánce. Nabrali jsme vodu, ač byl docela podstav a studánka sotva dýchala. Od studánky jsme se přes Vodoušovi protesty vydrápali na Heřmánek a dali si tam svačinu. Opětovně nás navštívili, lidičkové z rána. Jen pozdravili a pokračovali dál. My jsme ještě chvilku poseděli, zapsali něco do kempovky a vydali se na KeyWay. Přes noc napadnul další sníh a šlo se docela těžce. I tak jsme se v půl čtvrté vyhoupnuli nad KeyWay a soutěskou slezli dolů. Jelikož se začínalo pomalu smrákat, vydali jsme se hledat dřevo. Nakonec jsme dotáhli na kemp pár soušek a ty nasekali. Ale to už byla tma a tak jsme si sedli kolem ohně a debatovali. Na kutě jsme šli kolem desáté. V neděli se vysoukal ze spacáku jako první Vodouš, následován Petrem a jako poslední jsem vylezl i já. Vodouš udělal ráno jeden dobrý skutek. A to, že „doběhnul“ dolu do údolí pro soušku co jsme tam včera zanechali. A spolu s Petrem ji nařezali. Nutno podotknout, že jsme k tomuto činu Vodouše chvilku museli přemlouvat. Z onoho dřeva jsme spálili jen část a tak doufám, že dalším poslouží.  Kolem jedné jsme to zabalili a vydali se do Blíževedel na vlak. Cestou proběhla jen jedna sněhová bitva. Jejímž cílem byl Vodouš. Ve dvě hodiny jsme už seděli v Blíževedelské hospůdce u grogu a piva vyčkávali vlaku, který jel ve čtyři. Kolem třetí se k čekání přidala Pampeliška a Frenky. Původně chtěli jet vlakem s náma. Ale Frenky domluvil s místním, že je sveze. Ale místní dobrodinec, je nechal vyběhnout před hospůdku a nějak odjel. Tak jim nezbylo nic jiného než se vrátit a čekat. Nakonec odjeli s nějakým kamarádem autem. My jsme ještě chvilku poseděli, zaplatili a vydali se na vlak. Ač je to s podivem, přijel včas a my se vydali zpět ku Praze. Tam jsme se rozloučili a každý se vydal svým směrem domů. Ať už to byla Praha, Plzeň či Český Brod.

ps: málem bych zapoměl. cestou do Blíževedel, jsme probírali jaké by to bylo vzít na vandr pštrosí vejce. Myslím, že se bavil celý vagón. A resumé….. No na některý z dalších vandrů beru ono pštrosí vejce :))))) Jsem zvědav kolik se z takového vejce nají lidí.

pss: minutu ticha za Vodoušův bajonet…. při porcovaní dřeva jaksi nevydržel… nechť je mu na poličce dobře

No asi předem upozornění, že to byl divnej Silvestr.A něco podobného už nehodlám opakovat.

Tak k akci. Ráno jsem vstal v 6 a jelikož se mně nechtělo z postele tak jsem odložil až na odpoledne. Po obědě jsem sbalil svejch pět švestek a skoro v poklusu doběhnul na nádraží. Jak se dalo čekat měl vlak zpoždění. No, jelikož jsem s tím počítal a šel na dřívější vlak, tak mně to ani moc nevadilo. V klídku jsem se posadil do vlaku a vydal se do Prahy. V Praze jsem přeběhnul z Masaryčky na Hlavák a pokračoval dál do Bíliny. Do Bíliny jsem se dostal už skoro za tmy. Od místních jsem se dozvěděl kde je busové nádraží a tak jsem se k němu vydal. Tam jsem po chvilce hledaní našel správné místo odjezdu a vyčkával příjezdu autobusu. Po chvilce dorazil autobus a do něj jsme nalezli tři. Jak se nakonec ukázalo jedena z cestujících jela na stejné místo jako já. Cestou jsme se nějak dohodli, že jedeme na úplně stejnou akci a společně přejeli Kostomlaty o 400m. Naštěstí jsme si toho brzo všimli a zastavili autobus. Na zastávce nikdo nečekal, tak jsem usoudil že budou v hospodě. Po zevrubné venkovní prohlídce hospody jme je našli. A zaparkovali v hospodě. Jelikož venku pršelo tak jsme v hospodě zůstali do té doby než nás vyhnali. Kolem půlnoci jsme se vydali na srub. Který jsme celkem v pohodě našli a bez dlouhejch řečí jsme se uložili a usnuli. Druhý den jsme vstali kolem poledne a po snídani jsme se vydali na Milešovku. Cestou docela fest pršelo, tak jsme se tam dostali dost brzo. No spíš nás hnalo to, že si dáme nahoře grog. Ale co čert nechtěl, mají otevřeno jen v sobotu a neděli. Z Milešovky jsme to vzali přes Milešov, kde jsme si dali grog a svařák, směrem na Kostomlaty. Cestou jsem stopnuli pikapa a ten nás kousek svezl. No byl to myslivec a jako spoluzavazadlo jsme měli mrtvého kance. V Kostomlatech jsme zase na chvilku zaparkovali v hospodě aby jsme usušili nějaké to oblečení a poté se vydali na srub. To už nás bylo sedm. Ale pořád řádnej babinec. No a bylo 31-ního. Ráno nás překvapila matka příroda. Přes noc napadlo 20cm nového sněhu. Před srubem jsme rozdělali po značném usílí oheň. A uklohnili čaj a snídani. No a pak dostali ty slepice blbý ten debilní nápad rozdělat ohínek uvnitř srubu na plechu co na něm stáli kamna. Ačkoliv jsem jim nesčetněkrát říkal ať ho nedělaj. Tak ohýnek udělaly. Zpočátku malej, ale potom větší. A ke všemu se začala připékat skelná vata pod plechem. Ve srubu už se nedalo dýchat, tak šli ven a nechali to osudu. Já jsem se tam šel po chvilce kouknout a to co jsem viděl se mnou málem seklo. Pod plechem už bylo žhavo a kus podlahy pryč. Urval jsem plech a začal nosit sníh. A všichni ostatní, ze mně měli srandu a pár jich občas přineslo nějakej sníh a tím to pro ně skočilo. Vesele hráli u ohně písně Hoříííí a podobně. No naštěstí po hromadách vody a sněhu se vše podařilo uhasit. Kolem půlnoci všichni odešli na okraj lesa pozorovat ohňostroj. Jen já jsem tam zůstal, prostě jsem neměl náladu s těmahle „debilama“ strávit Silvestra. Kolem druhé jsme se všichni zvedli a vydali se do Kostomlat na autobus který měl jet v 4:30. Chvilku jsme se ohráli v hospodě a nastoupili do busu a jeli k domovu. Někteří nakonec v Kostomlatech zůstali. Jejich věc.

No prostě fakt podařený Silvestr :((((

Odjezd byl stanoven na sobotní ráno. Jelikož v pátek už byla domluvená hospoda s kamarádem z Plzně, který s námi měl také jet. Ten nakonec nejel, ale do hospody přijel. V hospůdce jsme vydrželi až do druhé ranní. A tak jsme jeli posledním rozumným vlakem a to v 9:20 ze Smícháče. Ranní vstávaní bylo náročné, hlavně pro Pavla. Nějak mu nesednul poslední panák a nakonec jsme se v 9:19 skoro klusem doběhli k nástupišti. A přesunuli se na perón 1A, který je děsivě daleko. Alespoň nám se to tak zdálo. Vlak ač tam začínal byl nacpaný až k prasknutí. Zůstali jsme proto radši u dveří a rozdýchávali rychlý přesun až do Zadní Třebáně, kde jsme kamaráda z Plzně opustili a přesedli na osobák směr Osov. Když jsme dojeli do Osova už jen poprchávalo. Málem bych zapoměl na hlášku štíplístka „“Tady zase někdo dobíhal vlak co?““ Z Osova jsme to vzali přes Velký a Malý Chlumec. Ve Velkém jsem si ještě koupil snídani a vydali jsme se na Naději. Tam jsme si chvilku dáchli, koukli do kempovky a vydali se dál. Další cíl jsme zvolili Krkavce. Vzali jsme to přímo lesem a po chvilce chůze jsme se vynořili z lesa u nedostavěné přehrady. Na Krkavcích bylo prázdno a tak jsme si oddechnuli, že nemusíme o dům dál. Poslední zápis v kempovce byl myslím měsíc starý. Rozložili jsme věci kolem ohniště a rozdělali oheň. Teda rozdělali, trvalo to určitě půl hodinky než ta mrcha začala pořádně hořet. Když se konečně rozhořel plácnuli jsme přes ohniště rošt a dali se do vaření. Teda vaření, nakonec jsme si dali k večeři jen čaj a polévku. Pavel myslím ještě vařil nějaký guláš, nevábného vzhledu. Během jídla jsme stihli nasbírat další dřevo a u ohýnku jsme vydrželi jen do šesti. Nějak nás ještě zmáhala únava z včerejší hospody. Brzké usínání se nám ale vymstilo. Pavel se prý probudil v devět a málem ho klepla pepka když zjistil, že je ještě pořád sobota. No a sobota pomalu končila:) A my jsme nakonec vstali něco kolem sedmé. Jako první to nevydržel Pavel a šel rozdělat oheň a asi mně proklínal. Protože jsem mu zakázal vzít na Brdy vařič. Takže si to kapučíno opravdu zasloužil. Zápasil s ohněm nejméně hodinu, než trošku chytnul. Když jsem zaslechnul, že oheň už celkem hoří vyhrabal jsem se ze spacáku taky a šel se ohrát k ohni. No hořel, je fakt silné slovo. Ale hřál. Prostě se na něm dalo vařit. Naházeli jsem na pánvičky nakrájenou cibuli, trochu másla a slaniny, osmažili to a hodili do toho pár vajíček. Jako chuťovku jsme do toho přihodili ještě nivu. Fakt úžasné jídlo.A taky jsme ho už minule prohlásili za osadní. Po snídani jsme ještě chvilku posedávali na kempu a debatili o všem možném. Před odchodem jsme nanosili nějaké to dřevo pod přístřešek, poklidili ohniště a napsali malej zápis do kempovky. Po této anabázi jsme se vydali směrem na Jince. Po chvilce jsme narazili na tur. značku a po té jsme došli až na nádraží. Tam jsme koupili lístky a venku vyčkali příjezdu vlaku. Do čekárny se nám moc nechtělo jelikož tam bylo děsné vedro. Vlak po hodince čekání nakonec přijel a my jsme přes Zdice dorazili až na hlavák. Tam jsme se rozloučili a tím končí tento vandr. Já jsem stihnul přípoj domů. Což je skoro jako zázrak, protože jak si tak vzpomínám na posledních pár vandrů. Tak jsem si vždy, hodinku, na vlak do Brodu počkal.

ps: ještě k tomu nedělnímu vstávání. někdo z nás zase pronesl šílenou hlášku a srub na krkavcích málem spadnul. mají mazaně udělanou plochu na spaní, jak se někdo hne tak se celá plocha postele zhoupne. A tohle šílené houpaní vyhnalo na záchod jako prvního mně. ale já se vrátil zpět do spacáku. jako druhý ono houpání nevydržel Pavel. ale místo do spacáku si vybral krušnou práci. a to rozdělat onen oheň.

pss: ještě jedna věc. doufám, že potok na krkavcích je stále pitný. ač v něm plavaly divné bublinky uvařil jsem si z vody čaj. zatím žiju, ale opravdu nevím co si myslet o bublifuku v potoce. tajně doufám, že to bylo způsobeno deštěm a ne nějakým svinstvem.

[pa]
V pátek jsem si vzal dovolenou s tím, že si prodloužím vandr. I tak jsem v pátek vstával zatraceně dřív než do práce. Z Brodu jsem chtěl vyrazit v 5:51, protože jsem musel ještě před odjezdem nakrmit zvěř na baráku. Vstal jsem něco kolem půl páté. Dozabalil bágl a vydal se na barák. Tam jsem nakrmil zvěř a vydal se se pomalu na nádraží. Vlak přijel ač se to zdá neuvěřitelné načas. Ale neradoval jsem se moc dlouho, cestou nabral patnácti minutové zpoždění. Na Masaryčku vlak nakonec dojel něco po třičtvrtě na sedm. Zrychleným přesunem jsem se dopravil na Hlavák a čekal na Pavla. Mělo nás sice jet víc, ale nakonec jeli jen ty otrlejší. Koupili jsme lístky a vydali se na peron. Tam už stali mraky lidí a vyčkávali příjezdu vlaku. Po chvilce hledání jsme nakonec našli místo k sezení v kuřáckém vagónu. Klidně jsme se usadili a dospávali brzké ranní vstávání. Chvilku pře desátou jsme dorazili na konečnou stanici Tanvald. Jelikož jsem neměl chleba a ani jeden z nás žádné maso vydali jsme se na průzkum města. V pekárně jsem koupil půlku chleba a nějaké další pečivo na pátek. Poté jsme se vydali hledat řeznictví. To jsme nakonec našli na druhém konci města. Tam jsme koupili špekáčky a anglickou slaninu. Po zajištění proviantu jsme se vydali směrem který jsem vybral jako ideální. A to byl počátek bloudění v okolí Tanvaldu. Chvilku jsme se motali kolem Tanvaldu až jsme nakonec narazili na zubačku. Tam jsme trošku upravili směr našeho dalšího pochodu a vydali se do šíleného krpálu. V na konci Desné jsme si na zídce uvařili čaj a pokračovali dál. U Šulíkovy skály jsme provedli další korekci směru a došli po zelené až do vesnice. Na velké křižovatce jsme se rozhodovali zda dál půjdeme na Kořenov či Desnou. Opětovně jsme se zamotali a šli na Desnou. U Desné jsme konečně u BUS zastávky identifikovali místo kde jsem a šli do Desné. Po chvilce jsem nějak zase nechtít změnil směr a po par kilometrech jsme se ocitnuli u tunelu. Zprvu jsme ho chtěli projít , ale po zjištění že má určitě nejméně 400m jsme to vzdali a nadešli ho lesem. V kopci jsme našli u jedné chalupy cosi jako studánku a tak jsme tam natankovali vodu a šplhali dál. Na vrcholu kopce jsme naposled upravili směr a vydali se do Polubného. Z Polubného jsme to vzali už přímo na Souš. Cestou jsme minuli jedinou zajímavou věc a docela velkou psí chovatelskou stanici. Už si nepamatuju co tam měli. Vypadalo to jako malamut/tibetská doga a sibirská husky/. Za vesnicí jsme zabočili do lesa a jali se obejít Souš. Na místě které jsme si vybrali jako nocležiště jsme uviděli dodávku. Proto jsme to stočili do lesa a velkým obloukem ji obešli, jelikož tam byl všude zákaz vstupu. Potichu jsme se prodírali lesem a doufali, že to nejní myslivec. Jelikož už byla vážně tma jak v ranci, rozhodli jsme se že nemá cenu jít dál. Našli jsme celkem rovné místo s hromadou listí. Z listí jsme si vyrobili postele a po uvaření čaje šli spát. A to bylo teprve šest hodin 🙂

[so]
V sobotu jsme se vzbudil kolem páté ráno. Ve spacákách jsme vyčkali rozbřesku. Zabalili věci a doufali, že zmrzlé nohy rozmrznou. Vylezli jsme z lesa na okraj přehrady a došli až k přítoku. Pár kilometrů jsme šli podél Černé Desné až k mostu na žlutou značku. Nutno podotknut, že Černá Desná byla přeplněna sivenem americkým. A přeplněna doslova, potok přímo praskal ve švech. Každou chvilku jsme se zastavovali a bádali nad tím jak nějakého ulovit a litovali, že nemáme pruty. Od mostku jsme to vzali už přímo na Protrženou přehradu. Cestou začalo sněžit a my se tak v půlce cesty schovali pod obrovský smrk. Po vydatném odpočinku jsme se vydali dál. Jako závěrečný finiš nás čekal sestup po zledovatělé cestě dolů k přehradě. Po té co jsme se sklouzali dolů, jsme to nabrali přímo k zbytku hráze. Už z dálky jsme slyšeli hlasy, z čehož jsme neměli moc radost. Ukázalo se, že tam pobíhají nějací skauti. Proto jsme počkali na hořejší plošině jejich odchodu. Po snad půl hodině se konečně rozhoupali a vypadli. To už jsme na nic nečekali a došli k jedinému chráněnému místu, což je výpust. Kolem jedenácté už hořel oheň a na něm se vařila polívka a kapučíno. Následované míchanými vajíčky na cibulce se slaninou. Po vydatném snídaňo-obědu jsme už jen debatovali, běhali pro dřevo a sledovali množství kanárků pobíhajících po přehradě. Dokonce prošlo i pár trampů. Mezi návštěvama různých lidiček jsme si stačili ještě uvařit i večeři. Oheň nám vydržel až do deváté. No prostě došlo dřevo a nebyla síla jít na další. Původní plán spát přímo ve výpusti jsme zavrhnuli a spali jsme jen pod širákem.

[ne]
V neděli jsem se pokusil vykopal v pět ráno Pavla ze spacáku aby uvařil kapučíno. Já jsem mezitím rozdělal oheň a mohlo se vařit. Je pravda, že nedělní počasí nám už moc nepřálo. Všude byla mlha.Pavel vylezl nakonec až kolem sedmé. To se počasí trošku umoudřilo a zdálo se, že bude hezky. Uvařili jsme snídani, poklidili ohniště a kolem jedenácté jsme vyrazili dál. Šli jsme po žluté až na rozcestí se zelenou. Tak jsme zase trošku zabloudili, jelikož tam byl podivný rozcestník. Následovala úmorná do Albrechtic po silnici. Z Albrechtic jsme to natáhli přes Desnou až do Tanvaldu. Jelikož jsme měli dvě hodiny do odjezdu vlaku, přesunuli jsme se do pizzerie. Tak jsme si dali čaj a hnusnou pizzu. Jelikož se už čas přehoupnul k půl páté, zaplatili jsme a vydali se na nádraží. Tam nastoupili do děsivě přetopeného vlaku a vydali se na zpáteční cestu do Prahy.

ps: jediné co kazilo vandr byla absence mého foťáku. Jelikož jsme ztratil nabíječku.
Ale už mám nabíječku novou, tak snad příště fotky budou 😉 Tak alespoň co nafotil Vodouš

Dušičkové počasí nám moc nepřálo, ale i tak jsme vyrazili. Původně jsme chtěli jet z Prahy až o dvě hodiny později , ale nějak už jsem v práci neměl stání a tak jsme to posunuli. A vyplatilo se to. Do Krt jsme sice dorazili těsně před soumrakem. Oproti minulé výpravě sem to bylo znatelný posun. Jelikož minule jsem neviděl ani na špičky bot. Tentokrát bylo na cestu vidět parádně. Vyskočili jsme z vlaku a namířili si to už mnohokrát prošlápnutou cestou k lomu. Odbočili na správném místě ačkoliv jsem chtěl zlehka uhnout jinam, aby si lom své jméno zasloužil. Ale už se začalo opravdu smrákat a tak jsme šli radši přímo. Když jsme dorazili na místo, trošku nás zamrzela hromada konzerv v ohništi. No ale zdálo se, že tam od léta nikdo nebyl. Proto jsme se přesunuli o patrno níž a tam si rozložili věci. Jelikož byla obloha vyhvězděná tak jsme ani nenatáhli ponča. Po chvilkovém bádání zda si uvaříme na vačici jen čaj. Jsme tak vytuhli, že jsme bylo nuceni se rozběhnout do lesa pro dřevo. Ač se to bude zdát trošku divné, tak jsme v lese natrhali pár stromů a bylo vystaráno. A to natrhali, myslím zcela vážně. Byla tam kolem hromada malých suchých stromků a tak to bylo docela jednoduché. Během chvilky jsme poskládali další ohniště, které jsme tam před skoro rokem postavili a vzplál oheň na vaření. Po uvaření prvního čaje jsme se dali i do kuchtění lehké večeře. Po nasycení kručících žaludků jsme dali vařit další čaj a debatili o všem možném.  Ani nevím v kolik jsme to zabalili a šli spát, asi když nám došlo dřevo. V sobotu jsem se probudil už kolem čtvrté a po zjištění, že je ještě tma jsem se zasunul zpět do spacáku a usnul. Jak jsem se ráno dozvěděl i Pavel byl někdy kolem čtvrté vzhůru, ale když uviděl tu tmu tak spal taky dál. Ve finále jsme vstávali tak kolem půl sedmé.  První jsem se vykopal ze spacáku já, jelikož se mi chtělo na záchod. Tak jsem jen v trenkách a tričku vyběhnul za nedaleký strom. Ale nějak mně nebyla moc zima, tak jsem se vydal tak nalehko do lesa pro dřevo. Po nějakých patnácti minutách jsem se vrátil s dřevem. A Pavel to s krouticí hlavou komentoval ze spacáku  slovy „Ty jseš vážně magor“. Ale to už jsem se nasoukal do oblečení a rozfoukal oheň. Stačilo jen párkrát fouknout a hořel. K snídani jsme měli míchaná vajíčka na slanině s cibulkou. Já si do toho plácnul ještě půlku hermelínu. Co dodat. Prostě super snídaně. K tomu kapučíno, co víc si ráno přát. U ohně jsme takhle posedávali do jedenácti. Poté co jsme nabrali sílu, jsme z ponč postavili celkem obstojný přístřešek a vydali se shánět dřevo na večerní slavnostní oheň. Protože byl přístřešek moc na ráně, přesunuli jsme většinu bagáže do skrýše na Orlím hnízdě. No a šlo se na dřevo. Docela nás zarazilo, že v místě kde jsme včera v noci „trhali“ stromy už nic nejní. Proto jsme byli nuceni vyrazit o trochu dál. O ten kousek dál, jsem já ztahal hromadu padlých soušek a Pavel pokácel dvě o něco větší soušky. Ty jsme dopravili lesem ke kraji skal a už putovaly vzduchem dolů. Tam jsme je společnými silami rozkouskovali a postavili z nich slušivou pagodu. Nutno podotknout, že když Pavel sekal silnější soušky, tak ho moje hláška „že vypadá jak bobr“, celkem odrovnala a málem si useknul nohu. S prací jsme byli hotovi kolem třetí a tak jsme se přesunuli zpět k ohni o patro níž a dali si večeři. Když jsme dojedli to něco k snědku bylo už kolem čtvrté a my už čekali na setmění. Aby jsme mohli konečně podpálit oheň. Něco po šesté jsme se konečně dočkali a skoro na první pokus slavnostní oheň vzplanul. Popravdě musím říct, že nemít kus březové kůry přivezené z domova tak by to bylo o hodně složitější. Pohodlně jsme se posadili na připravené sedačky a rozebírali co dál. Hlavní téma byl srub, který hodláme v lomu postavit. Postupně jsme spálili skoro všechno dřevo. Když dřevo došlo tak jsme se přesunuli o patro a uložili se ke spánku. V neděli jsme vstali kolem sedmé a hned rozdělali oheň na uvaření snídaně. Snídaně nejni zrovna to pravé slovo, prostě jsme naházeli na pánvičky co zbylo a uvařili z toho něco k jídlo. Hlavní základ byla cibule a tuňák plus co kdo měl. Ať už kus špekáčku či hermelín. Já do toho hodil i nudle z instantní polévky. No byl hlad tak se snědlo všechno. Po snídani jsme poklidili ohniště a okolí a vydali se na obhlídku okolí lomu. Prolezli jsme okolní zbývající lomy a vytipovali další zajímavá místa. Kolem poledne jsme zaparkovali na jedné z slunečných plání a užívali si posledního vandrovního sluníčka. Když zalezlo tak jsme se vydali do Krt s tím, že si tam dáme něco v hospodě. Hospoda tam sice byla, ale zavřená. Proto jsme se po silnici přesunuli do Jesenice. Kde byla větší šance. Po skoro půlhodinovém hledání jsme se vrátili, zpět na nádraží a zalezli do skoro nádražní hospody. Tam jsme si dali pár piv a hotovku. V oné hospodě jsme vydrželi do příjezdu přímého vlaku až do Prahy. Ve vlaku jsme si asi vybrali špatný vagón, jelikož byl plný skautů. Nejlepší hláška jednoho vedoucího byla „je to trapné a pod úroveň skauta“. Po této hlášce jsme málem padli pod sedačky. Aby jsme to rozdejchali vyndal Pavel pánvičku a dali jsme si k pozdnímu obědu chleba s paštikou a cibulí. V Praze jsme se rozloučili a to byl konec vandru. Mně jako vždy nejel vlak a aby toho nebylo málo měl další ještě 30min zpoždění.

Zakládající členové T.O.L.Q jsou Autíčko a Pavel.

pss: jen malá poznámka pro mně: přímý vlak z Krt do Prahy jede jen 9.,17.,23.,30.XI.,7.XII.