Nejprve jsem měl vyjíždět z Prahy sám, ale nakonec Pavel/Vodouš/ změnil plány a tak jsme jeli dva. V 16:30 jsme vlezli do vlaku a chvilku na to už jsme frčeli směr Rakovník. Teda frčeli je dost přehnané slovo. Byla to prapodivná moderní čugála a na sedadlech se sedělo děsně nepohodlně. Zato z Rakovníka do Krt už byla zase ta stará dobrá čugála. V Krtech jsem vyskočili z vlaku a namířili si to na náves. Naše první kroky směřovali do hospody U Krtka, kde na nás čekal Petr/Lenochod/. Tam jsme si dali pár piv a nějakou tu sekanou. Kolem osmé jsme zaplatili a pomalu se přesunuli do lomu. K mému zděšení bylo v lomu zase rozebrané ohniště a hromada odpadků 🙁 Trošku jsme to ve spodním patře poklidili a nanosili dřevo. Novýma mačetama nasekali dřevo./Nechápu jak jsem bez mačety mohl žít/. Obě mačety ač je to s podivem přežily. Nejvíc jsem se bál o moji mačetu, která byla vyrobená a ne kupovaná. Jen co jsme napnuli celty a rozdělali oheň začalo mírně poprchávat. Jelikož Pavel reptal, že jsem zase spatně udělal přístřešek, tak jsem se ho jal opravit. A ten remcal mezitím usnul. Když se probudil už celkem slušně pršelo a divil se, že na něj nekape. Když jme mu sdělili, že je předělaný přístřešek moc se divil, že si toho nevšimnul 😉 Na ohni jsme uvařili něco k jídlu, chvilku pokecali a uložili se ke spánku. No já osobně jsem se vyspal tak nějak nic moc. Jsem si vybral na spaní místo sice celkem dobře, ale nějak jsem si nevšimnul obrovského kamene v nohách. Takže jsem musel celou noc spát skrčený. V sobotu jsme se probudili něco kolem šesté. Po rychlé snídani jsme sbalili celty a vydali se dál. Šli jsme jen tak lesem kam nás nohy vedly. Začalo opět pršet. Najednou jsme se ocitnuli u krásného lesního potůčku. Jelikož vypadal čistě rozhodli jsme se najít kde pramení. Asitak po 500 metrech jsme narazili na místo kde by se dala udělat studánka. I tak jsme pokračovali dál až jsme narazili na mokřad kde onen potůček pramenil. Kdyby tak moc nepršelo udělali by jsme tam onu studánku. Já jako jediný jsme vodu z potůčku ochutnal a doposavad žiju. Od potůčku jsme pokračovali dál k Veličskému rybníku a od něj dál do Blatna. Jelikož pořád pršelo tak jsme se stavili v hospůdce U Kendyho, kde jsme se i naobědvali. Tam se s náma Pavel rozloučil, protože musel zpět do Prahy. My jsme tam ještě hodinku poseděli a poté se vydali po silnici směrem k Tisu. Cestou jsme stopnuli FamilyFrost a zakoupili si zmrzlinu. Asi tak kilometr za Blatnem jsme to vzali do leva a jen tam se vydali lesem. Mírnou oklikou jsme se dostali do Tiského podlesí, kde jsme nakonec zabivakovali kousek od potoka. Podruhé v životě jsme vytáhnul svou hamaku a dokonce v ní i usnul. V noci opět trošku poprchávalo. Ráno jsme přímo nad přítokem tohohle potoka jsme rozdělali snad nejbezpečnější oheň co jsem kdy zapálil. Byl totiž přímo nad hladinou vody. Uvařili jsme snídani a chvilku pokecali. Uhasili jsme oheň, vrátili jsme se zpět na silnici a vydali se ke skalnímu městu. Ve skalním městě jsme chtěli chvilku posedět a uvařit čaj. K naší smůle se tam přiřítilo cca 40 lidí a tak jsme radši odešli po žluté dál. U báby jsme si dali svačinku a nakonec jsme skončili z Žihli. Tam jsme váhal zda jet už domů nebo někam pokračovat. Nakonec jsem je s Lenochodem do Plzně, kde jsi zašli do místního známého pivovaru a tam jsem setrval do pozdních hodin. Z Plzně jsem to vzal na Prahu a hurá domů.

ps: fotky budou až se vrátím z dovolené…

Z původní sestavy já, Radka,Vodouš a Lenochod jsme zůstali jen já a Radka. S tím, že Vodouš dorazí až v sobotu. I přes nepřízeň počasí jsme v půl páté nasedli do autobusu a vydali se do Zakšína. Když jsme byli tak kousek za Mělníkem začalo mírně poprchávat. A jak jsme se přibližovali k Zakšínu déšť nabýval na intenzitě. Operativně jsme hned z autobusu přeběhli do hospody a objednali si čaj. Po deseti minutách jsme si to rozmysleli a chtěli si dát si něco k jídlo. Avšak číšník si nás nějak nevšímal a po dalších deseti minutách čekání jsme to vzdali a násilně ho přivolali. Zaplatili jsme onen čaj a vydali se směrem k Pusťáku. Cestou občas spadla kapka a po chvilce přestalo pršet úplně. Po značce jsme došli až na místo kde jsem si myslel, že máme odbočit a dojít k převisu. Ale jak je mojím zvykem odbočil jsem o jedno patro skal dřív a převis tam nebyl. Tak jsem vyběhnul o patro výš a nakonec Gotiku našel. /dobře jsem se proběhl po skalách/ Po po náročném výstupu k převisu jsme si chvilku odpočinuli a poté se vrhli do příprav dřeva na večer. Hned na první várce dřeva jsme uvařili čaj a upekli špekáčky. Jelikož moc foukal vítr, poseděli jsme u ohně jen do deseti. Oheň pomalu dohasínal a tak jsme šli spát. Ráno jsem se vzbudil něco po osmé a na mobilu na mně čekalo pár smsek od Vodouše. S tím, že už je na cestě a ozve se až dorazí do Zakšína. Něco po deváté zavolal a abych mu popsal cestu k převisu. No popsal jsem mu ji celkem detailně, ale i přes to ještě zavolal znova. Tak jsem mu to upřesnil a světe div se po pár minutách byl u převisu. Tam jsme ještě chvilku poseděli u převisu a dali si snídani. Po snídani jsme poklidili ohniště a vydali se po značce směrem k Obroku. U Pavliček jsme nabrali vodu ze studánky. Ve které se usídlil mlok a žába. U odbočky na Obrok se od nás Radka oddělila, jelikož pospíchala domů. My jsme pokračovali dál po lesních cestách přes Danyho na R7D. Když jsme k němu dorazili, zjistili jsme že už tam někdo je. Proto jsme to stočili směrem na Kodiak. Cestou se nám povedlo najít nový kemp. Jelikož tam nebyla kempovka a ani náznak jména. Nazvali jsme ho interně ROV01. Od něj jsme pokračovali dál ke Kodiaku. Když jsme došli na odbočku ke Kodiaku, dost mně zarazilo, že tam byli koleje od traktoru. Proč tam jsou, jsme zjistili chvilku na to. Kolem Kodiaku byl totiž úplně vykácený les. A to i dva stromy těsně u srubu. Ví bůh, co mají ti zatracení lesáci za lubem. Jen doufám, že nechtějí srub strhnout 🙁 Natahali jsme k ohništi dřevo a chvilku na to už hořel oheň. Uvařili jsme si čaj a povečeřeli. Na to Vodouš prohlásil, že si jde na chvilku lehnout. Když to prohlásil bylo něco po šesté. Sluníčko ještě svítilo a tak jsem si lehnul na skálu a začetl se do poslední Severky. Sluníčka pomalu ubývalo a tak jsem se přesunul k ohništi a meditoval a různých blbostech. Náhle se začalo smrákat. A aby ne, bylo totiž už deset hodin. Tak jsem nechal pomalu dohořet oheň a šel si lehnout. V neděli ráno začalo poprchávat. Chvilku padal i něco jako sníh. Uvařili jsme čaj a dojedli poslední zásoby. Padlo rozhodnutí, že se přesunem do Blíževedelské hospody. Cesta nic moc, pršelo 🙁 A tak jsme se tam vydali. V Blíževedlech byla jedna zavřená/rekonstrukce/ a druhá otevírala až pozdě. Tak jsme se přesunuli na vlak a jeli do Lovosic. Tam si Vodouš vzpomněl, že jsme byli minule v super hospodě a tak jsme se do ní vydali. Hospoda byla super, ale na druhé straně Lovosic. Tam jsme si dali pár chodů jídla a vrátili se zpět na nádraží. Pak už jen Praha a hurá domů.

Z původního Českého Ráje se nakonec opětovně staly Brdy Na místo odjezdu nikdo nedorazil. Tak jsme to s Vodoušem nasedli do nejbližšího vlaku a vydali se směrem na Osov. Standardně jsme to vzali pres Chlumce až k odbočce na Naději. Na Žižkově, jsme se nezůstali ani minutku, jelikož otvírají až v jednu. Dál jsme pokračovali směrem na Bleskovku. Na kterou jsme po chvilce chůze i došli. Tam posedávali tři lidičkové. Po chvilce ticha jsme se s nima dali trochu do řeči. A zjistili, že mají namířeno na nějakou akci na Plešivci. Tak půlhodinku po našem příchodu zabalili věci a vydali se na onen Plešivec. Poté jsme rozbalili naše věci a dali se do přípravy dřeva na večer. Blahořečen buď ten kdo dal na Bleskovku pilu. Bez ní by se spatně žilo. V mezičase jsme začali vařit a já blbnout s hamakou. Z čehož měl Vodouš málem kolaps. Přiznávám, že jsem prostě experimentoval. Jen škoda, že lenivej Vodouš nevzal do ruky můj foťák a nefotil. A že bylo co fotit. No není se čemu divit, v jeho náladě. Málem bych zapoměl, že někdy kolem třetí se na Bleskovce zastavil ještě starší tram jménem Viki. Na kutě jsme zapadli někdy kolem deváté. V neděli ráno, jsme vylezli až nebezpečně brzo ze spacáků. Myslím, že hodinky ukazovali něco po sedmé. Uvařili jsme čaj, nanosili nějaké dřevo a pomalu se vydali zpět do civilizace. Tento brzký návrat byl nutný, jelikož Vodouš odpoledne odlétal do UK. Po chvilce chůze, jsme nakonec došli do Dobříše. Po té co jsme prošli celou Dobříš, jsme zjistili, že vlak jede až za hodinu a tak jsme zaparkovali v nejbližší hospůdce a dali si smažák a pivo. Zpáteční cestu vlakem jsme defakto prospali. Na Braníku bylo jen „“Ahoj““ a každý se vydal svým směrem.

Nutno podotknou, že Vodouš byl/je/ notně z formy, jelikož při zpáteční cestě jsme místo do Osova došli do Dobříše. Já mu sice říkal, že jdeme spatně, ale nevěřil.

„Tak se to nějak seběhlo a nakonec jsem jel na vandr sám. Abych pravdu řekl, ani mně to moc nevadilo. Ono vyrazil občas na vandr sám má něco do sebe. Původně jsem chtěl vyrazit už v pátek, ale nějak jsem to špatně odhadl a nedotáhnul věci do práce. Ale i to mělo své opodstatnění. Takže jsem operativně přesunul odjezd až na sobotu. Když jsme ráno vstal, tak jsem usoudil že je moc brzo a vyčkal dalšího spoje. Mezitím jsme doopravil nové tele a cestou na vlak zvládnu i zastávku u rodičů. Kde jsem si dal pozdní svačinu. Opožděným vlakem jsem se dokodrcal na Masaryčku a zrychleným přesunem jsem se dopravil do Holešovic. Tam už u autobusu postávala pořádná fronta. Tak jsme se zařadil nakonec a jen doufal, že se do busu vlezu. Docela zábavné bylo jak po mně pokukovali tři turisti s cca 60L gemama a nějak nemohli pochopit co v tom teleti mam. Do autobusu jsem se nakonec v pohodě vměstnal a dokonce ani neplatil za bágl. Z busu jsme vystoupil v Zakšíně a jelikož jsem měl docela hlad zaparkoval jsem v místní hospůdce. Dal si pivko a objednal si smažák. Chvilku na to do oné hospůdky vešli i ti tři. Posadili se na druhou stranu hospody a něco si objednali. Po chvilce jeden z nich přišel a ptal se jestli bych jim nedoporučil kam jít. Asi jim vážně vrtalo hlavou moje zavazadlo, protože se ptal zda jedu na celý víkend. Jelikož jsem jim moc nechtěl prozrazovat kam jdu, tak jsem je poslal po turistické značce směrem na Bílé Skály. Chvilku na to se vydali dál. Já jsem dopil druhé pivko, zaplatil a vydal se po žluté na Pusťák. Jaké bylo však moje překvapení když jsem je potkal jak si to štrádujou proti mně. A pak, že já jsme bludič. Tak jsme je ubezpečil, že jdou špatným směrem a chvilku šli se mnou. V kopci k Pusťáku, to ale nějak nerozdýchli a já jsem využil situace a na první odbočce jsme to střihnul do lesa. Po chvilce chůze jsem se dorazil na Oblouk. Vyfotil jsem si kemp a jelikož jsem měl sundanou bagáž, využil jsem chatrných laviček a posvačil jsem tatranku. Z Oblouku jsem to vzal dál po lesních cestičkách. Nakonec jsem došel na Jeskyňku/Sodík-ZMOČ/. Po prohlídce tohoto zvláštního kempu jsem se vrátil zpět na značku a vydal se ke křížku. Kde měla být studánka. Musím se přiznat, že jsem tam lítal snad patnáct minut po cestě a hledal. Když jsem ji konečně našel, málem mně klepla pepka. Studánka byla přímo u křížku. Stačilo se jen malounko naklonit. Nabral jsem vodu a vydal se dál. Cestou jsem si ještě prohlédnul převis pod Pustou věží. Jak jsem se později dozvěděl, tak je to spíš nocležiště pro horolezce. Moje další cesta vedla na Pařezák. Když jsem byl pár set metrů od srubu, zaslechnul jsem psí štěkot. Proto jsem se na chvilku zastavil abych se ujistil, že to je vážně z onoho srubu. A bylo. Tak jsem se velice opatrně vydal dál. Když jsem zahnul za poslední skálu, koukali na mně dva psové. Po chvilce se ze srubu vynořili čtyři postavy. Kupodivu jsem dvě z nich znal. Byla to Pampeliška, Frenky a mně zatím neznámý Lubošek a Marty. Po té co jsme zjistili, že se známe jsme shodil tele a dal se s nima do řeči a práce. Pomohl jsem jim s úklidem kempu a nanošením dřeva na večer. K večeru se ještě u srubu ukázala Třešťa a Honza. Chvilku váhali, zda půjdou dál, ale nakonec zůstali také. Jako poslední se dostavil do srubu Paf. V družném rozhovoru a hře žolíků se sedělo ve srubu skoro do jedné ranní. Nutno podotknout, že ve srubu bylo dvacet sedm stupňů. V neděli jsem se vydrápal ze spacáku skoro jako první. Vyhrabal jsem nějaké to jídlo a vysunul se ven. Rozdělal oheň a uvařil si ranní čaj. K němu jsem si dal chlebové jednohubky se dvěmi druhy sýra. O tuto pochoutku jsem se podělil s Gemou/Pampeliščina psice/. Ostatní vstávali dosti pozvolna. Poslední spáči vstávali až kolem desáté. Když dojedl poslední, poklidili jsme kemp a vydali se ještě na vyhlídku. Tam jsme pořídili pár fotek a vydali se domů. Já jsem se nasoukal k Pampelišce a Pafovi do auta, jelikož jeli taky na Prahu. Cestou jsem se ještě stavili u Frenkyho na kafe. A pak už jsme uháněli ku Praze. Vyklopili na Hlaváku a frčeli dál, já jsem se přesunul na večeři k Radce a tam taky zůstal.
Ač jsem chtěl vyrazit na vandr sám, nakonec se nepovedlo. Bylo nás sedm. Takže někdy příště. Počasí bylo parádní, kamarádi taky. Co víc si přát“