Byl to odzačátku šíleně nenápadnej vandr. V pátek ráno semšel normoš do háku, jako jakejkoliv jinej pátek, po kerym du doháku eště v sobotu. Jak už tak bejvá, ráno prolítnu tu elektrickou poštu a při tý příležitosti mrknu i na poštu z trampský konfery. Bylo tam pár emajlů a mezi něma i něco vo tom, že Pet musí v práci pročistit vodpady na hajzlech, pánž mu sestřičky házej do hajzlu použitý vložky či co. No, řikal sem si, to ti nezávidim kamaráde. Ale ke konci toho mejlu bylo něco v tom smyslu, že když to prošťouchne, že někdy kolem třetí vyráží z Budějek směr Brdy. To už znělo zajímavě,něco podobnýho psal i Píťa snad vo den dřív, teda ne že čistí hajzly, ale že jede taky na Brdy. A Honza Tutů Autíčko že de do háku s vandrovníma věcma a že se uvidí jak to dopadne. No ale jak řikam, v sobotu sem měl jít do práce, taxem tomu nevěnoval pozornost. Pak ale přišla skorem jedenáctá dopolední a na šichtu dorazil kolega na vodpolední.A jak tak komunikujem (jedna z nejdůželitějších pracovních činností) ptám se ho, jestli třeba čirou náhodou nechce jít v sobotu místo mne do háku. A von že klidně!!! No a začlo to. Nejprve bylo nutné se spojit s rodiči, pánž máti měla vode mne pučený nějaký vandrovní věci, kerý bych jako potřeboval sebou a jak to tak bejvá u chudých dělníků, neměl sem kredit v kalkulačce a díky tomu ani přístupnej telefonní seznam. Takže číslo na máti i na fotříka v kelu. No neva, nasurfoval sem zlatý stránky a našel číslo na pevnou. Pánž je fotřík válečném invalída, byl doma a tak nebylo problem se nahlásit, že kolem třetí vyzvednu věci vandrovní. No a teď se dohodnout s kamarádama. Jak řikam, kalkulačka bez kréda a taxem musel zalovit v archivech a našel sem číslo na Honzu Tutů Autíčka. Tak mu hned volam a že teda v šest na hlaváku. Pet se mezitím vyjádřil že nejede, pánž ani nový péro cosi koupil v bauhaumaxu, či kde, mu neplechy zdravotních sestřiček nespraví a že volal specialisty a že kdoví kdy voni dorazej a že možná pojede ráno, ale ať se na něj nikdo neváže. Píťa zas že mu do toho něco vlezlo (asiZnojmo) a že teda taky nejede. Původní plán že Honza Tutů Autíčko udrží mou oučast v tajnosti taky nevyšel,pánž to nebylo najednou před kym tajit. No ale spich v šest nahlaváku platil.
V šest sem tam taky byl. Honza Tutů Autíčko už tam somroval dýl, pánž prej byla v háku děsná nuda. Koupil sem lupen,hromadnou pro dva jednoduchý a poňádž stále na tý ceduli nebyl napsaný vodkaď to sviští, šel sem v jeho doprovodu do Šervůdu na cíčko. No ale stejně to zas jelo z jedničky. Koupil sem si jedno pívo do cuku a tradá. Minutu po odjezdu dle jízdního řádu se to hlo. Cesta ubíhala svižně, lečse táhla. Ještě než sme vůbec vytento z nádraží,volal Jaroos, že prej by ráno eventuelně dorazil, ale že topotvrdí. Taxme ještě pípli Havranovi, ať se s Jaroosem spojí, že jako vo co de. No ale Havran napsal že je někde v buranově, podle názvu asi v hodně velkym buranově, tak nic no. V Třebani, v tý Zadní, sme se společně s nějakejma Oldtrampama s T.O.Štoky přetento do kovbojáku. Rozjel se kupodivu asi s jenom čtvrthodinovym spožděnim. V Osově to všechno vystoupilo a jako kačenky se to linulo směr ty dva Chlumce do putiky Na Žižkově. Byli sme s Honzou Tutů Autíčkem (kurňa,nebudu ho furt voslovovat plnym titulem, budu řikat Autíčko) vzadu,ale pánž sme správně usoudili, že pokud se do putiky nažene tlupa trampů tak že se těžko někam vmáčknem, hodili sme tam dvojku a v cílové rovince nabrali tempo di šup abychom tam byli prga. No ale bylo to fuma šuk, pánž hospoda byla uplně našťouchlá a tý bandě tam drželi místa. Taxme si dali pivo na zahrádce a statečně rozebírali, zda nám bude stačit oblečení, pánž bylo jako dost jasno a začlo nám zalejzat za nehty. Škoda že s náma nebyl Davy, pánž by se určitě pochválil, že měl pravdu že správný tramp si veme co nejmíň oblečení a co nejmenší bágl aby se mohl zmastit v první putice. No ale sklaplo by mu, pánž sme dali jen dvě píva, ruma na cestu a šli na Naději, vlastně na Bleskárnu, že se kouknem na Naději, ale dyž už sme tam byli, taxme tam vostali. Po cestě sem eště Autíčku (nebo snad Autíčkovi?) ukázal, kde tenkrát Jaroos zakopl a spadl do škarpy a odkud na něj uplně vopilej Davy střílel.
Na Naději sme byli než bys řekl Popokatepopletl. Sem fakt dobrej, trefil sem tam zase po tmě bez baterky. Nikdo tam nebyl a taxme teda usoudili, že vostanem, už kvuli tomu, že by přece jenom v noci dorazil ten Pet žejo. Byla skorem půlnoc, nebo jedenáct, fakt nevim, taxme jenom tak prosvištěli kempovku a pomalu se jali chrupnout. Jo taky nějakou řeč sme dali, jako že ta plíseň nahoře je hustá a tak. Vzbudil sem se ráno, votevřel sem první voko, druhý voko a furt tma, taxem votevřel spacák a furt tma, taxem vylezl a sundal z voken ty deky. Venku už bylo světlo a Autíčko na svém místě nebyl, jen se tam nenápadně pářilo z jeho spacáku. Vyjukl sem ven a to bych nečekal, ořel hoheň. No tož dobrej tah vstát jako druga. Nabral sem si nějakej ten bufet a už si to valim k vohni.Jako že vemu konev jako dycinky a udělám vodu na hromadný zalití, no ale byl v ní nějakej sajrajt, taxem si udělal kafe jen tak v pitítku, stejně jako Autíčko čaj. Měl sem nějaký salámy z pátku a tlačenku, taxem to natlačil nachleba a do sebe. No hodili sme chvilkovej veget, pobalili, poklidili a poodešli. Ovšem pochopitelně až po pečlivém zápisu do kempovky a s pečlivým výpočtem, že sem tam byl přesně po 585 dnech. Autíčko ešte zkontroval kalkulačku, jestli se nevozval ten Jaroos, ale asi mu došlo že se spolu zrovna nekamarádíme, tak nedorazil.
Štrekli sme to na tu Bleskárnu, tak, v tempu de klid, no a už ještě dřív než vůbec trocha bylo tu Bleskárnu vidět,bylo slyšet ševelot a hlahol. Byla tam nějaká parta na půl.Myslim jako na půl bych řek trampi a na půl nějaký asi jejich karamádi co moc netento, netrampujou. Ale kupodivu řekli Ahoj, narozdíl vod T.O.Štoky, kerý mi neodpověděli dyž sem vlezldo kovbojáku a taxem usoudil že jsou hodni mé společnosti a statečně jsem zasedl mezi ně a ubalil si cigárko. Mluvili vokouření, vo dětech, vo rumu, vo volech a tak. Autíčko to jistil jako dycky ze zadu mžouravým nebezpečným pohledem, dyby jim jako šiblo. Dyž sem dočvaňhnul cígo, slušně sem poděkoval za gulášek a pádili sme dál. Nejdřív ke studánce, svlažit vyprahlé hrdla po dlouhé cestě. Nakoukli sme do šachty a pak chlemtali ze studánky. Autíčko navrhl, že se kouknem na Novou Dakotu, jak to tam Krůca s bandou dali dohromady a taxem se nechal vést jeho neomylným orientačním smyslem a džípíeskou. Asi po hodině chůze tempem di semtamfurtdokola Autíčko zvolal „“támhle““ a bylo to. Chvilku sme tam poseděli,poodpočívali a nabrali směr „“třebatam““. Plácali sme se lesem a já vyzvídal co jako ta džípíeska je zač. No a Autíčko chválil a předváděl. Je to fakt dobrá věc,řekneš si na jakej kemp chceš a vono ti to ukáže směr, jakje to daleko, jak dlouho tam timhle tempem dojdeš a tak. A tak si řikam, že ho jako zaskočim a řikam mu: „“hele, čeeče a umíto říct mi i kerej kemp je nejblíž?““ no a von že jo! Tak mu to ukázalo co je nejblíž, ale poňádž sme trampi,nechali sme si ukázat Lone Star, pánž byl kapku dál a v Čenkově mívali dobrej feferonkáč. A v tom začlo pršet, jen tak trochu, nejdřív, ale mi šli dál a jak nabíralo na intenzitě, taxme pomalu přešli z cesty do lesa a najednou lilo skoro jak z konve. Ale jenom z tý konve vod Přemka Podlahy z Receptáře ještě nejen na neděli, jak tam je jenom těch dvanáct otvorů, taxme zalezli pod nějakej strom a tam čekali až to přejde. Načnul sem sušenky, točeňák, do tabáku hrábnul a ubalil si žváro, no cirka hoďka? A paxme šli dál až sme se voběvili na nějaký jakoby vyhlídce co sice nebyla na kopci, ale bylo z ní vidět. No vlastně to ani nebyla vyhlídka,
von tam vlastně jenom končil les, taxme to štrekli po čuchu a došli sme až do Bukový. V Bukový sme se osvěžili dvouma kouskama zlatavého moku a šup dál. Cestu nám chvílema oslňovalo sluníčko, protože Autíčko zpíval, že má popojít maličko, ignorujíc že píseň je o slunéčku sedmitečném, nikoliv o hvězdě kolem který lítá naše planeta. Cestou sem se jal průzkumu divné stavby,šácli sme to jako něco mezi garáží a protijaderným krytem. Prozkoumal sem to dírou kam sem nakouk a posvítil, dobrodrůžo. No ale to už se před náma voběvil výhled na Čenkov, Jince a kdovíco vzadu na obzoru. Vzali sme to tim krpálem dolu po modrý a k nálevně došli po silnici. Cestou jsem ještě ujistil nějaký dvě lolitky, že ty bágly s karimatkama okukuju nikoliv proto, že bych o ně měl zájem (vo tybágly), ale jen tak ze zvědavosti a že bych je fakt nechtěl (ty bágly), pánž tak jako lolitky špitly „“to je naše““.
Jaké bylo překvapení, že v nálevně seděla již mírně rozjařená parta co sme ráno potkali na Bleskárně. Dali sme si pívo a Autíčko škemral vo ten feferonkáč, ale nebyl k mání, stejně jako guláš, co nosili dozadu společně s dortama na nějakej večírek. Pojedl tedy párek klobásovitý, sýrem mírně plněný, lesklý, křupavý, aróma lákavého. No a taky sme hodili řeč s trampovitější půlkou tý tlupy. Nejdřív jako kam douchrnět, abysme jako věděli, kam nepudem a von nejdřív že nahoru do krpálu, že je tam sroubek, prej řikal kamarád. No to mi zatrnulo, pánž asi myslel Lone Stár, kam sme chtěli jít mi. No taxem mu barvitě vysvětlil, že tam se v osmi lidech určitě nevejdou a že kus dál je eště Three Boys. No ale taky sme uvažovali, že bysme je na ten Three Boys dovedli a voni by se podělili na voplátku vo to maso nakládaný, vo kerym furt mluvili. Ale naštěstí v tý netrempovitý půlce měli mrzáka a tak zvažovali ukecat hostinskýho vo spánek na sále, nebo jít chrápat do tý továrny k nádraží do Jinců a tak všeliak podobně. Von ten mrzák nebyl vlastně mrzák, von to byl jejich kamarád, co měl malé boty a v závislosti na to prej jako dóst krvavý nohy a že teda nemůžou šlapat někde do kopce, nebo z kopce. Každoprďo sme dali ještě jedno pivko (druhý Davy) a paxme to štrekli zas do lesa. Jo eště sem si koupil na cestu Tatranku, aby ten krpál nebyl takovej a prohodil zdvořilosti s výčepákem, že jako dem na Lone Star a von že na Three Boysu je asi Viky, že prej dal pívo včera.
Venku bylo nečkaně teplo, nebo spíš asi nebyla taková kosa co sme čekali. Neomylně sme zalezli do lesa, abychom hned na prvním rozcestí uhli blbě. Naštěstí sme si to po několika krocích uvědomil sem si to hlavně já. Autíčko že prej směr támhle 750 metrů, že mu to řiká džípíeska. No dobrá tedy, budu se tě držet. Ale nakonec sem stejně musel použít mou trampskou orientaci a dohledat to jako vždy předtím a to sice strašnym blouděním v těch smrčkách v tom svahu na těch šutrech pod flekem. Nikdo tam nebyl. Dokonce ani těch pět kluků a pět holek vo kerejch mluvila trampovitějšípůlka bandy z putiky. Zavohnili sme a já si upekl kus točeňáku a chlebáku. Druhej plátek tláči byl poněkud zasmrádlej, taxem ho nechal za šutrem. Myslim, že sem si udělali čaj. Každoprďo už někdy v půl jedenáctý sme šlichrápat. Raději sme se nezazávorovali, kdyby přifuněl Drak,aby to zas nezničil.
Ráno sem vstal prga. Zase tma, zase voddekovat vokno. Vylez sem ven a rozdělal voheň. Koukám koukám, že tam co sem nechla tu zasmrádlou tláču večer, byl akorát šikovně rozbalenej ten mikroteňák, v kerym byla uskladněná. Žádnej Drak se kolem v křečích neválel, tak tu tláču asi sežralonějaký jiný brdský zvíře. Xnídani sem si upekl zase kus točeňáku a topinky. U snídaně sem
si vařil oběd. Autíčko mi dal půku cibule taxem jí nakrájel na pánev, pak kus točeňáku a zalil sem to fazulou v čili máčce. Jo a kafe pochopitelně sem snídal. No cpal sem sem se vostosedum. Dokonce sem se nechal Autíčkem u jídla vyfotit, abych měl taky fotku jako maj ženský v práci když přijedou z dovolený vodmóře, jako jak se tam jedlo. Navštívili nás dva trampi a jedna dáma, z řádu Old. Poseděli, prohodlili sme pár slov, voni že prej na tom Three Boysu je ten Viky a já třeba že támhle v korunách svítí sluníčko. Autíčko to zase jistil. No a tak nějak sme to v klidu doseděli, dobalili, doklidili,dohořeli, dolámali nějaký dřevo pro další, do kempovou popsali a tradá dál.
Vzali sme to na Three Boys, ale nikdo už tam nebyl. Dokonce sem to našel neomylně. Autíčko sice furt koukal do tý krabičky a řikal „“nojo…nojo…nojo““, ale nenechal sem se zmátnout ani když v půlce cesty ukazoval kamsi do lesa a řikal „“neni to támhle náhodou?““. Poseděli, poleželi sme na Three Boysu chvilku a plánovali co dál. No že to vemem přes Komorsko zpět do Čenkova, dáme škopek a pojedem domu z Jinců. Akorát řikam jestli Autíčko neví kdy to jede. No a von ať počkam, žemá v kapse idos. Jo, ten IDOS co mám v práci v tý velký bedně pod stolem s tou obrazovkou před nosem.
Jo, přesně ten měl v takový malý krabičce, menší než můj balíček tabáku Samson (kouření může poškodit sperma a snižuje plodnost). Je fakt, že celou zbylou cestu sem čekal co eště vybalí z kapsy. No ale vlak nějak jel i s pivem v Čenkově. Dali sme tři a šli na nádraží. Autíčko koupil lupen hromadnej pro dva jednoduchý a najednou tam stál vlak.Uplně jinej než řikala ta krabička co jí měl Autíčko plnou IDOSu. No neva. Jeli sme. V tom vlaku byl takovej hic, že sem místo koketního směrem k mladý slečně „“to se nám ale vyvedl víkend““ prohodil „“to je ale hic viďte pani““ směrem k tý důchodkyni s taškou na kolečkách. Ve Zdicích vylezli z vlaku i Hobo (ne konferáckej), ta kamarádka co chodí k Šotkovi na sleziny a další dva kamarádi. Jeli z kuželek vodněkaď a taxme společně zaběhli do nádražky, pánž to jelo až za půl hodiny. No a voni si dávali jídlo. Ten velkej po mý pravici si dal gulášek s osmi a pak opekaný játra s bramborem, Hobo nějaký žebírko s něčíma a pak ještě smažák s bramborem až sme si nakonec dali s Autíčkem smažák taky. Zde musím veřejně Honzovi Tutů Autíčku poděkovat za velkorysé „“obědnávej, někdy to srovnáme““,pánž sem měl v kapce jen padede a dvě gastroturky. No mezitím kamarádi dojedli a dopili a odjeli vlakem někdy v osmnáct dvacetčtyři. No ale ten jel jenom na Smícháč, taxe Autíčko kouknul do kapsy a zjistil že na hlavák to jede v osmnáct padesát čtyři. No taxme ve třičtvrtě Autíčko zaplatil a vyběhli sme na perón, kde se Autíčko přiznal,že je ten distento… disident?… no prostě ten jak špatně čte a že patřně zaměnil čtyřicet pět, za padesátčtyři, čím hlavně chránil systém co má v kapse. No hlavně že sme měli křupky a krátili sme si křupání čekáním. Rychlík rychlík, přesně tolik měla souprava vagonů, přijel ňáko v devatenáct čtyřicet a taxme ho přepadli a dojeli šťastně na Hlavák. Autíčko mne statečně doprovodil k tramvaji, pánž se sám večer přes Šervůd bojí a když mi přijela tramvaj směr Žižkaperk, Autíčko pokračoval na Masaryčku, odkud mu jel cuk dom do Brodu. Ani nevim, jestli měli na Masaryčce vodevřenou tupekotechnu.
Tak Ahoj!
(sepsal Kuba)
