[SO-3.3] – příjezd
Je sobota a my brzo ráno vyrážíme do Prahy. Odkud v osm hodin vyrážíme autobusem směr Šumava. V Praze po sněhu ani památky a cestou nepřibýval. V Kašperských horách taky nebyl a my jsme si začali říkat, k čemu vlastně sebou táhneme běžky. Asi tak u Antýglu se však situace pomalu zlepšila. Tu a tam se ukázal kousek sněhu a tak jsme začali doufat, že nakonec sníh bude. Když jsme dorazili na Modravu tak bylo kolem celkem bílo. Jelikož jsme dorazili dosti brzo, vyhledali jsme jedinou hospodu a v ní se na chvilku usadili. Během pojídání polévky a popíjení piva jsem vyběhnul ven a zjistil, že v penzionu kde budeme bydlet je také restaurace. A tak jsme zaplatili a pomalu se za mírného mrholení přesunuli na penzion Hájenka. Tam jsme se posadili a dali si čaj a grog. Po té co jsme dopili a zaplatili jsme se se přemístili na náš pokoj. Tam jsme pomalu vybalili věci a pak odpočívali po dlouhé cestě.
[NE-4.3.] – Roklanský potok
Po dobré snídani jsme se přesunuli částečně na běžkách a pěšmona Modravu, odkud jsme pokračovali podél modré turistické značky až k myslivně U Fišerů. Tímto směrem byla sice neupravená, ale krásná běžecká stopa. U rozcestníku na Knížecí slať jsme si dali malou pauzu/čaj a sušenky/. Po nabrání sil jsme to otočili a pomalým tempem jsme se vrátili na Modravu. Tam jsme zaparkovali v hospůdce a dali jsme si bochníkovou polévku. Po pozdním obědě jsme se vydrápali do kopce zpět na Hájenku a hráli carcascone.
[PO-5.3.] – Březník – Modravský potok
Opět jsem se poloběžko/polopěšky dokodrcali na Modravu. Ale popošli jsme o kus dál, jelikož sněhu na ceste bylo málo. Po necelém kilometru se ukázal sníh a na něm pěkná běžecká stopa. Asi tak v půlce cesty jsem zaznamenali za zatáčkou celkem velký dav. Z něhož se nakonec vyklubal dav vyhlížející Katku Neumannovou. Tak jsme na chvilku zastavili a těsně na to se kolem nás Neumannová prořítila. Když byla stopa volná, vydali jsem se v porovnání s ní, rychlostí šneka dál. Kolem jedné hodiny jsem dorazili do cíle. Tedy na Březník. Tam jsme si dali čaj s medem a usadili se na lavičce. Jelikož sluníčko krásně svítilo, poseděli
jsme tam celkem dlouho. No a pak nás už čekala jen cesta na Moravu, přes hospůdku až na Hájenku.
[ÚT-6.3.] – Roklanský potok pěšky
Po snídani jsme vzali běžky a vydali se k rozcestníku, odkud jsme se vydali po žluté značce směrem na Ptačí nádrž. Po stopě ani vidu. Po cca dvou kilometrech jsme to vzdali a vrátili jsme se zpět na Hájenku. Aby jsme si užili běžek, tak jsme to vzali oklikou. Přes potoky a lesy. Na Hájence jme odložili běžky a vydali se pěšmo po modré podél Roklanského potoka. Došli jsme až k rozcestníku ukazujícímu na Jezerní slatě. A jelikož jsme měli dost času, vyšplhali jsme až k oněm slatím. Ale na slatích byl tak metr sněhu, takže jsme z toho nic neměli. Otočili jsme to a vrátili jsme se přes Modravu zpět na Hájenku.
[ST-7.3.] – Hartmanice
Na tento den jsme si naplánovali pěší výlet z Rejštejna do Hartmanic. Autobuse jsme se přesunuli do Rejštejna a odtamtud jsme se s menším zablouděním přesunuli do Hartmanic. No jo já a mapy. Po zjištění, že v synagoze mají otevřeno, jsme se vydali do místní hospody na oběd/svíčková, zapečené těstoviny/. Ač to tak z venku nevypadalo, vařili tam dobře. Po zaplacení jsme se vydali zpět do synagogy a vyšplhali do nejvyššího patra. Byla tam totiž výstava o historii okolních vesnic. V synagoze jsme strávili tak hodinu prohlížením starých fotek. Ale jelikož nás tlačil čas museli jsme vyrazit zpět na autobus. Od místních jsme se dozvěděli jak se nejrychleji dostat na autobus. Proto jsem se vydali po modré značce. Tak v půlce cesty jsme znejistěli, jelikož značka se divně kroutila. Naštěstí jsme chvilku na to narazili na starou usedlost, kde jsme se dozvěděli že jdeme dobře. U této usedlosti se k nám přidal jejich pes a doprovodil nás tak jeden kilometr. Když jsme uviděli dole v údolí nějaké to stavení tak jsme si oddechli. To nás ale ještě čekal krkolomný sestup z kopců dolů. Kde to šlo jsme skoro běželi. Ve vesnici jsme notnou chvilku ještě hledali autobusovou zastávku. Deset minut před odjezdem jsme ji konečně našli a posadili se na silnici. A opravdu chvilku na to náš autobus přijel. Nasedli jsme do něj a on nás dovezl až na Filipovu Huť. Ač to tak ráno nevypadalo, bylo celý den naprosto krásné počasí. Málem bych zapomněl na obec Zalužice. Založeno mezi 1128-1944 v červnu. Partnerské město HUSTON, TEXAS.
[ČT-8.3.] – Kvilda
Ve čtvrtek jsme byli vlastně jen na výletě v Kvildě. Tam jsme zapadli jen do pekárny. A tam jsme si dal každý plný talířek dobrot. Od minule pekárnu dosti zmodernizovali a zvětšili. Což jí spíš ubralo na kouzlu. Po zdolání zákusků jsme se vydali zpět na Hájenku. Jelikož bylo divné počasí vzali jsme to zpět stejnou cestou. Ač jsme plánovali vzít to oklikou.
[PÁ-9.3.] – Březník podruhé
Docela se zatáhlo a nějak jsme nevěděli kam vyrazit. Tak jsme se vydali opět na Březník. Takže Modrava, pěšky na stopu. Tentokrát jsme se na Březníku moc nezdrželi, jelikož moc nesvítilo sluníčko.
[SO-10.3.] – a jedeme domů
Ráno jsme něco zabalili a vydali se dolů na snídani. Poseděli jsme u kafe a vrátili se zpět na pokoj. Dozabalili jsme věci. Rozloučili se s paní majitelkou a vydali se pomalu dolů do Modravy. Tam jsem chvilku poseděli u autobusové zastávky. Jelikož tam byla celkem zima, posunuli jsme se do naší oblíbené hospůdky. Tak jsme si dali nějaké to pitivo a vyčkávali. Pak už jen autobus a hurá domů.