[ST]:
Na tuto dlouhodobě plánovanou akci jsme jako jediní vyrazili už ve středu po práci. Bylo nám  líto jedné noci venku. To jsme ještě netušili, jaká úmorná cesta nás čeká. Jako dopravní prostředek jsme  tentokrát zvolili autobus, což se už v Praze ukázalo jako špatný nápad. Z Florence jsme se na Hradčanskou hrabali přes hodinu. Pak to autobusák nevydržel a stočil to přes nějaké sídliště. Po chvilce jsme se vymotali ze sídliště a dál už cesta pokračovala celkem v pohodě. Do Plané jsme dorazili s celkovým zpožděním jedna hodina. Jelikož bylo ještě celkem světlo, tak jsme se vydali směrem k rozhledně, kde jsme chtěli přespat. Po výšlapu na kopec, kde ona rozhledna stojí, jsme zjistili,  že je tam moc živo. Tak jsme u rozhledny jen chvilku poseděli přesunuli se zpět do aleje stromů, kde jsme si na pěkném místě ustlali pod širákem. Noc byla celkem chladná…. … (Čti dál)…

[SO]: Ač jeto děsivé, vstával jsem  v pět hodin ráno. Když jsem vyrážel z domova tak byla ještě skoro tma. Vlak přijel včas a tak jsem po dvou přestupech vyskočil v Doksech z vlaku. Je až s podivem, že v Nymburce bylo ještě jasno a krásně svítilo sluncem, ale jak jsem se přiblížil k Doksům tak se zatáhlo a začalo sněžit. Tam už na nádraží vyčkával Tomáš. A jelikož nestihnul nakoupit jídlo tak byla naše první zastávka v supermarketu. Po nákupu jsme se přesunuli do Hradčan.  A odtud jsme se vydali do skal. Naše první kroky vedli na Hradčanskou vyhlídku. Kde tentokrát nebyla tak pěkná viditelnost a tak jsme šli dál. Přes Antilopu a Šanci jsme se vydali po cestách dál a dál. Na jedné mapě jsme objevili, že je kousek od nás jeskyně a tak jsme se ji vydali najít. Nevím zda jsme našli přesně onu jeskyni. Vypadalo to spíš jak vězeňská kobka. Odtud jsme se vymotali směrem na Poměnkáč, kde jsme si dali oběd. Jelikož jsme měli málo vody, tak jsme rozpouštěli sníh. Nikdy bych neřekl že se dá voda spálit. Voda asi ne, ale sníh jo. čaj chutnal jako dehet.  A od této chvilky už není v mojich silách popsat cestu. Prostě jsme se motali roklema. A to doslova. Z jedné rokle do druhé a z té do další. Ten den jsem prošli skoro 20km, přes Větrník a Kliku až do Kančí rokle. Je s podivem, že všude bylo pusto a prázdno. Jelikož bylo ještě světlo tak jsme se vydali pro zásoby dřeva. Aby jsme měli večer a ráno co pálit. Při pití čaje a medoviny jsme vydrželi u ohně tak do deseti.

… (Čti dál)…

jen pár fotek….

plus pár vět od Kameňáka… „Jednodenní výprava na Ledovky, Hradčanské stěny a do nitra Kummerského pohoří. Občas slunce, občas sněhové přeháňka a pořád studený vítr, který se proháněl v holých korunách buků. Bylo tu moc hezky, na to že to je jenom kousek od šílenství kolem Máchova jezera a na dosah od „přetuněnýho“ Hradčanského letiště“

12►