[Pá]
Tak konečně pátek.. A to první vandrovní po narození Tomáše. Ve čtvrtek jsem zabalil tele a zapadnul do postele. Pátek utekl dosti rychle a jen co jsem hodil tátu na jih Prahy. Vydal jsem se směr Kladno, kde jsem měl naložit Kameňáka. Jen co jsme zaparkoval u jejich domu, volal, že má lehké zpoždění. Tak jsme si pustil muziku a čekal. Ani ne za patnáct minut se ukázal s celou rodinkou. No a to už nic nebránilo vyrazit směr Roverky. Cestou jsme se stavili v Bille pro pár věcí k jídlu. Během nákupu se povedlo Kameňákovi upustit lahev rumu a po celém obchode se linula rumová vůně. Po této eskapádě jsme zaplatili a vydali se směr Skalka. Kde jsem odložili auto na náměstí a vydali se na pivo do konzumu. Po třetím pivečku jsme zaplatili a pohltil nás noční les. Za necelou půlhodinku jsme už seděli u ohně na Poletuše a vzplál oheň. Něco malého jsme si uklohnili a popili čaje. Po zjištění, že kapradí je značně slehlé, jsme u ohně vydrželi skoro do půlnoci.

… (Čti dál)…

S dovolením jsem ukradl zápis od Kameňáka, jelikož jsem skleróza a po roce bych ten zápis nedal….  ta tedy

Je skoro už tradicí, že když má Šnek vyrazit na Brdy, skončíme obvykle někde úplně jinde. A tentokrát to bylo o dost východněji něž byl původní plán. Na velké Fatře.

ve čtvrtek v podvečer tak nastupujeme do rychlíku Šírava, který nás má dovézti do širých Slovenských krajů. Cesta z Prahy probíhala poměrně svižně. Napřed se jedlo, pak se pil rum, jenomže po oslavení průjezdu železničních stanic Choceň, Ústí nad Orlicí a Česká Třebová rum došel. Teda on nedošel, ale Autíčko už nebyl schopen najít ten svůj, tak se šlo radši spát. Usínám na nejvrchnější ze tří postelí lůžkového kupé s myšlenkami na nemožnost uzemnění a pocitem jízdy na rozhoupaném zaoceánském parníku.

… (Čti dál)…

S Kameňákovím dovolením jsem mu ukradl jeho zápis a doplnil kněmu jen mé poznámky(kurzívou).

Na Střelu jsme vyrazili až na druhý pokus, protože v zimě nám to nějak nevyšlo.(A bez Jarooše, on se vody prostě bojí…) Ale stálo to za to a byla to sqělá rozlučka s letošní studenou zimou. Nebo spíš vítání jara, které oficiálně začíná za týden? No vlastně je to asi jedno – důležité je, že kromě sobotního rána vůbec nemrzlo a občas dokonce svítilo i slunce. (No nemrzlo, to je silné slovo, mně v letním spacáku bylo lehce chladno).

Sraz byl dost komplikovaný, neb Šnek cestoval až z dalekého severu a navíc měl zkreslené představy o Kladně, jakožto městu, kde mizejí vozidla. Ale jinak všechno klapalo podle plánu a neobvykle brzy – už krátce po půl druhé odpoledne, sedíme ve vlaku (já už z Prahy a doufal jsem,  že pánove nastoupí a budou mít lístek i pro mně) ve směru Rakovník, kde nás čeká přestup na čugálu ve směru Blatno a Žlutice. Cesta uběhla docela rychle, protože bylo co drbat a koho pomlouvat. Předpokládám že se některé osoby museli rozškytat napadrť.(Co napadrť, některé organizace určitě na písek.) … (Čti dál)…

[PÁ]
V pátek jsme vlakem vyrazili směr Rakovník a dále do Křivoklátu. Tam jsme na doporučení zaparkovali v hospodě Hotel Sýkora. Tam jsem si dal bramborové knedlíky s cibulkou a pivečko. Odtud jsme se vzdali po červené směrem na Skryje. Asi tak v půlce cesty začalo poprchávat a tak jsme to stočili po cestě dolů. A narazili  jsme na hospodu U Rozvědčíka. Jak jsme vlezli pod paraple tak začalo pršet pořádně. Tak jsme si objednali kofolu,pivo a párky s hořčicí. Během této pauzy kolem nás pořád poletovala doga, velká jako prase. Po dojedení a dopití jsme usoudili, že už nebude pršet a vydali jsme se dál směr Skryje. Po cca třech kilometrech Radka odmítla jít dál a tak jsme začali hledat místo na přespání. To jsme po delším hledání našli, ale bylo tam šíleně moc šneků a tak jsme si ustlali na kraji pole. To už se pomalu začalo stmívat, proto jsme roztáhli karimatky a pomalu ulehli ke spánku. Ještě předtím jsme si uvařili čaj a dali si malou večeři. Padla tma a my jsme usnuli.

… (Čti dál)…

[ST]:
Tak jsem se nechal poprvé ukecat od Kameňáka na všednodenní vandr. Z Brodu jsem vyrazil pro sichr o vlak dřív, jelikož nám tam teď předělávájí koleje. V Třebáni jsem měl hodinku napřestup, tak jsem si zpříjemnil čekání jedním pivem.  A s pivkem jsem se vyhříval na nádražní lavičce. Pak už jen kousek vlakem a byl jsem v Osově. Na Žižkově jsem si dal s Kameňákem jedno pivo, otestoval jeho teleobjektiv. Po této krátké zastavce jsme se vnořili do brdských hvozdů a za  necelou hodinku jsme už seděli na Diagonále. Zrovna zapadalo slunce, tak jsem vyfotili pár kýčovek a rozdělali oheň. Při popíjení čaje a pojídání večeře jsme kecali tak do deseti. Pak jsem si vzpoměl, že mam sebou brambory a alobal. Tak jsem  brambory zabali a hodil do ohně. Po pár minutách jsme je vyndali a spořádali. Po té jsmes zalezli do spacáků. Málem bych zapoměl, že se kolem deváté přiřítila skupinka čtyř lidí, kteří hodlali na Diagonále nocovat. Po zjištění, že už tam někdo je se posunuli někám dál. … (Čti dál)…