Slovo dalo slovo a v neděli odpoledne se jelo fotit na Ralsko.
[ne]
Skoro jako vždy jsem dorazil na místo srazu jako první. Je pravdou, že když jsem odbočil na místo srazu tak jsem se celkem leknul. Z asfaltky se rázem stala cesta skoro polní, po které vedla jen červená turistická značka. Tak jsem zaparkoval na místě kde končila cesta a začínal les. Tak patnáct minut po mně dorazil Kameňák. Po té co si přeházel věci do batohu jsme zavolali Šnekovi, kde že je. A on nám radostně ohlásil, že teprve vyráží z Rumburku a jede sám. Měl totiž přitáhnout další tři lidi/foto-outdooráky/. Tak jsme nelenili a vydali jsme se pomalým tempem na vyhlídku, kde jsme chvilku fotili poslední zbytky slunce. Po Šnekovi ani vidu ani slechu, tak jsme mu opět zavolali a on zrovna parkoval dole. V rámci úspory času jsme sešli z vyhlídky zpět na cestu a vyhlíželi ho. Když jsme už přemýšleli, že se vydáme napřed ukázala se na cestě postava Šneka. A tak se mohlo vyrazil do kopce. To jsem ještě netušil jak dlouho se potáhneme na vrchol Ralska. Než jsme uviděli vrchol, obešli jsme Ralsko snad 3x dokolečka a nastoupali snad 300m. Když jsem konečne uviděl zdi, oddechnul jsem si. Moc jsme nelenili a přesunuli se i s bagáží na vyhlídkové místo a nacvakali pár fotek. Během focení nás celou dobu ožírali poletující útoční mravenci. Jen co dosedli na člověka tak se zakousli. Pomalu se začalo smrákat, tak jsme se vydali najít místo na přenocování. … (Čti dál)…