!dopsat!
Je sobotní brzké ráno. Venku zima a já pořád zvažuji, či je nebo ne. Než jsme si to rozmyslel bylo devět. V počítači jsme si našel nejbližší spojení na sever, sbalil věci a hurá na nádraží. Po třech hodinách ve vlaku s hodinovou zastávkou v Kolíně jsem se konečně ocitnul v Velkých Žernosekách. Teda v zastávce tohoto jména. Ona vesnice byla od zastávky asitak další kilometr. Odtud jsem to švihnul lesem a po kilometru cesty dál po žluté na Radobýl/zvláštní konec s jedním křížem/. Z Radobýlu jsem to vzal azimutem na Kalvárii/ostroh řeky Labe s třemi kříži/. Cíleně jsem šel trošku mimo azimut a napojil se na zelenou značku která tam vedla. A udělal jsem docela dobře. Přímo bych tam asi nevyšplhal. Výstup nahoru byl dost krkolomný, ale ten výhled odtamtud byl naprosto úžasný. Napravo ode mne byla vidět část České stěny a nalevo Lovosice a Žernosecké jezero. Které se po záplavách asi trošku zvětšilo. Nedovedu si představit jak to tam muselo vypadat při záplavách před měsícem. Dál jsem pokračoval podél Labe Českou bránou až přibližnou na úroveň kostelíčku Navštívení P. Marie od kterého jsem to vzal po zelené až do Kamíku. Kde jsem se díky fantastickému značení zamotal  a defakto obešel Kamík dokola. A tak jsem viděl jejich hrádek ze všech stran. Z Kamíku jsme se vyšplhal na menší kopeček a zaměřil Plešivec. Cestou jsem si nejspíš zatočil kompasem, takže jsem šel vlastně úplně jinam. Když jsem došel k velké silnici která tam neměla bejt. Bylo mně vše jasné. Proto jsem se otočil o devadesát stupňů a šel dál jakousi lesní cestou. Po kilometru jsem podešel dráty vysokého napětí  což už byl správný směr a já se po  půlhodince ocitnul u vrcholu Plešivce. Tam už jsem se moc nerozhlížel a začal přemejšlet kde složím hlavu. Proto jsem se vydal po žluté směrem na Holý vrch. Cestou jsem se stavil v malé vesničce na večeři. Po zdolání smažáku jsem se vrátil zpět na náměstí a kousek pokračoval po zelené.Když jsem uviděl Holý vrch bylo rozhodnuto o nocležišti. Prodral jsem se skrz hradbu ostružin a vyšplhal po skalách až na vrcholek. Když jsem tam vylezl, zjistil jsem že to na spaní moc nejní. Výhled na okolím překrásnej, ale na spaní ne. Proto jsem sešplhal na druhou stranu a po pár metrech jsem nalezl rovinku. Kde jsem také už zůstal. Vytahal jsem vaření a dal se do kuchtění pozdní večeře. Jelikož jsem před pár hodinama jedl tak jsme uvařil jen čaj a namazal si chleba se sýrem. Jen co jsem se dal do jídla ozvali se pár metrů ode mně hlasy. Po chvilce naslouchání jsem zjistil, že to jsou dva lidi a pes. Tak jsem tam potichu seděl, popíjel čaj a čekal až odejdou. Dvacet minut na to odešli a já jsem v pohodě dojedli chleba a začal si přichystávat věci na spaní. A v tu najednou z ničehož nic si to ke mně  namířila srnka. Ale když mně spatřila, tak to obrátila a šla spát jinam. Asi jsem jí zabral ložnici. Když návštěva odešla roztáhnul jsem spacák a uložil se ke spánku. Ale něco bylo divné, ne a ne bejt tma. I tak jsem usnul, ale za noc jsem se nejméně dvakrát probudil a světla bylo pořád stejně.