Původní plán celé akce bylo dojít do Plas a odtamtud to protáhnout k soutoku Střely a Berounky. Ale vše se trošku zkomplikovalo tím, že se v pátek večer nikdo nedostavil na nádraží tak jsem operativně protáhnul trasu vlakem až do Krt. Cesta vlakem probíhala celkem v pohodě až na děsné zpoždění. Ale vlaky na sebe všude čekali a tak jsem se v pohodě kolem deváté vykolébal z vlaku na zastávce skoro v polích. Jelikož byla už děsná tma a nechtělo se mi nikde hledat nocleh vydal jsem se na místo kde to znám. V lesíku za hřbitovem je osvědčené místo na spaní. Teda bylo před více než 15-ti lety. K mému úžasu se za tu dobu nic nezměnilo a já uložil v lese ke spánku. Jen mně trošku rušila lampa na nedaleké silnici. V noci bylo všude úplné ticho. Skoro jak v hrobě. Aby ne, když jsem spal necelých 200 metrů od hřbitova. Vyspal jsem se tam moc krásně. Jen kolem půlnoci mně vzbudila místní mládež jak se vraceli z hospody. Ráno jsem vstal něco mezi šestou a sedmou, posbíral věci a vydal se hledat lom. Jako první jsem našel příkop zvaný Indián. Který jak jsem si pamatoval byl dost blízko Ztraceného lomu. Ale ať jsem hledal jak jsem hledal nenašel jsem ho a tak jsem rozšířil hledání o další kilometry dál. Na Slunečné planině jsem zalehnul a dal si konečně snídani. Všude kolem pobíhali houbaři a lesem se neslo „Mámo mám hřib, Jardooo našla jsem křemenáče, Tomášku nechoď daleko“ a jiné podobné houbařské výkřiky. Tak jsem se radši zdekoval a vydal se k Viklanu. Od něj jsem to vzal zpět a doufal, že Ztracený lom ještě najdu. Po prozkoumání dalších pěti cest jsme to už chtěl vzdát. Když jsem se najednou ocitl na místě kde mně to připadalo povědomé. Prodral jsem se houštím a stanul na okraji krajní skály lomu. Stál jsem tam a byl děsně rád, že jsem ho konečně po letech našel. Vzpomínal jsem na staré časy, kdy jsem tady trávil prázdniny. Na to co jsem zde zažil. Ať už, západy slunce,slaňování, noční ohně za houkání výra. Utopen ve vzpomínkách jsem tam vydržel sedět skoro půl hodiny. Pln nostalgie jsem slezl dolů. Z padlé břízy jsem odtrhl kus kůry a zapálil si malý ohýnek. Uvařil čaj, přidal do něj pár kousků jehličí a v klidu ho popíjel. Chtěl jsem vařit i oběd, ale po zjištění, že jsem nechal doma lžíci jsem od toho upustil. A namazal si housku sýrem. V klidu jsem poobědval uklidil ohýnek a dal se do prozkoumávání lomu. Celý jsem ho obešel a po návratu na místo kde jsem obědval  jsem uloupnul kousek skály na památku. Na skálu jsem uhlíkem načmárnul LQ. A pomalu se vydal zpět do vesnice. Cestu zpět jsem si pro jistotu načrtnul na papír, abych příště už tak nebloudil. No stejně až tam půjdu příště tak jen tak z nostalgie zahnu pozdě. To jen aby si lom pamatoval své jméno. A myslím, že to bude hodně brzo. Už když jsem se blížil k vesnici slyšel jsem  jak v dálce houká vlak. Ale nepospíchal jsem. Když jsem byl nějakých sto metrů od nádraží, uviděl jsem jak vlak přijíždí. Tak jsem kousek popoběhl a naskočil do skoro se rozjíždějícího vlaku. Vlak si vesele houknul a rozjel se ku Rakovníku. Cesta zpět bylo o dost rychlejší než cesta tam. Přeci jen cesta přes Plzeň je dost krkolomná. V Rakovníku jsem přesednul na spěšnák a ten mně dovezl až do Prahy.

Trochu smutné na všem je, že ze zdejších skal chtějí udělat CHKO. Zatím je to jen přírodní památka.