Z Prahy jsem tentokrát vyrážel úplně sám. V pohodě jsem vyrazil z práce něco po třetí. Na Masaryčce jsem nakoupil nějaké to jídlo a nastoupil do vlaku. V Lovosicích jsem se nějak zamotal a frnknul mně přímo pod nosem vlak do Třebenic. Ale ochotný nádražák mně poslal na autobus. Takže jsem se přesunul na busové nádraží a dvacet minut si počkal na autobus. Cesta autobusem sice trvala jen pár minut, ale stálo to za to. Když jsem v Třebenicích vystoupil na náměstí byl naštěstí vidět zříceninu Košťálov. Takže jsem se vydal k němu. Cestou jsem narazil na zelenou značku po které jsem měl jít dál. Po této značce jsem se vyšplhal až na zříceninu. Kde zelená končila a dál jsme šel po žluté. Potlašiště mělo být necelý kilometr po žluté. Ale nějak jsem to asi přešel a dokodrcal se až do nějaké vesnice. Kde mně poslali zpět k malé lesní křižovatce. Nevědouc kam dál jsem se vyšplhal na Holák a z něj zahlédl kouř ohně. Tak jsem z kopce slezl dolů a vydal se směrem ke kouři. U kraje lesa už byla směrovka Dynamitový bratři. Tak jsem si oddychnul a vydal se dál. Po pár metrech už jsem je uviděl u ohýnku jak si vařej večeři. Přisedl jsem a chvilku poseděl. Poté jsem si v lese postavil přístřešek a vrátil se zpět k ohni. To už začali přicházet další a lidi přibejvalo. Poté sem se zapojil do příprav ohně. Když bylo vše připravený tak jsme se sesedli kolem užitkového ohýnku a hráli a zpívali do do půlnoci. Pak jsem si šel lehnout, abych další den neusnul moc brzo.V sobotu ráno začali hry kolem deváté hodiny. Hry probíhaly až do osmi večer. Je pravda, že se dvakrát museli přerušit, kvůli dešťovým přeháňkám, ale i tak se stihlo docela dost soutěží. Jen pro příklad(křížovka, hod sekerou a nožem, lasování, střelnice, práce s bičem, rodeo, psí spřežení, oběšení zloducha, uříznutí placky, zásek sekerou na přesnost).Asi nejveselejší bylo věšení zloducha nazvané soudce Lynč. Odsouzenec skončil nakonec s utrženou hlavou a to byl jeho konec. Kolem deváté hodiny vzplanul první /po deseti letech/  výroční oheň T.O. Dynamitový bratři. Je pravda, že se mu moc nechtělo, ale nakonec chytnul. Pak proběhla poslední soutěž a to poznávání písniček a samozřejmě rozdělování dolarů. A tím skončili soutěže. Následovalo rozdání placek za umístění v soutěžích. Pár soutěží vyhráli osadníci, takže ty propadli do následující dražby. Po dražbě placek v hodnotách kolem 100 dolarů se už jen hrálo a zpívalo až do rána. Kolem druhé hodiny už u ohně zbylo jen pár lidí. A jako poslední zůstali Vendy, Pítý a já. Počkali jsme než dohoří oheň a šli spát. To už ale bylo půl páté. Tma už odešla, bylo  jasno a všude kolem vesele křičeli ptáci. Do devíti jsme se prospali a začali s úklidem fleku. Po pozdní snídani jsme zabalili věci a vydali se na vlak do Třebenice. Cesta k domovu byla sice s několika přestupy, ale vlaky parádně navazovaly. Takže jsem byl něco po páté doma. Což bylo tak akorát, protože jsme musel doma připravit byt na příchod plynařů.

Ještě ke hrám. Za účast dostal každý nějaké ty dolary a další za stylové oblečení. A ty mohl utratit ve střelnici, nebo si je nechat na pozdější dražbu.