Tato akce se samozřejmě neobešla bez malého vzrůša. To nastalo ve středu když jsem byl posedět s Jaroošem a Kubou v hospůdce kde padla ona šílená sázka. V jednoduchosti šlo o to, že mi od redakce folktajmu nepřijde mail s oznámením „“fotka spícího Jarooše v reportáži nebude““. Celou cestu vlakem jsem vymejšlel co vlastně Zubříkovi a Šaolínvi napíšu ač jsem věděl, že to bude asi stejně remíza. Takže jsem naštěstí nakonec jel na chatu do Pelíkovic a ne na Brdy. V pátek jsem dorazil k Petrovi kolem půl šesté a světe div se už před šestou jsme vyráželi. Cestou jsme se ani nezastavili pro avízovaný benzín, takže jsme na místě byli za hodinku a kousek. Na místo jsme dorazili právě včas. Těsně před naším příjezdem totiž skončilo hrabání míst pro auta. Tak jsme jen zaparkovali a přesunuli se s bagáží do chaty. Po hromadném pozdravování, jsme umístili bagáž na půdu a dali se do jídla. Potom se hrálo se a hrálo se až do rána. Druhy den jsme se vyhrabali něco kolem desáté, něco pojedli a vydali se poznávací výlet po okolí. Po návratu se něco snědlo a začalo se zase hrát. Jelikož ráno přijeli Škopíci, muselo se hraní v pozdějších hodinách přesunout na půdu. Samozřejmě nesmím opomenou, že jsme celý večer popíjeli onu fantastickou bouli, kterou Mireček a spol připravili. A zase se hrálo a popíjela boule až do ranních hodin. V neděli se kolem třetí ponasedalo do vozidel a každý vyrazil směrem k domovu.