vandr na Pusťák (128)
Tak a je tady pátek. Počasí nám zatraceně přálo a sluníčko svítilo o ostošest. Z práce jsem vypadnul o chvilku dřív abych se zařadil na začátek fronty. Byl to dobrý nápad, jelikož první autobus byl naplněn místenkami a do druhého jsme se dostali jen taktak. Zabrali jsme poslední místa k sezení. Ač se busík se zaplnil až k prasknutí tak se nakonec odlepil a my se vydali do Zakšína. Málem bych zapomněl, že jsme tentokrát jeli jen dva a to já a Radka. Bus se vydal dosti nezvyklou cestou, jelikož byla před Mělníkem uzavírka. Místy bylo pole na kilometry zatopené, ale i tak jsme do Zakšína dorazili celkem na čas. Patnácti minutové zpoždění je v rámci tolerance. Původně jsme si chtěli dát v Zaklíně pivo na cestu, ale jelikož jsem koupil dvě plechovky tak jsme se vydali přímo na kemp. Po mírném šplhání do kopce jsme minuli Gotiku a pokračovali dál. Koukli jsme na studánku a vydali se dál na Pařezák. Po zjištění, že tam nikdo není jsme rozhodili bágly na palandy a chvilku poseděli. Pak se Radka vydala s kanystrem pro vodu a já na dřevo. Když se vrátila tak jsme zapálili oheň a k večeři si upekli špekáčky. S hořčicí a chlebem to byla super bašta. U ohně jsme vydrželi tak do deseti a pak jsme se přesunuli do srubu. Během chvilky jsme usnuli, ale to jsme netušili co nás čeká. Tipuju, tak kolem jedenácté se ozval strašný štěkot a mně posvítil kužel světla přímo do očí. Po zjištění co se děje a poté co jsem mu řekl, že znám Termita. Zavrčel něco že spím na jeho posteli a rozložil lavičku vedle. Podruhé mně vzbudil štěkot, když šla Radka na záchod. To Besina Raku málem zakousla. Zbytek noci už byl celkem klidný.
První jarní vandr se vydařil jak jen to šlo. Počasí vyšlo jak mělo 😉