Původním záměrem bylo vyrazit už v pátek večer. Ale jelikož spolucestující Davy se rozhodl, že nepojede tak jsme odjezd odložil až na sobotu. Ráno jsem vstal něco kolem desáté s rozhodnutím, že pojedu až posledním možným vlakem. Avšak náhoda tomu chtěla jinak a po telefonátu s Klokanem, jsem nakonec jel autem. Je pravda, že se nás do Olouše nacpalo pět a už by se tam nevešel ani batůžek. Když jsme dorazili do Rejkovic, začalo hledání místa na zaparkování. No jak to říct, Rejkovice jsem projeli skoro celé a nakonec zaparkovali na místě odkud jsme vyrazili. Vesele jsme vyházeli všechny věci z auta a po vydali se modré značce k vrcholu. Když jsme po značné úsilí vysupěli k rozcestníku bylo tak za deset minut šest. Zaradovali jsme se, že jsme to zvládli a vyčkávali příchodu spojky. Když už se blížila šestá, pro jistotu jsme se podívali kdeže je ten sraz a zjistili jsme, že sice na rozcestníku, ale až na vrcholu Plešivce. Tak jsme posbírali batožiny a vydali se na vrchol. Tam jsme dorazili tak pět minut po šesté a spojka tam nebyla. Rozhodli jsme se, že budeme vyčkávat. Během našeho vyčkávání dorazila další skupinka, ale spojka to nebyla. Tak jsme vyčkávali dál. Asi po čtvrt hodině se konečně ukázal Šaolin a po krátké debatě jsme se vydali na místo konání ohně. Ještě u rozcestníku nám řekl, že polední spojka dorazila na místo až v půl čtvrté. Takže jsme měli vlastně štěstí, že přišli docela včas. U ohně byla cca patnáct lidiček. Tak jsme si posedali kam se dalo. Hrálo a zpívalo se do opravdu ranních hodin. Já,Jepťák a Elka jsme šli spát až kolem šesté. Chvilku po tom co jsem usnul mně probudil rámus. Když jsem se rozkoukal zjistil jsem, že to je nejspíš srnka. Tak jsem se obrátil a spal dál. Ráno mně pro změnu probudil vlčák. Když jsem na něj zavolal , děsně se leknul a zdrhnul. Po probuzení jsme spořádali jedny ďábelské tousty, tuňáka,sýr a půlku chleba. Jelikož většina posádky spěchala tak jsme posbírali věci, rozloučili se a vydali se zpět k domovu.