Z původní sestavy já, Radka,Vodouš a Lenochod jsme zůstali jen já a Radka. S tím, že Vodouš dorazí až v sobotu. I přes nepřízeň počasí jsme v půl páté nasedli do autobusu a vydali se do Zakšína. Když jsme byli tak kousek za Mělníkem začalo mírně poprchávat. A jak jsme se přibližovali k Zakšínu déšť nabýval na intenzitě. Operativně jsme hned z autobusu přeběhli do hospody a objednali si čaj. Po deseti minutách jsme si to rozmysleli a chtěli si dát si něco k jídlo. Avšak číšník si nás nějak nevšímal a po dalších deseti minutách čekání jsme to vzdali a násilně ho přivolali. Zaplatili jsme onen čaj a vydali se směrem k Pusťáku. Cestou občas spadla kapka a po chvilce přestalo pršet úplně. Po značce jsme došli až na místo kde jsem si myslel, že máme odbočit a dojít k převisu. Ale jak je mojím zvykem odbočil jsem o jedno patro skal dřív a převis tam nebyl. Tak jsem vyběhnul o patro výš a nakonec Gotiku našel. /dobře jsem se proběhl po skalách/ Po po náročném výstupu k převisu jsme si chvilku odpočinuli a poté se vrhli do příprav dřeva na večer. Hned na první várce dřeva jsme uvařili čaj a upekli špekáčky. Jelikož moc foukal vítr, poseděli jsme u ohně jen do deseti. Oheň pomalu dohasínal a tak jsme šli spát. Ráno jsem se vzbudil něco po osmé a na mobilu na mně čekalo pár smsek od Vodouše. S tím, že už je na cestě a ozve se až dorazí do Zakšína. Něco po deváté zavolal a abych mu popsal cestu k převisu. No popsal jsem mu ji celkem detailně, ale i přes to ještě zavolal znova. Tak jsem mu to upřesnil a světe div se po pár minutách byl u převisu. Tam jsme ještě chvilku poseděli u převisu a dali si snídani. Po snídani jsme poklidili ohniště a vydali se po značce směrem k Obroku. U Pavliček jsme nabrali vodu ze studánky. Ve které se usídlil mlok a žába. U odbočky na Obrok se od nás Radka oddělila, jelikož pospíchala domů. My jsme pokračovali dál po lesních cestách přes Danyho na R7D. Když jsme k němu dorazili, zjistili jsme že už tam někdo je. Proto jsme to stočili směrem na Kodiak. Cestou se nám povedlo najít nový kemp. Jelikož tam nebyla kempovka a ani náznak jména. Nazvali jsme ho interně ROV01. Od něj jsme pokračovali dál ke Kodiaku. Když jsme došli na odbočku ke Kodiaku, dost mně zarazilo, že tam byli koleje od traktoru. Proč tam jsou, jsme zjistili chvilku na to. Kolem Kodiaku byl totiž úplně vykácený les. A to i dva stromy těsně u srubu. Ví bůh, co mají ti zatracení lesáci za lubem. Jen doufám, že nechtějí srub strhnout 🙁 Natahali jsme k ohništi dřevo a chvilku na to už hořel oheň. Uvařili jsme si čaj a povečeřeli. Na to Vodouš prohlásil, že si jde na chvilku lehnout. Když to prohlásil bylo něco po šesté. Sluníčko ještě svítilo a tak jsem si lehnul na skálu a začetl se do poslední Severky. Sluníčka pomalu ubývalo a tak jsem se přesunul k ohništi a meditoval a různých blbostech. Náhle se začalo smrákat. A aby ne, bylo totiž už deset hodin. Tak jsem nechal pomalu dohořet oheň a šel si lehnout. V neděli ráno začalo poprchávat. Chvilku padal i něco jako sníh. Uvařili jsme čaj a dojedli poslední zásoby. Padlo rozhodnutí, že se přesunem do Blíževedelské hospody. Cesta nic moc, pršelo 🙁 A tak jsme se tam vydali. V Blíževedlech byla jedna zavřená/rekonstrukce/ a druhá otevírala až pozdě. Tak jsme se přesunuli na vlak a jeli do Lovosic. Tam si Vodouš vzpomněl, že jsme byli minule v super hospodě a tak jsme se do ní vydali. Hospoda byla super, ale na druhé straně Lovosic. Tam jsme si dali pár chodů jídla a vrátili se zpět na nádraží. Pak už jen Praha a hurá domů.