Tak nakonec jsme jeli jen tři. A to já, Pavel a Jarooš. Pavel už odstředy brblal, že jsme dali s Jaroošem odjezd na 16:26. Ale bylo mu to prdplatné. Argumenty, že sám nepojede a do autobusu nevleze mu nepomohly, a tak si nakonec vzal v práci dvě hodiny dovolené a vyrazil s náma vlakem. Na nádraží jsem jako obvykle dorazil první. Když jsem tam nikoho neviděl, tak jsem se po chvilce zvednul a zašel si do masny pro spekáčky. Po návratu tam stále nikdo nebyl, a tak jsem mírně znejistěl. Na druhý pohled jsem zahlédnul venku Jarooše jak pokuřuje. Tak jsem se za ním vydal. Chvilku jsme postáli venku apak na mně Jarooš vymámil dvě koruny, že jde na záchod. Během minutky byl však zpět, že mu chybí 50 haléřů. Tak jsem mu oněch pár haléřů zapůjčil a asi to stačilo. Když jsem kouknul na mobil, ukazoval skoro 16:10 a Pavel nikde. Když už jsem pomalu začal přemýšlet jaký jede další vlak, tak se Pavel naštestí ukázal, a tak jsme koupili lístek a hurá do vlaku. V Lovosicích jsme přelezli do čugály a pokračovali až do Blíževedel. Tam jsme se vystoupili z vlaku něco před sedmou hodinou a přemístili se do místní skoro nádražní hospody. Teda hospoda je silné slovo pro občerstvovánu, kde mají jen klobásu a pivo. Tam jsme setrvali do deseti hodin a vydali se na cestu. Náš prvotní plán bylo dojít na Netopýra. Tam jsme také došli, ale už tam někdo byl, a tak jsme se moc nezdržovali a přesunuli se na Kodiak. Na kemp jsme dorazili těsně po půlnoci, moc jsme se nerozhlíželi a zapadli do spacáků

V sobotu ráno se vyhrabal ze spacáku jako první Pavel. Že by nová Tradice? 😉 Když jsem uslyšel trošičku zapraskat oheň, tak jsem se přemohl a vylezl ven také. Všude byla ještě mlha a počasí nic moc. Začínal jsem pomalu věřit, že počasníkům ta hnusná předpověd vyjde. Ale to už se vyhrabal ze srubu i Jarooš, a tak jsme se dali do vaření snídaně. První na řadu přišel čaj a pak jídlo. Já vyndal pánvičku a začal přípravy na smažení vajíček. Mezitím se mi povedlo zvrhnout pitítko s vodou, a tak jsem přišel o část vody. Vajíčka se pěkně smažila a já se těšil na snídani. Slanina, cibulka, vajíčka, nakonec sůl a mohlo se snídat. Ač měl Jaroš pochybnosti, že je toho na mně moc, snědl jsem úplně vše. A ještě se dorazil sušenkama. Pak už jsme si jen prohledli zápisy v kempovce, přidalí jeden vlastní, poklidili kemp a vydali se dál. Jako první jsme navštívili Rockyho kemp. Byl trošku stržený. A zůstala z něj jen hlavni bouda, přilepená na skále. Možná se na tom podílelo i to, že část pískovce se sesunula. Tak jsme se moc nezdržovali a vydali se do Dřevčic na pivčo. K hospůdce jsme dorazili tak nějak v 13:45 a z dálky to vypadalo, že je zavřená. Na skoro nečitelné cedulce bylo napsáno, že otevírají ve dvě. Tak jsme si sedli na lavičky a vyčkávali. Mezitím se k nám přidalo dalších pět trampů a chvilku před druhou přišla paní hospodská a otevřela. V hospodě jsme poseděli do půl sedmé a vydali se na cestu k Heřmánku. A protože do mně Pavel i Jarooš děsivě rejpali, tak jsem to na křižovatce vzal do lesů a vydal se na Heřmánek vlastní cestou. Oni pokračovali dál po silnici. A kuli plány jak mi zničit sušenky. Já jsem si to vesele štrádoval lesem, koukal na srnky a po chvilce jsem byl u studánky. Asi jsem zvolil rychlejší cestu a byl tam jako první, tak jsem se vydal dál na kemp. Když jsem ušel tak 200m, uslyšel jsem hlasy. Tak jsem se vrátil zpět ke studánce a počkal na ně. Během chvilky se ukázali na cestě, vrhli se na mně a sušenky skoro poslali na pravdu bóži. Pak jsme se přesunuli na Heřmánek a rozdělali malý ohníček přímo na kempu. Uvařili čaj, dali si něco malého k večeři, pokecali a zapadli do spacáků. Ještě před spaním jsme se dohadovali kde kdo bude spát a já vyfasoval místo na kulatinách. Pavel i Jarooš spali na prknech a seně. Asi se radovali, že se jim bude spát lépe. Chyba lávky 😉

Ráno jsem vylezl jako první s tím, že jdu na záchod. Ale když už jsem byl venku, natahal jsem nějaké to dřevo, aby bylo na čem uvařit snídani. Když jsem uznal, že dřeva je dost, vrátil jsem se zpět do spacáku a ještě hodinku podřimoval. Nějak jsem ale nemohl moc usnout, a tak jsem se zvednul a šel rozdělat oheň. Jak to oba zjistili, tak se pomalu zvedli a začali kibicovat, že to nehoří a ať s tím pohnu. Po chvilce ale oheň vzplanul a oni se ráčili sešplhat dolů. A za neustálého remcání, že mají Heřmánek obtisknutý na zádech, přisedli. Dál jsme to už vzali jen Heřmáneckým dolem a zahlédli Orion i Swamp. No a kousek od modré značky jsem se nějak vydal na průzkum a ztratil ty dva z dohledu. Proto jsem se vydal dál směrem na KeyWay s tím, že tam na ně počkám. Ale to jsem netušil, že oni mezitím marně hledají Berušák. Já jsem od původního plánu upustil, jelikož na KeyWay se hrnulo družstvo skautů. Tak jsem se vydrápal na vrcholek skal, zavolal Jaroošovi kde jsem a po domluvě se spustil zpět dolů na modrou. Tam jsme se taky setkali a pokračovali dál k Blíževedlům. Cestou jsme potkali hejna turistů a nějak padlo, že pojedem domů. V Blíževedlech jsme v hospodě počkali na vlak a to byl vlastně konec vandru. Ahoj.