vandr do Lesoparku… (138)
Z mnou navrhovaných Ralských kopců sešlo, jelikož Lesoparková sekce mně přehlasovala. A tak jsem ač docela nerad, jel na Brdy. V pátek jsem to v práci zabalil v pět a vydal jsem se na nákup proviantu. To jsem stihnul celkem rychle, ale i tak jsem byl na Smícháči s třicetiminutovým zpožděním. Jarooš už tam v Oáze seděl u piva a nakládaného hermelínu. Objednal jsme si taky jedno a vyčkávali jsme na Pavla. Ten se ukázal kolem šesté hodiny i s lístkem na vlak. Jo občas se ten mobil hodí… Pavel si dal tonika, my jsme dopili a zaplatili. Nic nám nebránilo v přesunu na perón a tak se šlo. Po chvilce se ukázal vlak. Přesunuli jsme se do něj a vydali se směrem Zadní Třebáň. Asi tak dvě stanice před Třebání, Jarooš vznesl dotaz zda už není Třebáň. Banda trampů se toho chytla, že prý další stanici už je Třebáň. A hrnula se ke dveřím vystupovat. Tentokrát Jarooš nezmátl jen nás, ale rovnou celý vagón. Po zjištění, že Třebáň je až další zastávku, jsme se uklidnili a vyčkali oné další zastávky. Tam jsme vystoupili a pomalou chůzí jsme se přesunuli na místní lokálku, která nás dovezla až do Vižiny. Zde jsme vyskákali z vlaku a na chvilku se zastavili v místní hospodě.Po prostudování jídelního lístku, jsme se usnesli na sekané. Já a Jarooš jsme si dali po 20deka a Pavel chtěl 30deka. Pan hostinský nám ale sdělil, že tolik sekané nemá. Proto nám rozdělil rovným dílem zbytek sekané co měl. Nad tím co nám přinesl se nám zatajil dech. Na každém talíři ležela tři kola jak od traktoru. Pavel do to do sebe nasoukal , já taky a Jarooš jedno kolo nechal. Brdských 20deka je 20deka….Zaplatili jsme a vydali temnotou kolem Mušketýra na Diaogonálu. Na místo jsme dorazili něco kolem jedné hodiny ranní. A tak jsme zalezli do spacáků a šli spát.
Ráno jsme se vysoukali ze spacáků kolem deváté až desáté hodiny. Klidně bych ležel ještě déle, ale uslyšel jsem praskání ohně. A to mně prostě vytáhlo ze spacáku. Po uvaření čaje jsem si obešel kemp a nafotil si ho. Po snídaňo-obědě jsme zabalili telata a vydali jsme se brdským lesem dál. Jarooš nás zavedl na Bílého supa, kde jsme si dali svačinku a pokračovali dál přes Hardeg směrem na Hatě. Zde jsme zavítali do místní hospůdky na pivko. Kolem osmé hodiny jsme zaplatili naši útratu a vydali jsem se opět do temné noci. S cílem dojít na Carcaio. Nakonec jsme zaparkovali na starém kempu, jelikož jsme Carcaio nemohli najít. Rozložili jsme si věci na suchou placku plnou listí a zalezli do spacáků.
[NE]
Ráno jsem se probudil asi první. A začal se ostatních ptát jak se jim spalo. Spali asi jak zabití, jelikož v noci se kolem nás přehnalo stádo divočáků a ani jeden z nich o tom nevěděl. Jarooš se vydal na průzkum najít Carcaio, ale vrátil se s nepořízenou. Já jsem se s tím nesmířil a vydal jsem se ještě o kus dál a ono Carcaio jsem našel. Po tomto zjištění jsem se vrátil zpět a po zdělení, že jsem ho našel. Zabalili telata a přesunuli se na Carcaio. Tam jsme si uvařili snídani a Jarooš svůj speciální pudink. Kolem dvanácté jsme poklidili kemp a vydali se do Skuhrova na vlak. V Hatích jsme si dali opět pár pivek a hrr na vlak. Zakoupili jsme si společný lístek a vydali se na cestu zpět. Jako třešnička na dortu bylo naše cestování první třídou. Jelikož byl vlak úplně narvaný tak jsme se přesunuli do první třídy. A doufali, že nás nenajdou. Ale našli. Průvodčí si nejdřív myslel, že nás vypálkuje. Ale když jsme se zeptali kolik by stál doplatek, tak se potutelně usmál a jal se počítat. Po dlouhém výpočtu se vytasil s cifrou 180Kč. Tak jsme mu hodili na stolek každý 60Kč. Takže suma sumárum nás to každého stálo 60+20Kč. Průvodčí nakonec poznamenal, že jsme první co to zaplatili….. Ale co sranda musí bejt……