A zase je tady ten pátek. Z práce jsem to vzal směrem na Hlavák, kde jsem předal Radce fotky a rychle frčel na Smícháč. Kde jsem měl sraz s Jaroošem a Havranem. Když jsem dorazil, tak tam ještě nikdo nebyl. Když bylo tak 15minut před odjezdem tak jsem zlehka znejistěl a začal se pořádně rozhlížet. A ty mrchy stály před nádražím a pokuřovaly. Bylo mně vysvětleno, že to mám za fór, který jsem jim provedl s vlakem. On Jarooš totiž vymyslel, že pojedeme 17:25. A nějak mu uniklo, že takový vlak nejede 😉 Tak jsem mu v pátek dopoledne poslal mail jak je to s tím odjezdem. No pro mně to byla satisfakce za Zadní Třebáň, kde si udělal podobný fórek. V půl jsme naskákali do vlaku a během chvilky jsme byli v Osově. Z Osova jsme to vzali jako obvykle na Žižkov. Cestou jsme nejspíš překonali časový rekord. V hospodě jsme byli snad za dvacet minut. Tam už seděl u volné stolu Pet. Přisedli jsme a při popíjení piva jsme skoro do půlnoci kecali. Po zaplacení jsme se přesunuli na Naději. Tam jsme ani moc nedebatili a přesunuli se do spacáků. Ráno Havran rozdělal oheň na tři sirky, uvařili jsme něco k snídani. Chvilku jsme blbnuli s „“kanadou““. Já si nafotil pár snímků. A kolem třetí jsme se vydali zpět do Osova vyzvednout auto. Vzali jsme to přes Bleskovku a Novou Dakotu. Na Dakotě jsem si dali sváču a pokračovali dál k autu, kterým jsme se přesunuli do Čenkova. Tam jsme si v hospůdce dali feferónkový salát a nějaké to pivko. Do lesů jsme se vydali něco po půlnoci. Za úplné tmy jsme se vyškrábali na Komorsko. Asi nejstrašnější kopec v širokém okolí. Odtamtud jsme to vzali už po celkem rovné cestě směrem k radaru. Po pár minutách se od nás odpojil Jarooš, jelikož objevil seník a neměl sílu pokračovat dál. Jelikož Pet, měl zbožné přání dojít na Benning. To jsme ještě nevěděli co nás čeká a jak budeme Jaroošovi závidět cestou seník. Jelikož ani jeden z nás neměl baterku museli jsme se spoléhat jen na náš zrak. A gpsku, která nás neomylně vedla dál. A my jí věřili, jelikož ani jeden z nás na Benningu ještě nebyl. Šli jsme cestou necestou dál a dál. Někteří z nás už začali nadávat, že Pete 😉 Ale po pár údolíčkách a pádech v kamenném poli jsme konečně Benning opravdu našli. Vlezli do srubu opravdu malejma dvířkama. Že jsem měl i já problém se tam s báglem protáhnout. A Pet se tam skoro zadrhnul 😉 V neděli vstal jako první Pet a rozdělal oheň. Já i Havran jsme pospávali skoro až do poledne. Nakonec nás vyhnal ze spacáku mobil, zvonící tak nahlas, že by vzbudil i mrtvolu. Tak jsme se vysápali ze spacáku a šli na dřevo. Uvařili snídaňo-oběd. A pomalu se vydali zpět přes LoneStar do Čeňkova kde na nás už Čekal Jarooš. Tam jsme chvilku poseděli a vydali se domů.

ps: málem bych zapoměl na další Jaroošův a Havranův fórek. Když jsme dorazili v sobotu do Čenkova. Vydali se na průzkum hospody. Jelikož z dálky vypadala zavřeně. Když se vrátili, ohlásili, že je šance jít do jiné nebo zajet o pár km dál do další vesnice. To už jsme vybírali kam teda půjdeme. Po chvilce dodali, „“nebo můžem jít do téhle““. No nezabili by jste je.