Pátek…. A zase pro změnu na Brdy. Kolem páté jsem vyzvednul Radku na Můstku a pomalu jsme se přesunuli na Smícháč. Cestou na nádraží přišla zpráva, že Radčina kamarádka nejede. Takže z původních pěti účastníku zbyli jen tři, jelikož Vodouš už ve čtvrtek také odpadnul. Během půl hodinky jsme byli v Třebáni. Kde jsme nastoupili do vlaky z poloviny obsazeného trempy. Jak Radka poznamenala „“sraz zelených mužíků(vodníků)““. No pravda bylo tam až neobvykle zeleno. V Třebáni jsme chvilku počkali na vlak z Berouna, kterým dorazil poslední účastník Petr. Jo málem bych zapoměl, hned po příjezdu do Třebáně na nás vybafnul Drak. Jen co přijel vlak od Berouna, Petr přistoupil a vlak se vydal ku Osovu. A Osov jsme díky Drakovi málem přejeli, jelikož nám těsně před zastavením v Osově tvrdil, že to Osov ještě není. Po zastavení vlaku se velká část vydala do blízké. A Drak šel samozřejmě s náma na Žižkov. Ale hned v první zatáčce se nám ztratil. Na Žižkově jsme zabrali jeden stůl a objednali pivo. Tak dvacet minut po tom dorazil i drak. Ví bůh kde se toulal. Z hospody jsme odešli chvilku před půlnocí. A namířili si to na Naději. Ale ouha Naděje byla plná a jelikož se nám nechtělo dál tak jsme se uložili venku. V noci sice začalo trošku poprchávat, ale to spravilo pončo. Jak se nakonec ukázalo, nebylo ani potřeba. Byla to jen malá přeháňka. O to větší zuřil v noci uragán. Výkyv stromů byl cca 4-6m. Naštěstí jsme byli na závětrné straně a tím pádem chráněni poryvům větru. Ráno jsme si uvařili čaj, posnídali. Jelikož obyvatelé Naděje zcela jasně vyčkávali až odejdeme. Tak jsme zabalili věci a vydali se dál. Z Naděje jsme to vzali oklikou ke studánce, kde jsme nabrali vodu a pokračovali dál k Bleskovce. Po posedával jeden postarší tramp. Nabídnul nám čaj a po chvilce se s námi i začal bavit. Nakonec jsme zjistili, že čeká na další kamarády. Ti také po půlhodince dorazili. Setrvali jsme s nima ještě tak půl hodinku a vydali jsme se směrem na Krkavce. Počasí nám přálo a tak jsme se na jedné louce zastavili a dosti dlouhou chvíli jsme se slunili. Po sluneční lázni jsme se na chvilku posadili na N.Dakotě, kde jsi si uvařili oběd. Z Dakoty jsme vyšplhali na Kuchyňku. Ale protože to tam zatraceně fučelo, moc jsme se tam nezdržovali a podél lesa jsme sestoupili po dosti krkolomné cestě až na Krkavce. Tam jsme dorazili myslím kolem třetí hodiny a skoro do setmění nosili a řezali dřevo.K večeru jsme měli tak velkou zásobu, že se nám ji ani nepovedlo spálit. U ohně jsme blafali tak do půl desáté a pak jsme to zalomili a šli spát. V neděli jsme se vydrápali ze spacáků kolem desáté, uvařili snídani a pomalu se vydali dál. Původně jsme chtěli ještě chvilku bloumat po Brdech. Ale tlačil nás čas a tak jsme to namířili přímo do Hostomic. Když jsme dorazili do Hostomic, zjistili jsme, že vlak jede až za hodinu. Jediné řešení byla místní hospoda. Tam jsme chvilku poseděli u piva a čaje. Tak patnáct minut před odjezdem vlaku jsme se zvedli a vydali se na nádraží. Jelikož jsem neměl hodinky, spoléhal jsem se na ostatní. A toho hned využila Radka a mylně/záměrně/ nás informovala o čase. Takže jsem se na nádraží proběhli a byli tam o deset minut dřív. Samozřejmě z toho měla obrovskou radost. Pak věřte ženským 😉 Courákem jsme se přesunuli do do Zdic, kde se od nás Petr odpojil a pokračoval na Plzeň. My jsme ještě přestoupili Berouně a chvilku pře pátou jsme byli v Praze.

ps: ještě pár zajímavostí na okraj.

Radčina blikající baterka nepochopila povzbuzování v podobě mírného oťukávání o zem a poté, co tyto oživovací pokusy odmítla, absolvovala několikametrový let vzduchem, který ukončil i dosavadní občasné záblesky. Na Petra zase útočil u každého ohně kouř tak mocně, že hned po vandru dostal zánět spojivek. Je až s podivem, že mně se nic nestalo. I když nestalo. Umřel mně mobil. A díky jeho umření nás v sobotu večer asi marně Voříšek hledal kolem Hostomic.
Počasí nám celkem přálo. Jen ten uragán byl vážně v noci dosti strašidelný. Ale hned další ráno nám to sluníčko vynahradilo.