[pa]
V pátek jsem si vzal dovolenou s tím, že si prodloužím vandr. I tak jsem v pátek vstával zatraceně dřív než do práce. Z Brodu jsem chtěl vyrazit v 5:51, protože jsem musel ještě před odjezdem nakrmit zvěř na baráku. Vstal jsem něco kolem půl páté. Dozabalil bágl a vydal se na barák. Tam jsem nakrmil zvěř a vydal se se pomalu na nádraží. Vlak přijel ač se to zdá neuvěřitelné načas. Ale neradoval jsem se moc dlouho, cestou nabral patnácti minutové zpoždění. Na Masaryčku vlak nakonec dojel něco po třičtvrtě na sedm. Zrychleným přesunem jsem se dopravil na Hlavák a čekal na Pavla. Mělo nás sice jet víc, ale nakonec jeli jen ty otrlejší. Koupili jsme lístky a vydali se na peron. Tam už stali mraky lidí a vyčkávali příjezdu vlaku. Po chvilce hledání jsme nakonec našli místo k sezení v kuřáckém vagónu. Klidně jsme se usadili a dospávali brzké ranní vstávání. Chvilku pře desátou jsme dorazili na konečnou stanici Tanvald. Jelikož jsem neměl chleba a ani jeden z nás žádné maso vydali jsme se na průzkum města. V pekárně jsem koupil půlku chleba a nějaké další pečivo na pátek. Poté jsme se vydali hledat řeznictví. To jsme nakonec našli na druhém konci města. Tam jsme koupili špekáčky a anglickou slaninu. Po zajištění proviantu jsme se vydali směrem který jsem vybral jako ideální. A to byl počátek bloudění v okolí Tanvaldu. Chvilku jsme se motali kolem Tanvaldu až jsme nakonec narazili na zubačku. Tam jsme trošku upravili směr našeho dalšího pochodu a vydali se do šíleného krpálu. V na konci Desné jsme si na zídce uvařili čaj a pokračovali dál. U Šulíkovy skály jsme provedli další korekci směru a došli po zelené až do vesnice. Na velké křižovatce jsme se rozhodovali zda dál půjdeme na Kořenov či Desnou. Opětovně jsme se zamotali a šli na Desnou. U Desné jsme konečně u BUS zastávky identifikovali místo kde jsem a šli do Desné. Po chvilce jsem nějak zase nechtít změnil směr a po par kilometrech jsme se ocitnuli u tunelu. Zprvu jsme ho chtěli projít , ale po zjištění že má určitě nejméně 400m jsme to vzdali a nadešli ho lesem. V kopci jsme našli u jedné chalupy cosi jako studánku a tak jsme tam natankovali vodu a šplhali dál. Na vrcholu kopce jsme naposled upravili směr a vydali se do Polubného. Z Polubného jsme to vzali už přímo na Souš. Cestou jsme minuli jedinou zajímavou věc a docela velkou psí chovatelskou stanici. Už si nepamatuju co tam měli. Vypadalo to jako malamut/tibetská doga a sibirská husky/. Za vesnicí jsme zabočili do lesa a jali se obejít Souš. Na místě které jsme si vybrali jako nocležiště jsme uviděli dodávku. Proto jsme to stočili do lesa a velkým obloukem ji obešli, jelikož tam byl všude zákaz vstupu. Potichu jsme se prodírali lesem a doufali, že to nejní myslivec. Jelikož už byla vážně tma jak v ranci, rozhodli jsme se že nemá cenu jít dál. Našli jsme celkem rovné místo s hromadou listí. Z listí jsme si vyrobili postele a po uvaření čaje šli spát. A to bylo teprve šest hodin 🙂

[so]
V sobotu jsme se vzbudil kolem páté ráno. Ve spacákách jsme vyčkali rozbřesku. Zabalili věci a doufali, že zmrzlé nohy rozmrznou. Vylezli jsme z lesa na okraj přehrady a došli až k přítoku. Pár kilometrů jsme šli podél Černé Desné až k mostu na žlutou značku. Nutno podotknut, že Černá Desná byla přeplněna sivenem americkým. A přeplněna doslova, potok přímo praskal ve švech. Každou chvilku jsme se zastavovali a bádali nad tím jak nějakého ulovit a litovali, že nemáme pruty. Od mostku jsme to vzali už přímo na Protrženou přehradu. Cestou začalo sněžit a my se tak v půlce cesty schovali pod obrovský smrk. Po vydatném odpočinku jsme se vydali dál. Jako závěrečný finiš nás čekal sestup po zledovatělé cestě dolů k přehradě. Po té co jsme se sklouzali dolů, jsme to nabrali přímo k zbytku hráze. Už z dálky jsme slyšeli hlasy, z čehož jsme neměli moc radost. Ukázalo se, že tam pobíhají nějací skauti. Proto jsme počkali na hořejší plošině jejich odchodu. Po snad půl hodině se konečně rozhoupali a vypadli. To už jsme na nic nečekali a došli k jedinému chráněnému místu, což je výpust. Kolem jedenácté už hořel oheň a na něm se vařila polívka a kapučíno. Následované míchanými vajíčky na cibulce se slaninou. Po vydatném snídaňo-obědu jsme už jen debatovali, běhali pro dřevo a sledovali množství kanárků pobíhajících po přehradě. Dokonce prošlo i pár trampů. Mezi návštěvama různých lidiček jsme si stačili ještě uvařit i večeři. Oheň nám vydržel až do deváté. No prostě došlo dřevo a nebyla síla jít na další. Původní plán spát přímo ve výpusti jsme zavrhnuli a spali jsme jen pod širákem.

[ne]
V neděli jsem se pokusil vykopal v pět ráno Pavla ze spacáku aby uvařil kapučíno. Já jsem mezitím rozdělal oheň a mohlo se vařit. Je pravda, že nedělní počasí nám už moc nepřálo. Všude byla mlha.Pavel vylezl nakonec až kolem sedmé. To se počasí trošku umoudřilo a zdálo se, že bude hezky. Uvařili jsme snídani, poklidili ohniště a kolem jedenácté jsme vyrazili dál. Šli jsme po žluté až na rozcestí se zelenou. Tak jsme zase trošku zabloudili, jelikož tam byl podivný rozcestník. Následovala úmorná do Albrechtic po silnici. Z Albrechtic jsme to natáhli přes Desnou až do Tanvaldu. Jelikož jsme měli dvě hodiny do odjezdu vlaku, přesunuli jsme se do pizzerie. Tak jsme si dali čaj a hnusnou pizzu. Jelikož se už čas přehoupnul k půl páté, zaplatili jsme a vydali se na nádraží. Tam nastoupili do děsivě přetopeného vlaku a vydali se na zpáteční cestu do Prahy.

ps: jediné co kazilo vandr byla absence mého foťáku. Jelikož jsme ztratil nabíječku.
Ale už mám nabíječku novou, tak snad příště fotky budou 😉 Tak alespoň co nafotil Vodouš