[ST]:
Na tuto dlouhodobě plánovanou akci jsme jako jediní vyrazili už ve středu po práci. Bylo nám  líto jedné noci venku. To jsme ještě netušili, jaká úmorná cesta nás čeká. Jako dopravní prostředek jsme  tentokrát zvolili autobus, což se už v Praze ukázalo jako špatný nápad. Z Florence jsme se na Hradčanskou hrabali přes hodinu. Pak to autobusák nevydržel a stočil to přes nějaké sídliště. Po chvilce jsme se vymotali ze sídliště a dál už cesta pokračovala celkem v pohodě. Do Plané jsme dorazili s celkovým zpožděním jedna hodina. Jelikož bylo ještě celkem světlo, tak jsme se vydali směrem k rozhledně, kde jsme chtěli přespat. Po výšlapu na kopec, kde ona rozhledna stojí, jsme zjistili,  že je tam moc živo. Tak jsme u rozhledny jen chvilku poseděli přesunuli se zpět do aleje stromů, kde jsme si na pěkném místě ustlali pod širákem. Noc byla celkem chladná….

[ČT]:
Vstávali jsem tak kolem sedmé hodiny aby jsme se stihli přesunout zpět do Plané na vlak, kterým jsme chtěli s ostatníma pokračovat do Tachova. Po vyhrabání ze spacáků si dali super snídani v trávě. Po snídani jsem se vydali už přímo k vlaku. Když jsme dorazili na nádraží tak jsem od Zbyňka zjistil, že mají zpoždění. No naštěstí na ně náš motoráček počkal a tak jsme do Tachova vyrazili už společně. Jen co jsem se vymotali z Tachova narazili jsem ve Studánce na příjemně vyhlížející restauraci Formanku a tak jsme tam zaparkovali. Nelitovali jsme a parádně jsme se tam nadlábli. Po strastiplné cestě po asfaltkách jsme se dostali až do Lesné. Kde jsme si v zámečku dali kofolu a zahráli si prší. A zakoupili medovinu na večer. A poté jsme se konečně zanořili do lesů. Jelikož už se začalo připozdívat začali jsme se cestou rozhlížet po místě pro přenocování. První vytipované místo bylo moc mokré a tak jsme se nakonec zabydleli na staré lesní cestě, maskované za houštím. Odložili jsme bagáž  s dali se do příprav. Radka se Zbyňkem se vydali pro vodu a já s Danou jsme připravili ohniště. Kolem osmé hodiny už se vařil čaj a opekli pekáčky. V jedenáct jsme zalili oheň vodou a zalezli do spacáků.

[PÁ]:
Ráno jsme se vyhrabali ze spacáků snad až po deváté hodině. Po dlouhatánské snídani jsme vyrazili dál. Cestou nám krásně pařilo sluníčko a tak jsme co chvilku dělali pauzy.  Ať už ve stínu stromů nebo u kaluží, kde jsme lovili čolky. A že jich tam bylo. Stačilo jen sáhnout do kaluže a byl uloven. Zbyněk to nějak  nezvládal tak  prohlásil „nažeňte ho na mělčinu, já ho pak ulovím“. Ale i to mu bylo prd platné, neulovil ani jednoho. Z této jeho hlášky se stalo heslo dne. Vždy když jsme šli kolem kaluže kde něco bylo, jsme na něj zavolali. Kolem jedné hodiny jsme zahlédli v lese starý tábor. A jelikož jsme už měli celkem hlad tak jsem tam zaparkovali a dali se do vaření. Během vaření se k nám přihnal jeden dosti přítulný pes, který se hned vrhnul k mému batohu. A až na podruhé  se nám ho povedlo odehnat. U oběda jsme strávili příjemnou hodinku ve stínu. Po jídle jsme poklidili lavičky co jsme si vypůjčili a pokračovali jsme dál. Ani ne za hodinku jsme  ale zase zaparkovali ve stínu jediného stromu v širokém okolí. Pod stromem jsme strávili další příjemnou hodinku lenošením. Dál jsme šli pře Starou Knížecí Huť. Po pár kilometrech jsme konečně sešli z hnusné asfaltky k Celnímu potoku a na pěkném paloučku zabivakovali. Pak už klasicky oheň a jídlo.

[SO]:
Ač bylo chladné ráno, vyrazili jsme na cestu až skoro v poledne. A to jsme ještě netušili, že naše další zastávka bude za necelých pět set metrů. A byla. Malá cedulka s šipkou k bufetu. Pan majitel na nás volal, že mají domácí koláč a štrúdl. No to se nedalo odmítnout a tak jsme strávili další hodinku debužírováním. Po pár dalších hodinách chůze  jsme zaparkovali u malého potůčku a uvařili si oběd. Já s Radkou jsme měli fazole. Naše další zastávka byla až ve vesnici Mýto, kde si Zbyněk konečně vyměnil ty svoje skejťácké botky za normální boty.  Mimo jiné jsme tam taky nabrali u dobrých lidí vodu a Zbyněk se dozvěděl o nějaké jeskyni s jezírkem. Kde se prý dá nocovat. Nedalo. A tak jsme zalezli do bývalého lomu, který byl na nocleh zatraceně lepší. Oheň, jídlo… povídaní…  a hurá na kutě.

[NE]:
Opět celkem chladné ráno. Ale asi to byl tím, že jsme vylezli moc brzo ze spacáků. Naštěstí brzo vylezlo sluníčko a bylo fajn. Snídaně v trávě a na sluníčku. Prostě paráda. Škoda jen, že poslední venku. Teď už jen cesta do Tachova a zpět do civilizace…. Za celou dobu ani kapka, prostě počasí jak malované…