„No tak jsem se skoro po tejdnu dokopal k napsání zápisu. Z domova jsem vyrážel v 5:21. Děsivá to hodina a to už ani radši neříkám, že jsem vstával v půl čtvrté abych si stihnul zabalit. Když jsem v půl sedmé dorazil na Hlavní nádraží, začal jsem se rozhlížet po Martinovi. Který měl do Kořenova cestovat se mnou. Když už bylo třičtvrtě, nevydržel jsem a stoupnul si do fronty na lístky s tím, že jedu sám. A pomalounku postupoval ve frontě, když už jsem byl skoro na řadě objevil se Martin. Tak jsme koupili lístky a vydali se na nástupiště. Nasedli do vlaku a vyrazili do Tanvaldu, kde jsme přestoupili na zubačku která nás dovezla do Kořenova.Cestou vlakem trošku poprchávalo a když jsem vystoupili z vlaku tak to nebylo jiné. Dalo by se to nazvat silnější mrholení. Po prozkoumání map na nádraží jsme se vydali po zelené. Cestou na Souš jsme se zastavili v jedné malé hospůdce na pivo. Pikantní na tom je, že otevřeli jen kvůli nám o hodinu dřív. Po spořádání polévky a pivečka jsme se vydali dál. Po zdolání asi tak půlky Souše jsme narazili na *** hotel Darre, kde jsem si dal smažák a Martin játra. Na tuto cenovou skupinu byli ceny mírné a jídlo vynikající. Po zdolání bašty jsem se vydali dál po žluté na Protrženou přehradu, kam jsme dorazili něco po čtvrté. Prohlídka celého okolí nám zabrala skoro hodinu času. Ale stálo to za to. Mně osobně nejvíc nadchnula věž, která jediná asi přežila protržení přehrady. A dále jsme pokračovali po žluté až na Marianskohorské boudy, kde jsme se vydali dál po zelené s cílem pokořit Mariánskohorský (Velký) hřeben. Po dvou kilometrech chůze po zelené jsem se vydali na hřebenovku. Která začínala děsným krpálem. Ale jak jsme ho vyšplhali naskytl se nám překrásný pohled na Jizerky. Jelikož nás už zužovala žízeň, děsně nás potěšilo, že jsme u srubu lesní správy našli moc pěknou studánku. Sice tam nebyl žádný nápis „“Pitná voda““, ale chutnala dobře. Kolem půl sedmé u !!!kříže jsme potkali dvě vandračky, tak jsme se k nim přidali. Aspoň nám cesta lépe ubíhala. Naše další zastávka byla na čihadle. Odkud byl moc pěkný výhled na zdejší mokřady. Ale to už jsme už šli zase po modré značce. Z čihadla jsme se vydal dále po žluté až ke křižovatce Nad Černým potokem. A dal až na rozcestí U Tetřeví Boudy kde nás krásný doprovod opustil a mi se vydali na děsivou cestu po žluto/červené. Což jsme zatím nevěděli a to bylo jediné co nás zachránilo. Jinak by jsme asi přespali někde na hřebenech. U vodopádu Vel. Štolpichu jsem se koukli z mostu na toto ve dne asi hezké přírodní dílko a vydali se dál po žluté podél potoka Velký Štoplich. To byl asi opravdu nejnáročnější úsek celé cesty. Ja jsem tam havaroval dvakrát a Martin myslím jednou. Po kilometrové kodrcání jsme se napojili na zelenou a kodrcali další kilometr do Ferdinandova. Kde na nás z dálky pokřikovali lidi z hospody Lesní Restaurace. Prej jestli chceme vidět „“kunu,nebo něco podobného““. A to jsme si naivně mysleli, že jsme už v Hejnicích. Ale Hejnice byli ještě jeden a půl kiláku před náma. Těsně před Hejnicema jsem zavolal Petrovi a ten mi vysvětlil kde je najdeme. Naštěstí byli hospodě blízko kostela, tak jsme je našli docela rychle. Tam se tak hodinku besedovalo. Já si dal dvě piva a Martin tam pospával na stole. Poté jsme se přesunuli na coutry bál, kde jsme vydrželi další hodinku a šli spát. Naštěstí v noci nepršelo takže se spalo docela dobře. Teda až na tu ranní rosu . Dopoledne jsme absolvovali kino/Potlach a MADE IN PADE/. Po filmu chvilku povídal Kapítan Kid svoje zajímavé historky. Malém bych zapomněl na předfilmové povídání o životě Jacka Londona. To Martin prospal. Poté jsme vyslechli tak půl koncertu a vydali se na oběd. Když jsme se vrátili zjistili jsme, že Magisoni právě dohráli. Tato situace už je skoro standardní. Kolem deváté jsme se přesunuli k slavnostnímu ohni kde jsem já osobně vydržel tak do půlnoci. Asi největší rozruch u ohně vyvolal Drak když si tam přinesl židličku. Další den ráno jsme vstali kolem jedenácté a zašli do naší oblíbené hospůdky na oběd a vydali se zpět k našim domovům. Elku jsme vysadili v Kolíně, mně v Č.Brodě a Martin se svezl asi až do Prahy.

„