A je to tady zase. Člověk se ani nenaděje a rok se s rokem sejde a je tu velký vandr. Původně jsme měli jet tři, ale tak nějak se to zašmodrchalo a jeli jsme jen dva. Já a Pavel. Měli jsme vyrazit už o víkendu, ale moji rodičové byli ještě v Chorvatsku tak jsme byli nuceni vyrazili až v úterý. Musel jsem se totiž starat o naši zvěř. Z prvotního nápadu vyrazit už v 7:26 sešlo, protože se ani jednomu z nás nechtělo vstávat tak brzo. Proto jsme vybrali vlak až v 9:26 z Hlaváku.

[ÚT-6/9] Ráno jsem si stihnul dál v pohodičce sprchu a chvilku před osmou jsem se vydal pomalým krokem na vlak. Cestou jsem si pochvaloval počasí, jak to sluníčko krásně hřeje a těšil se do lesa. Hned ve vlaku jsem zjistil, že jsem zapomněl dát do čutory vodu a tajně doufal, že cestou někde narazím na vodu. Málem bych zapomněl, že jsem nakonec místo telete vzal starší ruksak. Do telete se prostě věci na týden nevejdou. Chvilku po deváté jsem se nakonec dokodrcal na Hlavák a u pokladem zahlédnul Pavla. Po zakoupení lístků, jsme se vydali ještě do blízké prodejny pro zbytek proviantu. Podohlně jsme se posadili do vagónu a vlak se vydal směrem na Budějice. Cestou jsme probírali všelicos, až Pavel plácnul něco jako „ještě, že nejedem autobusem“. A přesně v ten okamžik přišla průvodčí aby nám sdělila, že je výluka a kus pojedeme autobusem. Naštěstí to bylo jen ze Soběšína do Plané. Tu chvilku jsme v autobuse přežili a dál jsme pokračovali zase vlakem. V Budějicích jsem přestoupili na místní čugálu a ta nás dovezla až do Vyšného. Z Vyšného jsme se vydali pomalu po červené směrem na Nové Hrady. Po překonání Novohradského potoka jsme sešli z červené a namířili si to k Veverskému rybníku. U rybníka jsme našli celkem pěkné místo na nocleh. A tam jsme taky zůstali. Sluníčko svítilo a tak se šel Pavel vykoupat. Teda spíš jen opláchnout. ( no voda byla taková nazelenalá ) Když už se začalo stmívat, natahali jsme nějaké to dřevo a po chvilce vzplanul oheň. Uvařili jsme si čaj a pomalu se uložili do spacáků. Chvilku jsme dabatili o vesmíru a hvězdách. Dokonce se mně ten večer povedlo vyfotit velký vůz. Ale to už byla noc a byl čas jít spát.

[ST-7/9] Vstáváme kolem sedmé hodiny. Vedle nás je zaparkované auto. Převládá debata zda vylézt už ze spacáku či ne. Jako první vylézá Pavel a hned se žene na kousíček cesty co je osvícen sluníčkem. To však nehřeje. Já osobně jsem se vysoukal ze spacáku až v osm hodin. Pro zpestření rána jsme zvolili jako mluvu velrybštinu. /Jistě každý zná film Hledá se Nemo/. (…no hláááávnuuíííím tématem bylo moje „Koukej už vylézt ze spacáku přísero a zapal oheň, cemuž nebyl Honza sto porozumět, asi jsem mluvil špatným dialektem. ) Nesmírně pobaven naším výkonem zapaluji oheň abych se konečně ohřál. Chvilku na to už se na ohni ohřívám arabské placky plněné sýrem a Pavel česnekový bok. To ještě netuší jaké to bude mít následky. Sluníčko začína vystrkávat růžky. Což nese Pavel velmi těžce. Je 10:30 máme zabaleno a vyrážíme dál po modré značce do Šejbů. Cestou se ještě zastavujeme v Autokempu Veveří a nabíráme zde pitnou vodu. Jelikož restaurace je zavřená. Těsně před Hojnou vodou opouštíme modrou značku a jdeme podél Paseckého potoka k jednomu z jeho přítoků/pramenů/. Ten po chvilce nalézáme a odhazujeme bágly a odpočíváme. Voda je moc dobrá. Není se čemu divit je to určitě „Dobrá voda“. Od pramene se vydáváme po jedné z cest zkratkou do Hojné Vody. Zde objevujeme první hospodu Na Vyhlídce a tak zde zůstáváme. Sice mají jen Budweiser, ale co je to taky pivo. K němu jsem si dal asi jeden z nejdražších smažáků mého života A Pavel pečené kuře s rýží. V cca sedm hodin vyrážíme z hospůdky dál k Mlýnskému rybníku. V osm jsme na místě a parkujeme na dosti šíleném místě u rybníka. Pavel sice nadává, že se nevyspí, ale nakonec uléháme a usínáme.

[ČT-8/9] Pavel vstal v sedm hodin a začal děsivě nadávat, že se nevyspal. Ani jsem se nedivil, protože jsem to čekal. Po pár pokusech mně dostat ze spacáku to vzdal a rozdělal oheň sám. Já jsem ještě chvilku polehával a pobaveně jsem ho pozoroval jak rozdělává oheň. Kolem osmé už sluníčko trošku svítilo a tak i já jsem se vysoukal ze spacáku. Na ohni jsem si ohřál placky se sýrem a uvařil čaj. Jelikož naše nocležiště nebylo fakt nic moc tak jsme už v devět vyrazili směrem na Ktiš. Asi tak po 500m jsme zahlédli krásné tábořiště a Pavel mně proklel, že tohle vědět tak těch pět set metrů večer popojde. ( a jsme opět u toho…prej 500m…pche…bylo to hned za mostem jestli o 100m dál tak je to moc ) No jo, ale toto nikdo včera večer nevěděl. ( jak nikdo….nevím, ale někdo, a nebyl jsem to já měl vytištěný článek s mapkami z nejaké jine „výpravy“, kde bylo jasně rečeno, že tam to ležení je….) Od rybníka jsme to vzali podél potoka a dál krásným průsekem skoro až k Ktiši. Tam jsme zaparkovali v altánku a dali si chvilku pauzu. Jelikož sluníčko pálilo o sto šest, přesunuli jsme se v přepadu nádrže a šli si zaplavat. Teda zaplavat. Zaplavat jsem si šel jen já. Pavel vlezl do vody jen po pás a prohlásil že je to o infarkt. No voda byla fakt dosti studená ( no studená je slabý slovo. Byla TÁÁÁÁKHLE ledová. ). Uplaval jsem tak padesát metrů a už jsem plaval zpět. Abych se na sluníčku ohřál. Kolem 13-té hodiny jsme se přesunuli do stínu lesa a uvařili jsme oběd. Já jsem si uvařil dobrý hostinec/kuřecí na paprice/ a Pavel gulášovku s rýží a houbami. Tuto gulášovku pak Pavel pojídal celý večer, protože jí uvařil pro celý regiment.( jo bylo toho trošku víc) Kolem 17-té jsem vyndal karty a začali jsme hrát prší. A nezapršelo. Po hodině hraní karet jsem se potřeboval protáhnout a udělat nějakou blbost. Proto jsem s telefonem v kapse vyšplhal na 25m vysoký smrk a zkoušel chytnout signál. Nebyl tam. Chtěl jsem mít tento čin zdokumentován, ale lenoch Pavel se ani neuráčil zvednout z celty, aby mně vyfotil. ( no hotovej Andrsen, vyfotil jsem tu šplhající opičku asi 3x a pak už mě spíš zajímalo zaujmout bezpečnou vzdálenost až se bude padat zpět dolů. ) V sedm hodin jsme postavili super ohniště z kamenů a vysypané pískem. V osm už je ohniště komplet a tak zapalujeme oheň. U ohně jsem kecali a čučeli na hvězdy do deseti. Uhasili jsme oheň a šli jsme spát.

[PÁ-9/9] Pavel vstal asi nějako kolem sedmé a chvíli na to jsem dostal zásah šiškou, kterou mně probudil ( velrybština se neosvědčila….). Jenže mne se ještě nechtělo z vyhřátého spacáku ven. Až když mně slíbil za rozdělání ohně kapučíno tak jsem se vysunul ze spacáku a rozdělal te oheň. ( přiměřené násilí taky ne, tak jsem se holt uchýlil k úplatku, aspoň je vidět co na koho platí 😉 ) K snídani jsme měli opětovně placky se sýrem. Samozřejmě s kapučínem. Tentokrát však naposled, jelikož jsme snědli poslední. Po snídani jsme se vydali podél Černé do Žofína. Tam jsme narazili na restauraci která byla jako na potvoru ten den zavřena. Tak jsme tam chvilku poseděli na lavičkách a pokračovali po zelené dál přes Terčí Dvůr až do Pohorské vsi. Jelikož jsme věděli, že tuto vesnici obývájí převážne tmavočeši tak jsme dražší věci uklidili do žracáků. Vzpoměli si na Jarooše a jeho 18-ti karátový prsten. A zvesela vešli do vesnice. Jaké však bylo naše překvapení když jsme uviděli vzorně poklizenou vesnici se nedá popsat. Došli jsme k hospodě Poslední šance a zjitili, že otevírají až za hodinu a půl. Tak jsme si koupili ve vedlejši prodejně lahvovou Plzeň a posadili se k hospodě. Mezitím jsme vyfotili pár fotek, fotáky položili na parapet a opětovně vzpomínáme na Jarooše a jeho baterku. Čest její světelné památce.Jelikož se přiblížila šestnáctá hodina tak se naše oči sledují jen to jediné. A to dveře hospody. Naštěstí se opravdu dveře otevřely usedáme za stůl. Suma sumárum jsme si dali každý tři piva a já navíc smažák. V sedm jsme se zaplatili a vydali se dál po silnici k studánce. Tu jsme však nenašli a tak jsme zaparkovali v lese, kousek pod ní. Kolem osmé začal Pavel věšet hamaku a hodinu na to už ležel. Při tomto vystoupení jsem se nesmírně bavil, ale nedal jsem to na sobě moc znát. Samozřejmně mu v noci hamaka sjela ze stormu, ale na tom nejni nic strašného. Se občas stane i mistrovi.( speciálně když si pověsí hamaku na dva nejsmolnější stromy v celých novohradkách. Ještě teď je provaz zasviněnej od smůly..) A v deset hodin už spokojeně spíme.

[SO-10/9] Kolem půl osmé se vyhrabali z spacáků a dali jsme si snídani. Pak jsme ještě chvilku poseděli a kolem deváté jsme už meli batohy na zádech a vydali se směem na Malonty. Z nich jsme pokračovali směrem na Jaroměř dál k rybníku Květoňov. U toho jsme si odpočinuli a vzali to zkratkou podél Kamenice až na modrou značku, která vedla dál podél Malše až do Kaplice. Zaparkovali jsme v hospodě Na Perónu a dali si pivo a vyčkávali příjezdu autobusu, kteý nás dopraví do Budějic. Tam jsme přesedli na vlak a ten nás dovezl až do Prahy. A toť asi vše. Je osm večer a čekám na vlak domů.