Nikomu se na vandr nechtělo, a tak jsem jel sám. Je to vlastně už dva roky co jsem vyrazil na vandr sám. Shodou okolností to bylo minule Kokořínsko. I když tentokrát jsem se jen tak netoulal, ale měl jsem cíl.

V pátek ráno jsem se dokodrcal na autobusové nádraží Holešovice. A tam jsem si 40min na sluníčku počkal na bus do Zakšína. V Zakšínské hospůdce jsem si dal klasicky pivko a smažený květák a chvilku poseděl. Po zaplacení stovečky jsem opustil tuto malebnou hospůdku a vydal se k Čapské studánce. Když jsem k ní došel pralo už zase sluníčko a tak jsem rozložil věci a chvilku jsem se slunil. Z mého slunění mně probraly přibližující se hlasy. K mému překvapení to byli tři trempové, pes a koza. Vážně koza, taková ta zakrslá. Pozdravili, prohodili pár vět, nabrali vodu a pokračovali dál. Asi nejvíc se mně do paměti vryla věta „“Roverky jsou malé, však se ještě potkáme panáčku““.  Já jsem ještě chvilku poseděl u studánky a dal se do řeči s paní z nedaleké chatky. Poté co jsme se rozloučili jsem se vydal  po cestě dál. Pod Čapem jsem to vzal lesem a přešel z modré na zelenou značku. Té jsem se ale moc dlouho nedržel a v místě kde je otačka pro lesníky jsme to vzal přímo do největšího kopce. Po chvilce chůze už jsem byl na Rockyho kempu a to už bylo jen kousíček k mému dnešnímu cíli Kodiaku. Jelikož bylo teprve šest hodin odhodil jsem věci na lavičku a vydal se na dřevo. Nějak kolem půl deváté jsem už zapálil oheň a v klidu si užíval ticha lesa. Během popíjení čaje jsem si přečetl komplet celou kempovku a taky něco připsal. V jedenáct jsem uhasil oheň a ulehnul ve srubu na horní palandu. Chvilku po tom co jsem si lehnu začalo lehce pršet a tak jsem byl moc rád, že mám střechu nad hlavou. Ale i tak to byla rušná noc. Někdy kolem půlnoci mně probudil divný zvuk. Zaposlouchal jsem se a praskalo to jako hořící dřevo. Chvilku jsem poslouchal a zase usnul. Ne však na dlouho , po chvilce mně to nedalo obul jsem si boty a šel se na vlastní oči přesvědčit co to je za zvuky. Byl to jen déšť. Oddechnul jsem si a zalezl zpět do spacáku. Pak už jsem spal jak zabitý až do půl desáté.

Ráno jsem už jsem oheň nedělal a tak jsem si čaj uvařil na liháčku. Po snídani jsem poklidil kemp a vše pečlivě uhrabal. To už  mobil hlásil dvanáct hodin, bylo na čase se vydat dál. Moje další kroky vedli na Heřmánek. Jelikož jsem to vzal trochu oklikou, našel jsem jeden starý kemp. Bylo tam ohniště a plocha na spaní vystlaná listím. Po pár minutách jsem se už vyhoupnul nad Heřmánkem, tam jsem něco čmárnul do kempovky a slezl dolů a pokračoval ke studánce. Někdo ji sice trochu opravil, ale pramen nějak podtéká. Doplnil jsem tekutiny do čutory i do těla a vydal se na Orion. Když jsem  vyrazil od  studánky vylezlo sluníčko a tak jsem neodolal a na hodinu se odložil uprostřed louky a užíval si sluníčka. Když jsem se dosytosti nabažil sluníčka vydal jsem se údolím k Orionu.Tento kemp jsem znal jen z vyprávění a jednoho obrázku. Ohniště a krásné palandy pod převisem tak bych to shrnul. Na chvilku jsem se tam zastavil a dal si svačinku. Po načerpání dalších sil jsem se vydal po vrstevnici dál na Swamp, který jsme minule zahlédli z cesty v údolí. Ze Swapmu jsem se vydal už po druhé hledat Berušák a zase marně. Tak jsem to stočil přes Keyway k Vlhošti kde jsem si prohlédnul Galateu a vyšplhal na Malý Vlhošť abych se pokochal krásným výhledem z něj. Z původního plánu zůstat tam a udělat ráno pěkné fotky jsem upustil, protože se začalo kazit počasí. Sešplhal jsem jsem zpět na cestu a namířil si to na zpět na Swamp. Cestou jsem však zaslechnul zvuk kytary a tak jsem to trošku stočil abych se kouknul kde to je. Když jsem došel k Swapmiku/menší bráška Swampu/ uviděl  dva lidičky s psa. Jak jsem později zjistil manžele. Tak jsem se dali do řeči a po chvilce jsem shodil bágl a zůstal tam s nima. U ohně, kytary a povídání jsme vydrželi do jedenácti. To už byla černočerná tma a jasno. To věstilo zimu.

Ta však nepřišla a ráno jsme se probudili až kolem půl deváté. Po  malé snídani jsme poklidili kemp a pomalu jsme se vydali do Blíževedel na vlak. Ten jsme stihnuli tak akorát v 11:20. Cestou jsme dosti zmokli. Pršelo jak z konve.  Na Masaryčce jsme si řekli Ahoj a vydali se k domovům. Já si jako obvykle, když jedu z Roverek, počkal hodinku na další vlak.