Venku svítí sluníčko, pofukuje mírný větřík a na obloze ani mráček . Co víc si si může tramp v pátek odpoledne přát. Chvilku před čtvrtou jsem hodil na záda tele a vydal se na hlavák. Ač je to s podivem na hlaváku nebyl vidět ani jeden tramp. Poté co jsem si koupil lístek jsem se přesunul na konec vlaku a doufal  že si sednu. Nevím co se ten den dělo, ale nesednul jsem si. Takže jsem celou cestu seděl v uličce a četl si povídky, které jsem si pro tento účel vytisknul v práci. V půlce cesty jsem měl vše přečteno a tak jsem se přesunul k oknu a pozoroval dění venku. Občas zavanul vzduchem kouř z ohníčku či vůně stromů. Ani jsem se nenadál a už jsem byl v Plzni. Po krátkém telefonátu jsem zjistil kde že na mně Petr čeká a vydal se oním směrem. Byl tam.  Tramvají jsme se posunuli na autobusové nádraží a chvilku si počkali na bus do Liblína. Cesta vlakem byla úmorná, ale to klima v autobuse bylo smrtící. Těch čtyřicet kilometrů jsme jeli skoro hodinu a půl. V Liblíně jsme se s úlevou vykodrcali z autobusu a přesunuli se k řece do country hospody. Sice nevím proč se jmenovala country, ale v ten okamžik nám to bylo zcela jedno. Objednali jsme si pivko a hned po něm smažák. Ten jme pak zapili dalším pivem a vydali jme se po zelené podél Berounky. Vyšli jsme v jedenáct a za třicet minut už jsme byli na soutoku Berounky a Střely. Tam jsme objevili staré vodácké tábořiště a zvolili ho pro dnešní nocování. Chvilkujsme poseděli a zalezli do spacáků.

V sobotu ráno jsme se vyhrabali ze spacáků tak kolem osmé. Ač padla k ránu pořádná rosa, my jsme byli v pohodě protože nás před ní chránil velký strom. Uvařili jsme čaj, posnídali štrúdl a vydali jsme se dál po zelené. Poté co jsme narazili na Kralovický potok jsme se od zelené odklonili a pokračovali jsme dál proti proudu  potoka. Hned po pár metrech nás čekalo brodění. A než jsme došli k Kopidlnskému potoku tak jsme Kralovický přebrodili nejméně desetkrát. Když jsme tak šli údolím Kopidlnského potoka pořád v nás hlodala pochybnost zda jdem tím správným přítokem. Ale naštěstí jsme po pár minutách narazili na skály a chvilku na to i na Baskervil. Odhodili jsme věci vedle štoly a šli se kouknout na kraj. Jelikož ani jeden z nás neměl baterku, začali jsem vymýšlet jak si svítit. Po prvním pokusu s vařičem jsme se hned vrátili, jelikož  vůbec nesvítil. Proto jsme nasbírali hromadu smůly a uplácali tři pochodně. Takto vyzbrojeni jsme se vnořili do štol. Po chvilce jsme se rozkoukali a vydali se vstříc temnotám. Párkrát jsme překonali vodní či bahenní překážku a došli jsme až na druhou odbočku za vorem Greenhornů. Tam jsme zapálili nové pochodně, něco málo nafotili a vydali se na cestu zpět. Která byla o něco složitější než cesta tam. Ale i tu jsme zvládli v pohodě a po chvilce jsme byli zpět na povrchu. Kde nás trošku oslepilo sluníčko. Jen co jsme se rozkoukali udělali jsme si společnou fotku jak vylézáme ze štoly. Zhodnotili jsme naše pochodně za zdařilé, jelikož  svítily krásně. Nutno podotknout, že atmosféra ve štolách s pochodněmi byla úžasná. Ještě že jsme ty baterky neměli. Kolem jedné hodiny jsme vyzvednuli naše schované batohy a vydali jsme se do Kočína. Tam bylo všude zavřenu a tak jsme se přesunuli o něco níž do Dolního Hradiště. Tam jsme si dali pivo s sekanou a chvilku jsme chtěli posedět. Jenže ve tři hodiny se tam přiřítilo padesát amíků a tak jsme ještě chvilku poseděli. Kolem čtvrté k nám přisedli místní a tak jsme se s nima dali do řeči a nakonec jsme s nima jeli autem na sraz oněch amíků. Který byl kousek od Koryt.  Posadili jsme se k ohni a kecali jsme skoro do půlnoci. Jen co naši nový známý odjeli jsme se uložili ke spánku. Petr se přesunul pod velký vojenský stan a já jsem zůstal ležet kousek od ohniště.

V neděli ráno přišel déšť, teda spíš průtrž mračen která mně probudila. Naštěstí to celta vydržela a já byl v suchu. Kolem sedmé přestalo pršet a tak jsem se vyhrabal ze spacáku auvařil si ranní čaj  a posnídal jsem. Po snídani jsme zabalili bágly  a vydali jsme se přes Oboru do Kaznějova. Tam jsme stihli tak akorát vlak do Plzně a odtamtud jsem to vzal na Prahu a pak domů.

Ještě cestou na vlak jsme se dohodli, že tuto oblast navštívíme znova, ale s pořádným světlem a štoly důkladněji prozkoumáme.