Z původních tří osadníků, jsme nakonec jeli jen dva a to já a Petr. Pavel den před odjezdem nahlásil, že „onemocněl“.  Takže se z výročního ohně stal jen menší vandřík do Krtských skal. Jak jsme se předem domluvili, sraz jsme si dali na nádtaží v Krtech. Když vlak přijel k nádražíčku tak tam už Petr postával. Moc jsme neváhali a vydali se ke Krtkovi. To jsme ještě nevěděli jaké strašné překvapení nás čeká. Krtek měl totiž zavřeno. Prokleli jsme hospodského a taky Pavla. Protože ten tu hospodu určitě začaroval  jen kvůli tomu že nejel.  Jelikož jsme optimisti tak jsme u hospody vyčkali až do šesti s nadějí, že ji třeba otevřou. Neotevřeli a tak jsme znova prokleli celý svět a vydali se na Lost End. Na  cestu nám svítil měsíc a fučel vítr. Po chvilce chůze jsme ač je to neuvěřitelné došli na kemp. Po zvážení všech okolností jsme se nakonec usídlili v horní budce.  Hned na první pohle se nám zdálo, že se něco zmenilo. A taky že jo. Dole bylo nanošeho dřevo na opravu boudy a upravené ohniště. Nejvíce mně zaujal nápis na skále.  Připomínal totiž hobití písmo. Poté jsme naházeli věci do boudy a šli se na to podívat z blizka. Dole byla hromada kulatin a opravené lavičky. Jelikož se začalo připozdívat , tak jsme se vydali  pro dřevo. I přes velký vítr po chvilce vzplanul oheň. Poté jsme si sednuli k ohni a uvařili čaj a večeři. Jelikož v budce bylo zatím vyrobeno jen spaní pro jednoho, tak jsme zaimprovizovali a z jedné staré boční stěny jsme udělali ležení. Kolem deváté nějak docházelo dřevo a tak jsme to zabalili a ulehnuli. Chvilku jsme debatili o oblostech a o dirach ve stropě. A doufali, že v noci nezačne pršet. V sobotu jsme se probudili něco kolem osmé. Uklihnili něco k snídani, poklidili po sobě a vydali se směr Blatno. Cestou jsme se prošli pár močálama a přebrodili třikrát ten samý potok. Počasí nám moc nepřálo a tak jsme se kolem druhé dokodrcali ke Kendymu a tam zaparkovali. Dali si pozdní oběd a popíjeli pivko. Kolem čtvrté jsme usoudili, že je čas pomalu zaplatit. Chvilku před půl pátou jsme se vysunuli z hospody a vydali se na nádraží. Tam jsme zjistili, že vlakové spojení domů nejni nic moc. Nakonec jsem přemluvil Petra a on to vzal na Plzeň přes Beroun. A toť asi vše.