Z práce jsem to vzal k Vodoušovi, jelikož jsem u něj měl nákup. Tam jsme chvilku pokecali, já mezitím narval proviant do báglu a mohli jsme vyrazit na vlak. Na Masaryčku jsme dorazili kolem čtvrté. Po koupi lístků jsme se vydali vyzvednout ještě kamaráda na busové nádraží. Autobus měl samozřejmě zpoždění a přijel něco kolem 16:10. I přes Vodoušovi protesty jsme se zrychleným přesunem dopravili až k vlaku. Cestou nás sice zrazoval, že to nemůžeme stihnout. A ať radši počkáme v hospůdce na další vlak. Nebylo mu to nic platné. V 16:19 jsme doběhli k vlaku. Nasedli a vlak se pohnul směrem na Lovosice. Vlak byl dost fest natřískaný a tak jsme se pokusili procpat dál. V dalším vagónu jsme  potkali Darču a tak jsme s ní zůstali na chodbičce. Asi se dost lekla když jsem na ní bafnul 😉 Cesta ubíhala celkem rychle a ani jsme se nenadáli a byli jsme v Lovosicích. Tam jsme se rozloučili s Darčou, jelikož jela někam na brigádu a pokračovali dál do Blíževedel.V Blíževedlech vystoupili další dva trampové. My jsme se na nádraží chvilku zdrželi, jelikož jsme z vlaku vyskákali jen na lehko a byla nám zima.Proto jsme ne sebe naházeli bundy a čepice.  Z Blíževedel jsme se vydali přes Skalku, kde jsme to stočili po značce do lesa a dál na po lesních cestách na Netopýra. Jako obyčejně se mně povedlo zbytek lidí zmást a zahnuli jsme těsně před Netopýrem o odbočku dřív. Naštěstí jsme to zjistili brzo a vrátili se zpět. A po pár minutách jsme už seděli na lavičkách. Chvilku jsme poseděli u ohně, uvařili čaj a šli jsme spát. V sobotu jsme se vykopali ze spacáků kolem deváté a protože byla zima, hned i rozdělali oheň. Ještě se, ale musím zmínit o postelích na Netopýru. Jsou prostě úžasný, skoro dvaceti centimetrová vrstva listí je znát a spí se na ní jako doma. Na oheň jsme plácnuli rošt a usmažili tradiční sobotní snídani a to míchaná vajíčka na cibulce s nivou a slaninou. Jen co jsme dojedli snídani a dopili poslední doušek čaje. Přišla nečekaná návštěva. I když nečekaná až tak nebyla , Termit nás informoval, že kousek od nás bude jiná parta. Chvilku jsme s nima pobesedovali a když odešli, poklidili jsme kemp a vydali se směrem ke studánce. Kolem druhé hodiny jsme dorazili ke studánce. Nabrali jsme vodu, ač byl docela podstav a studánka sotva dýchala. Od studánky jsme se přes Vodoušovi protesty vydrápali na Heřmánek a dali si tam svačinu. Opětovně nás navštívili, lidičkové z rána. Jen pozdravili a pokračovali dál. My jsme ještě chvilku poseděli, zapsali něco do kempovky a vydali se na KeyWay. Přes noc napadnul další sníh a šlo se docela těžce. I tak jsme se v půl čtvrté vyhoupnuli nad KeyWay a soutěskou slezli dolů. Jelikož se začínalo pomalu smrákat, vydali jsme se hledat dřevo. Nakonec jsme dotáhli na kemp pár soušek a ty nasekali. Ale to už byla tma a tak jsme si sedli kolem ohně a debatovali. Na kutě jsme šli kolem desáté. V neděli se vysoukal ze spacáku jako první Vodouš, následován Petrem a jako poslední jsem vylezl i já. Vodouš udělal ráno jeden dobrý skutek. A to, že „doběhnul“ dolu do údolí pro soušku co jsme tam včera zanechali. A spolu s Petrem ji nařezali. Nutno podotknout, že jsme k tomuto činu Vodouše chvilku museli přemlouvat. Z onoho dřeva jsme spálili jen část a tak doufám, že dalším poslouží.  Kolem jedné jsme to zabalili a vydali se do Blíževedel na vlak. Cestou proběhla jen jedna sněhová bitva. Jejímž cílem byl Vodouš. Ve dvě hodiny jsme už seděli v Blíževedelské hospůdce u grogu a piva vyčkávali vlaku, který jel ve čtyři. Kolem třetí se k čekání přidala Pampeliška a Frenky. Původně chtěli jet vlakem s náma. Ale Frenky domluvil s místním, že je sveze. Ale místní dobrodinec, je nechal vyběhnout před hospůdku a nějak odjel. Tak jim nezbylo nic jiného než se vrátit a čekat. Nakonec odjeli s nějakým kamarádem autem. My jsme ještě chvilku poseděli, zaplatili a vydali se na vlak. Ač je to s podivem, přijel včas a my se vydali zpět ku Praze. Tam jsme se rozloučili a každý se vydal svým směrem domů. Ať už to byla Praha, Plzeň či Český Brod.

ps: málem bych zapoměl. cestou do Blíževedel, jsme probírali jaké by to bylo vzít na vandr pštrosí vejce. Myslím, že se bavil celý vagón. A resumé….. No na některý z dalších vandrů beru ono pštrosí vejce :))))) Jsem zvědav kolik se z takového vejce nají lidí.

pss: minutu ticha za Vodoušův bajonet…. při porcovaní dřeva jaksi nevydržel… nechť je mu na poličce dobře