Dušičkové počasí nám moc nepřálo, ale i tak jsme vyrazili. Původně jsme chtěli jet z Prahy až o dvě hodiny později , ale nějak už jsem v práci neměl stání a tak jsme to posunuli. A vyplatilo se to. Do Krt jsme sice dorazili těsně před soumrakem. Oproti minulé výpravě sem to bylo znatelný posun. Jelikož minule jsem neviděl ani na špičky bot. Tentokrát bylo na cestu vidět parádně. Vyskočili jsme z vlaku a namířili si to už mnohokrát prošlápnutou cestou k lomu. Odbočili na správném místě ačkoliv jsem chtěl zlehka uhnout jinam, aby si lom své jméno zasloužil. Ale už se začalo opravdu smrákat a tak jsme šli radši přímo. Když jsme dorazili na místo, trošku nás zamrzela hromada konzerv v ohništi. No ale zdálo se, že tam od léta nikdo nebyl. Proto jsme se přesunuli o patrno níž a tam si rozložili věci. Jelikož byla obloha vyhvězděná tak jsme ani nenatáhli ponča. Po chvilkovém bádání zda si uvaříme na vačici jen čaj. Jsme tak vytuhli, že jsme bylo nuceni se rozběhnout do lesa pro dřevo. Ač se to bude zdát trošku divné, tak jsme v lese natrhali pár stromů a bylo vystaráno. A to natrhali, myslím zcela vážně. Byla tam kolem hromada malých suchých stromků a tak to bylo docela jednoduché. Během chvilky jsme poskládali další ohniště, které jsme tam před skoro rokem postavili a vzplál oheň na vaření. Po uvaření prvního čaje jsme se dali i do kuchtění lehké večeře. Po nasycení kručících žaludků jsme dali vařit další čaj a debatili o všem možném.  Ani nevím v kolik jsme to zabalili a šli spát, asi když nám došlo dřevo. V sobotu jsem se probudil už kolem čtvrté a po zjištění, že je ještě tma jsem se zasunul zpět do spacáku a usnul. Jak jsem se ráno dozvěděl i Pavel byl někdy kolem čtvrté vzhůru, ale když uviděl tu tmu tak spal taky dál. Ve finále jsme vstávali tak kolem půl sedmé.  První jsem se vykopal ze spacáku já, jelikož se mi chtělo na záchod. Tak jsem jen v trenkách a tričku vyběhnul za nedaleký strom. Ale nějak mně nebyla moc zima, tak jsem se vydal tak nalehko do lesa pro dřevo. Po nějakých patnácti minutách jsem se vrátil s dřevem. A Pavel to s krouticí hlavou komentoval ze spacáku  slovy „Ty jseš vážně magor“. Ale to už jsem se nasoukal do oblečení a rozfoukal oheň. Stačilo jen párkrát fouknout a hořel. K snídani jsme měli míchaná vajíčka na slanině s cibulkou. Já si do toho plácnul ještě půlku hermelínu. Co dodat. Prostě super snídaně. K tomu kapučíno, co víc si ráno přát. U ohně jsme takhle posedávali do jedenácti. Poté co jsme nabrali sílu, jsme z ponč postavili celkem obstojný přístřešek a vydali se shánět dřevo na večerní slavnostní oheň. Protože byl přístřešek moc na ráně, přesunuli jsme většinu bagáže do skrýše na Orlím hnízdě. No a šlo se na dřevo. Docela nás zarazilo, že v místě kde jsme včera v noci „trhali“ stromy už nic nejní. Proto jsme byli nuceni vyrazit o trochu dál. O ten kousek dál, jsem já ztahal hromadu padlých soušek a Pavel pokácel dvě o něco větší soušky. Ty jsme dopravili lesem ke kraji skal a už putovaly vzduchem dolů. Tam jsme je společnými silami rozkouskovali a postavili z nich slušivou pagodu. Nutno podotknout, že když Pavel sekal silnější soušky, tak ho moje hláška „že vypadá jak bobr“, celkem odrovnala a málem si useknul nohu. S prací jsme byli hotovi kolem třetí a tak jsme se přesunuli zpět k ohni o patro níž a dali si večeři. Když jsme dojedli to něco k snědku bylo už kolem čtvrté a my už čekali na setmění. Aby jsme mohli konečně podpálit oheň. Něco po šesté jsme se konečně dočkali a skoro na první pokus slavnostní oheň vzplanul. Popravdě musím říct, že nemít kus březové kůry přivezené z domova tak by to bylo o hodně složitější. Pohodlně jsme se posadili na připravené sedačky a rozebírali co dál. Hlavní téma byl srub, který hodláme v lomu postavit. Postupně jsme spálili skoro všechno dřevo. Když dřevo došlo tak jsme se přesunuli o patro a uložili se ke spánku. V neděli jsme vstali kolem sedmé a hned rozdělali oheň na uvaření snídaně. Snídaně nejni zrovna to pravé slovo, prostě jsme naházeli na pánvičky co zbylo a uvařili z toho něco k jídlo. Hlavní základ byla cibule a tuňák plus co kdo měl. Ať už kus špekáčku či hermelín. Já do toho hodil i nudle z instantní polévky. No byl hlad tak se snědlo všechno. Po snídani jsme poklidili ohniště a okolí a vydali se na obhlídku okolí lomu. Prolezli jsme okolní zbývající lomy a vytipovali další zajímavá místa. Kolem poledne jsme zaparkovali na jedné z slunečných plání a užívali si posledního vandrovního sluníčka. Když zalezlo tak jsme se vydali do Krt s tím, že si tam dáme něco v hospodě. Hospoda tam sice byla, ale zavřená. Proto jsme se po silnici přesunuli do Jesenice. Kde byla větší šance. Po skoro půlhodinovém hledání jsme se vrátili, zpět na nádraží a zalezli do skoro nádražní hospody. Tam jsme si dali pár piv a hotovku. V oné hospodě jsme vydrželi do příjezdu přímého vlaku až do Prahy. Ve vlaku jsme si asi vybrali špatný vagón, jelikož byl plný skautů. Nejlepší hláška jednoho vedoucího byla „je to trapné a pod úroveň skauta“. Po této hlášce jsme málem padli pod sedačky. Aby jsme to rozdejchali vyndal Pavel pánvičku a dali jsme si k pozdnímu obědu chleba s paštikou a cibulí. V Praze jsme se rozloučili a to byl konec vandru. Mně jako vždy nejel vlak a aby toho nebylo málo měl další ještě 30min zpoždění.

Zakládající členové T.O.L.Q jsou Autíčko a Pavel.

pss: jen malá poznámka pro mně: přímý vlak z Krt do Prahy jede jen 9.,17.,23.,30.XI.,7.XII.