[SO]: Ač jeto děsivé, vstával jsem  v pět hodin ráno. Když jsem vyrážel z domova tak byla ještě skoro tma. Vlak přijel včas a tak jsem po dvou přestupech vyskočil v Doksech z vlaku. Je až s podivem, že v Nymburce bylo ještě jasno a krásně svítilo sluncem, ale jak jsem se přiblížil k Doksům tak se zatáhlo a začalo sněžit. Tam už na nádraží vyčkával Tomáš. A jelikož nestihnul nakoupit jídlo tak byla naše první zastávka v supermarketu. Po nákupu jsme se přesunuli do Hradčan.  A odtud jsme se vydali do skal. Naše první kroky vedli na Hradčanskou vyhlídku. Kde tentokrát nebyla tak pěkná viditelnost a tak jsme šli dál. Přes Antilopu a Šanci jsme se vydali po cestách dál a dál. Na jedné mapě jsme objevili, že je kousek od nás jeskyně a tak jsme se ji vydali najít. Nevím zda jsme našli přesně onu jeskyni. Vypadalo to spíš jak vězeňská kobka. Odtud jsme se vymotali směrem na Poměnkáč, kde jsme si dali oběd. Jelikož jsme měli málo vody, tak jsme rozpouštěli sníh. Nikdy bych neřekl že se dá voda spálit. Voda asi ne, ale sníh jo. čaj chutnal jako dehet.  A od této chvilky už není v mojich silách popsat cestu. Prostě jsme se motali roklema. A to doslova. Z jedné rokle do druhé a z té do další. Ten den jsem prošli skoro 20km, přes Větrník a Kliku až do Kančí rokle. Je s podivem, že všude bylo pusto a prázdno. Jelikož bylo ještě světlo tak jsme se vydali pro zásoby dřeva. Aby jsme měli večer a ráno co pálit. Při pití čaje a medoviny jsme vydrželi u ohně tak do deseti.

[NE]:Ze spacáku jsme se vyhrabal jako první. Nějak jsem vystrčil hlavu ze spacáku a dala se do mně děsná zima. Jako jediné řešení jsem v tu chvíli viděl oheň. A tak jsem nalámal klestí a na první sirku blafnul oheň. Jak Tomáš uslyšel praskání ohně, tak se ze spacáku vyhrabal taky. Jo k hořícímu ohni se vstává zatraceně lépe. Uvařili jsme si čaj, zabalili, uklidili ohniště a zanechali ve skále novou kempovku. Naše další plánovaná  zastávka bylo místo zvané Stonehange. To jsme nakonec našli, ale nic moc. Odtud jsme to vzali okružní cestou na západ. Cestou jsme prošli ještě pár roklí, které jsme v sobotu nezvládli. A v poslední našli i Ontario. O které jsme už hodně slyšeli, ale nevěděli kde je. A jelikož už bylo po poledni, vydali jsem se zpět ku Hradčanům. Což nám zabralo skoro hodinu. Odtud jsme se posunuli do Zakšína na oběd, ale k naší smůle tam mají v neděli zavřeno. Tak jsme vzali za vděk hospodou o kousek dál. Po oběde jsem se z Mělníka přesunul domů.

Jako vždy jsem si v Mělníce počkal na vlak hodinku 🙂