Brdský vandr (126)
Z původních šesti lidí se během týdne ustálil počet účastníků na čtyři. Z Prahy jsme vyráželi sice jen tři a to Pavel,já a Frank. V Zadní Třebáni se k nám připojil onen čtvrtý a to Petr.
Já osobně jsem byl na hlaváku už hodinu před odjezdem, jelikož se mně nechtělo vysedávat v práci a tak jsem se stal obětí jehovistů a skoro hodinu jsem s nima debatoval. řekl jsem si, že když budou vykládat moudra mně, tak dají pokoj jiným. Stejně jsem neměl co dělat 🙂 Ale to jsem moc odbočil od tématu. V Třebáni jsme přisednuli k Petrovi a během chvilky jsme byli v Osově. Vyskákali jsme z vlaku a vydali se černo černou tmou na Žižkov. Kde jsem si chtěl dát nakládaný hermelín. Když jsme věšli do hospody, bylo tam až podezřele málo lidí. Tak jsem se usadili k volnému stolu a objednali pivo, grog či čaj. A místo hermelínu nakonec jen
sekanou. Ale i ta byla celkem dobrá. Kolem desáté hodiny jsme zaplatili a opět se vnořili do tmy. Tentokrát jsme vybrali k Bleskovce, celkem pohodlnou trasu. Takže jsem skoro celou cestu ťapali po asfaltce. A chvilku před jedenáctou jsme už byli na místě. Zjistili jsme, že podpřístřeškem někdo spí a tak jsme se nasunuli do druhé boudy a během chvilky jsme už leželi ve spacácích.
V sobotu jsme se probudili tak kolem deváté hodiny a jako první se myslím vyřítil ven Frank. Jak uviděl ty dva po přístřeškem, prohlásil „Ty jsi Carmen a tohle je House“,či něco podobného. No Carmen to byl, ale House ne 😉 Uvařil se společný čaj, chvilku se pobesedovalo a kolem jedenácté jsem se zvedli a vydali se směrem na Štoky. Jelikož kousek od Bleskovky je i Rozárka, tak nás Frank vzal i tam. Byl jsem tam naposledy před pár lety.Teď tam byl bezdomovec, teda alespoň tak vypadal. Tak jsme se moc nezdržovali a pokračovali dál. Po chvilce jsme přešli silnici a namířili to nejprve na 7-úhelník a z něj na Štoky. Tam jsme si dali oběd a zvažovali kam jít dál. Tak jsme to otočili a vrátili se k silnici. Tak se odtrhl Pavel a šel na Osov. My jsme jsme to vzali dál lesem a delší cestě jsme přes WhiteLand došli na Krkavce. Cestou jsme potkali jediného trempa a to u studánky na Naději. Měl tam připravený bivak. Moc nekomunikoval a tak jsme šli dál. Jelikož na Krkavcích obsazeno, navrhl Frank, že jejich Desert je opodál. Tak jsme šli. Minuli jsme Benning a zahnuli na Desert. Tam naštěstí nikdo nebyl a tak jsme zůstali. V ohništi bylo ještě žhavo a tak jsme jen přiložili a oheň vzplál. Postupně jsme co půlhodinu chodili na dřevo a seděli u ohně. K večeru začal opět padat hustě sníh a lesem se ozývalo dunění sněhu padajícího ze stromů. Až na Petra nikdo přímý zásah nedostal. Pro poslední várku dřeva jsme se už museli brodit napadaným sněhem. A že ho napadalo dost. Než jsme šli spát, zapadal zbytek dřeva sněhem. Ale to nám už nevadilo, jelikož jsme se sunuli do spacáků. Prohodili jsme už jen pár slov a šlo se spát.
V neděli jsme vstávali brzo. Teda jak kdo. Frank musel vyrazit brzo k domovu a tak vstával něco před sedmou. Tak jsme se ze solidárnosti rozloučili a popřáli mu šťastnou cestu. My jsme ještě hodinkupolehávali ve spacácích , ale příroda zavolala a muselo se vstávat. Rozdělali jsme oheň a uvařili čaj. Po snídani jsme poklidili kemp a kolem jedenácté jsme se vydali na cestu do Hostomic. Jelikož stopy které zanechal Frank ještě nezafoukal vítr, měli jsme cestu přesně danou. Ale i tak se šlo dost spatně, přeci jen 30cm nového sněhu dalo zabrat. Takže jsme v Hostomicích zjistili, že vlak prostě ne stihneme a zapadli jsme do nejbližší hospůdky. Tam jsme potkali Karla, trempa který nocoval u studánky na Naději. Tak jsme přisedli a kecali až do dalšího vlaku. A že to bylo dlouho, skoro tři hodiny. Kolem čtvrté jsme zaplatili a vydali se na náš vlak. Přijel na čas. V Třebáni jsme se rozloučili s Petrem a pokračovali dál na Prahu. Tam jsem přesedl na další vlak a tím bych tento vandr ukončil….