[PÁ] Tak jsme se po čase rozhodli, že vyrazíme do míst kde ani jeden z nás nebyl. Pro tentokrát jsme si vybrali Křivoklátsko. V pátek jsem se dohrabal do Berouna, kde jsem počkal na Petra. Dál už jsme pokračovali  vlakem společně a za chvilku jsme už byli na zastávce Křivoklát, kde naše cesta vlakem končila.  Tam jsme se zastavili na malou večeři a vydali se hledat nocleh. Nakonec jsme došli skoro na konec vesnice a zalehli pod druhý most. Kde bylo jakžtakž suchu a nefučelo tam. Kolem desáté už jsme byli ve spacácích  a doufali, že nebude moc zima.

[SO] Ač je to skoro k neuvěření tak jsme se ze spacáku vyhrabali skoro až v osm. K snídani jsme si dali čaj s rumem a štrúdl, který jsem ve čtvrtek upekl. V půl desáté jsme už byli na cestě a kochali se sluníčkem, které se na nás z oblohy usmívalo. Po značném stoupání jsme se vyhoupli na Nezabudických skalách, kde se nám naskytl krásný pohled na Berounku. Daní za pěkný výhled, byl jen značný uragán, který mně místy málem sfouknul. Když jsme se dosti nakochali  čekal nás sestup. Místy to bylo dosti o hubu a párkrát jsme i leželi na zemi. Kolem jedenácté jsme minuli přívoz a v půl dvanácté jsem už stáli u kdysi legendární hospody U Rozvědčíka. Současný stav je dosti katastrofální.  Rozbitá okna a omlácená omítka hovoří za vše.  Dál jsme si to nablížili po silnice na kterou se po čase opět vrátila naše červená značka. Za zmínku stojí sna Čertova skála, která z dálky vypadala jako zbytky hradu. Dále jsme to vzali přes Týřovice a přes vodu jsme se koukli na zříceninu hradu Týřov. A konstatovali, že blbější místo si snad nemohl stavitel vybrat. Všude kolem hradu jsou totiž vyšší kopce. V pět hodin už jsme seděli u grogu a řešili nesmrtelnost chrousta. Chvilku po sedmé hodině už jsme byli na cestě dál a shodou náhod jsme našli celkem upravený pozemní posed a tak jsme tam zaparkovali.

[NE] Z původního plánu vrátit se zpět po druhé straně sešlo už v sobotu kolem poledne a tak jsme zůstali ve spacácích co nejdéle. Kolem deváté jsme uvařili čaj s rumem a posnídali. Chvilku po snídani se ukázali tak desetiletí kluci co si tento bunkr opravou a tak jsme začali pomalu balit. Myslím, že pokud by se neukázali tak nám ujel i autobus. Mněběhem balení tak zmrznuli palce u nohou, že jsem málem umřel. Dokavad jsem seděl tak to bylo v pohodě, ale jak jsem se vydali směrem k zastávce tak se do palců vlila krev a já trpěl jak pes.
Naštěstí to po pár minutách polevilo a já si užil cestu busem už v pohodě. V Berouně jsme se rozloučili a každý se vydal směrem k domovu.
Toťasi po tentokrát vše. Zima byla sice ukrutná, ale i tak jsme si to užili.