Tak a po roce zase na vodu. Po tento rok byla vybrána říčka Ploučnice. Původně jsem měl jet autobusem, ale po Trabanťákově nabídce svést se s nima autem jsem bus zrušil a jel s nima. Na půl šestou jsem se přesunul na Mírák, kde Trabanťák přebývá. Nakonec jsme ale odjížděli až po šesté, jelikož Ondra dorazil později. Cesta probíhala v pohodě až do Ralska. Kde jsme lehce zabloudili a píchli jednu pneumatiku. Po po tomto krátkém zdžení, jsme zjistili, že jsme píchnuli tak 400m od tábořiště. Zasmáli jsme se a začali vyndavat věci z auta. Poté co jsme rozložili naše ležení jsme se přesunuli k ohni a tam jsme vydrželi myslím do druhé ranní. Chvilku potom co jsem zalehnul do hamaky začalo mírně krápat a k mé nelibosti déšť sílil a sílil. Tak jsem se v síti posunul o kouske dál a chvilku sledoval déšť. Monotóní klapání na celtu mně však během chvilky zase uspalo a já se probudil až kolem osmé.

K mému údivu jsem se ráno probudil necelý centimetr nad zemí. Chudák břízka nějak neunesla moji váhu a lehce se vyvrátila. Naštěstí se po odvázání hamaky vrátila zpět do své původní polohy. Zlehka jsem zabalil věci a přesunul se k ohništi, kde už byli skoro všichni. Tak jsem si uvařil čaj a posnídal. Někdy kolem deváté se ukázal Petr s Magdou. V tento čas už měli skoro všichni zbaleno a s úsměvem jsme komandovali Zbyňka ať přidá. V mezičase přijelo tak pět dalších part vodáků , ale ti naházeli lodě do vody a hned jeli. No to my ne, jsme přece čekali na Zbyňka 😉 Z Borečku jsme nakonec vyráželi těsně před jedenáctou. Pak už se jen plulo, podlezalo, přelejzalo a projíždělo. Já jsme zůstal na konci s tím že budu zachraňoval utonulé. Ani jsem neměl tušení, že tolikrát. Petra s Magdou jsem lovil pětkrát. Do cíle jsme dorazili někdy kolem půl sedmé. V cíli jsme si sjel pěknou provalenou hráz, která se stala osudnou Zbyňkovi a Daně. Notně znaven zachraňováním jsem si dal večeři, chvilku poseděl s ostatními u ohně a padnul za vlast. Ani jsem nehledal stromy na zavěšení síte a jen tak sebou plácnul na zem. No i tak se mně spalo parádně.

V neděli jsem se probudil někdy kolem sedmé. Taky značně zredukoval počet našich řad. Jelikož Trabanťák, Mirka, Petr, Magda a Onda ráno nasedli do aut a vydali se domů. Ten den už k nám byla Ploučnice milosdrnější. Jen jsme přetáhli pár stromů a pa pár hodinách jsme zaparkovali v Žízníkově. Tam jsme si chvilku počkali na otěvření hospody a dali si jediné co tam měli. A to pivo,párky a kuře. Mně s Jirkou pak už jen hodili do České Lípy na autobusák. A toť asi vše.

Ploučnice je krásná potoko-říčka 😉 Myslel jsem si, že Stará řeka je divočina, ale tohle byla přímo džungle 😉