Po delším čase jsem se konečně dohodli všichni tři a tak by se to dalo skoro nazvat osadní vandr. Já s Pavlem, jsme se vydali z Prahy v půl třetí s tím, že v Plzni jen přesedneme a pojedeme dál. Ale cestou nás jaksi napadlo, že když už jsme v Plzni tak by jsme si měli přeci dát Plzeň. Po příjezdu do Plzně jsme tento nápad přednesli Petrovi a on jak se dalo předpokládat nic nenamítal. A tak jsme se přemístili do hospůdky Na Parkanu. Tam jsme si dali něco malého k jídlu a pár piv. Po zaplacení jsme se svezli busem na další autobusovou zastávku a vyčkali autobusu který nás dovezl až do Toužimi. Tam jsme s malou zastávkou na jeden gambáč vyrazili konečně do lesů. Pavel držel tvrdošíjně gpsky a vzal to přes mokré pole, tak jsme se s Petrem trhnuli a pokračovali dál po silnici. Když jsme se dostali na úrověn lesního ostrůvku tak jsme to vzali přímou cestou přes pole. Po chvilce jsme dokonce v lesíku našli i Pavla. A protože už byla tma jak v ranci, zalehli jsme. Já i Pavel do hamak a Petr na zem.

Někdy kolem páté hodiny ranní jsem zaslechli rámus a tak jsem se podíval co se děje. Byl to Pavel.  Něco z dálky skuhral a když se přiblížil k nám tak si začal stěžovat na krk. Že ta ….. hamaka mu ulomila krk. A od jedné hodiny jen trpěl. Ostatním se ze spacáků moc nechtělo. A tak jsme ještě chvilku polehávali. Pavel skuhral dál a dál a tak jsme se vysoukali ze spacáků a šli udělat oheň. Mezitím si dal Pavel něco kulatého na hlavu a krk se mu začal spravovat. Z prvotního, jestli se to nesrovná tak jedu domu  už to bylo jen trpím. Na kraji lesa jsme poskládali z kamenů ohniště a dali se do příprav snídaně. Po snídani jsme se zvedli a vydali se směrem na Lachovice. Když jsme konečně narazili na Střelu tak jsme se vydali proti proudu k mostku co byl nakreslen na mapě. Kousíček od řeky jsme našli „“kemp““ Kalátovna.  Kemp je silné slovo, je to bouda postavená ve starém mlýně. Poté následovalo překonání mostku přes Střelu. Což byla opravdu zábava, jelikož mostek trošku  zdemolován a stočen skoro do vrtule. Mostek jsme nakonec zdárně přešli a pokračovali  podél řeky dál a dál. Asi tak po kilometru jsme narazili na louku kde stával indiánský tábor ten jsme prohlásili za místo kde poobědváme. Cele tábořiště značně zdemolovala povodeň  ale jedna lavička přežila a tak byla přesunuta k ohništi
a dobře se na ní sedělo. Po vydatném obědě jsem se opětovně vydali podél řeky dál. Jelikož jsme se drželi co nejblíže vodě, museli jsme místy doslova balancovat nad vodou. Když jsme obešli Čerťák zjistil Pavel, že někde ztratil PDáčko a tak jsme sedli na louku, Pavel odhodil bagáž a vydal se zpátky ho najít. Moc šancí jsme mu nedávali, ale měl štěstí a za padesát minut byl zpět a zářil štěstím.  Skoro zázrakem PDA našel.  Po této nečekané pauze jsme se už přesunuli jen  k dalšímu a to poslednímu přítoku Střely před přehradou a vydali se proti proudu. S tím, že tam dle informací je někde kemp. Ten jsme, ale nenašli a proto jsem se zaparkovali po necelém kilometru na jedné louce. U potoka jsme rozdělali oheň a  u něj vydrželi tak do devíti hodin. Já jsem si ještě předtím natrhal na louce plnou náruč suché ostřice a v noci se mně spalo jako v bavlnce. A byla noc. Zato Pavel zase spal asi nic moc, jelikož  vstával zase nějak moc brzo.

Když jsme se v osm probudili , oheň už hořel. Tipoval bych, že vstal  někdy kolem šesté. Tak jsme se nakonec zvedli a vydali se k ohni. Tam jsem posnídali a pomalu začali balit věci. Dál jsem pokračovali podél řeky až k Žlutické přehradě. Podél jejího břehu jsme ušli tak půl kilometru a pak jsme se vydrápali z lesa nahoru. A tady se zase naše cesty rozdělili. Já a Petr jsme chtěli jít dál co nejblíž přehrady a Pavel se držel gpsky. A tak jsme šli. Po nějakém čase jsme zahlédli věžičku ze Skoků. A tak jsme to stočili k ní. Tak jsme se také potkali s Pavlem.  Naše cesty se ale setkali jen na chvilku, jelikož Pavel si zase vybral směr podle gpsky a jelikož se nám onen směr nezdál optimální, vydali jsem se zase podél přehrady jen my dva. Překonali jsme pár kopů, pár přítoků a po nějakém čase jsem došli až k přehradní hrázi. Po důkladné prohlídce okolí jsme přešli na druhou stranu Střely a klidným krokem jsme se vydali do Žlutic. A to nás ještě cestou bombardoval smskama, kde jsme a podobně jinak nás popoháněl. Nakonec jsme dorazili na nádraží chvilku před odjezdem vlaku. Koupili jsme lístky, nasedli do vlaku a vydali se domů.

ps: nějako jsem opomněl napsal, že jsme našli ještě kemp Udolí Stínů a jeden který neměl jméno.