Nejprve jsem měl vyjíždět z Prahy sám, ale nakonec Pavel/Vodouš/ změnil plány a tak jsme jeli dva. V 16:30 jsme vlezli do vlaku a chvilku na to už jsme frčeli směr Rakovník. Teda frčeli je dost přehnané slovo. Byla to prapodivná moderní čugála a na sedadlech se sedělo děsně nepohodlně. Zato z Rakovníka do Krt už byla zase ta stará dobrá čugála. V Krtech jsem vyskočili z vlaku a namířili si to na náves. Naše první kroky směřovali do hospody U Krtka, kde na nás čekal Petr/Lenochod/. Tam jsme si dali pár piv a nějakou tu sekanou. Kolem osmé jsme zaplatili a pomalu se přesunuli do lomu. K mému zděšení bylo v lomu zase rozebrané ohniště a hromada odpadků 🙁 Trošku jsme to ve spodním patře poklidili a nanosili dřevo. Novýma mačetama nasekali dřevo./Nechápu jak jsem bez mačety mohl žít/. Obě mačety ač je to s podivem přežily. Nejvíc jsem se bál o moji mačetu, která byla vyrobená a ne kupovaná. Jen co jsme napnuli celty a rozdělali oheň začalo mírně poprchávat. Jelikož Pavel reptal, že jsem zase spatně udělal přístřešek, tak jsem se ho jal opravit. A ten remcal mezitím usnul. Když se probudil už celkem slušně pršelo a divil se, že na něj nekape. Když jme mu sdělili, že je předělaný přístřešek moc se divil, že si toho nevšimnul 😉 Na ohni jsme uvařili něco k jídlu, chvilku pokecali a uložili se ke spánku. No já osobně jsem se vyspal tak nějak nic moc. Jsem si vybral na spaní místo sice celkem dobře, ale nějak jsem si nevšimnul obrovského kamene v nohách. Takže jsem musel celou noc spát skrčený. V sobotu jsme se probudili něco kolem šesté. Po rychlé snídani jsme sbalili celty a vydali se dál. Šli jsme jen tak lesem kam nás nohy vedly. Začalo opět pršet. Najednou jsme se ocitnuli u krásného lesního potůčku. Jelikož vypadal čistě rozhodli jsme se najít kde pramení. Asitak po 500 metrech jsme narazili na místo kde by se dala udělat studánka. I tak jsme pokračovali dál až jsme narazili na mokřad kde onen potůček pramenil. Kdyby tak moc nepršelo udělali by jsme tam onu studánku. Já jako jediný jsme vodu z potůčku ochutnal a doposavad žiju. Od potůčku jsme pokračovali dál k Veličskému rybníku a od něj dál do Blatna. Jelikož pořád pršelo tak jsme se stavili v hospůdce U Kendyho, kde jsme se i naobědvali. Tam se s náma Pavel rozloučil, protože musel zpět do Prahy. My jsme tam ještě hodinku poseděli a poté se vydali po silnici směrem k Tisu. Cestou jsme stopnuli FamilyFrost a zakoupili si zmrzlinu. Asi tak kilometr za Blatnem jsme to vzali do leva a jen tam se vydali lesem. Mírnou oklikou jsme se dostali do Tiského podlesí, kde jsme nakonec zabivakovali kousek od potoka. Podruhé v životě jsme vytáhnul svou hamaku a dokonce v ní i usnul. V noci opět trošku poprchávalo. Ráno jsme přímo nad přítokem tohohle potoka jsme rozdělali snad nejbezpečnější oheň co jsem kdy zapálil. Byl totiž přímo nad hladinou vody. Uvařili jsme snídani a chvilku pokecali. Uhasili jsme oheň, vrátili jsme se zpět na silnici a vydali se ke skalnímu městu. Ve skalním městě jsme chtěli chvilku posedět a uvařit čaj. K naší smůle se tam přiřítilo cca 40 lidí a tak jsme radši odešli po žluté dál. U báby jsme si dali svačinku a nakonec jsme skončili z Žihli. Tam jsme váhal zda jet už domů nebo někam pokračovat. Nakonec jsem je s Lenochodem do Plzně, kde jsi zašli do místního známého pivovaru a tam jsem setrval do pozdních hodin. Z Plzně jsem to vzal na Prahu a hurá domů.

ps: fotky budou až se vrátím z dovolené…