Z původního Českého Ráje se nakonec opětovně staly Brdy Na místo odjezdu nikdo nedorazil. Tak jsme to s Vodoušem nasedli do nejbližšího vlaku a vydali se směrem na Osov. Standardně jsme to vzali pres Chlumce až k odbočce na Naději. Na Žižkově, jsme se nezůstali ani minutku, jelikož otvírají až v jednu. Dál jsme pokračovali směrem na Bleskovku. Na kterou jsme po chvilce chůze i došli. Tam posedávali tři lidičkové. Po chvilce ticha jsme se s nima dali trochu do řeči. A zjistili, že mají namířeno na nějakou akci na Plešivci. Tak půlhodinku po našem příchodu zabalili věci a vydali se na onen Plešivec. Poté jsme rozbalili naše věci a dali se do přípravy dřeva na večer. Blahořečen buď ten kdo dal na Bleskovku pilu. Bez ní by se spatně žilo. V mezičase jsme začali vařit a já blbnout s hamakou. Z čehož měl Vodouš málem kolaps. Přiznávám, že jsem prostě experimentoval. Jen škoda, že lenivej Vodouš nevzal do ruky můj foťák a nefotil. A že bylo co fotit. No není se čemu divit, v jeho náladě. Málem bych zapoměl, že někdy kolem třetí se na Bleskovce zastavil ještě starší tram jménem Viki. Na kutě jsme zapadli někdy kolem deváté. V neděli ráno, jsme vylezli až nebezpečně brzo ze spacáků. Myslím, že hodinky ukazovali něco po sedmé. Uvařili jsme čaj, nanosili nějaké dřevo a pomalu se vydali zpět do civilizace. Tento brzký návrat byl nutný, jelikož Vodouš odpoledne odlétal do UK. Po chvilce chůze, jsme nakonec došli do Dobříše. Po té co jsme prošli celou Dobříš, jsme zjistili, že vlak jede až za hodinu a tak jsme zaparkovali v nejbližší hospůdce a dali si smažák a pivo. Zpáteční cestu vlakem jsme defakto prospali. Na Braníku bylo jen „“Ahoj““ a každý se vydal svým směrem.

Nutno podotknou, že Vodouš byl/je/ notně z formy, jelikož při zpáteční cestě jsme místo do Osova došli do Dobříše. Já mu sice říkal, že jdeme spatně, ale nevěřil.