No a zase je tady ten pátek. Původně jsme měli jet tři. Ale Petr kvůli financím odřekl. Takže nakonec jsme jeli jen dva. Jelikož Vodouš pracoval až do pěti a je z něj teď brouk kravaťák musel ještě z práce domů, tak jsme nakonec z Prahy odjeli až v půl sedmé. Na hlaváku jsme na perónu potkali Krocana s pár dalšíma. Cestou vlakem nám mimochodem řekl kde je Nová Dakota a seník pod Nadějí. Doporučil nám, že se lépe spí na onom seníku. Jednu zastávku před Osovem jsme se s nima rozloučili a chvilku na to jsme vystoupili do černočerné tmy. Z Osova jsme si to namířili na Naději, kde jsme hodlali přenocovat. Cestou na Naději jsme zahlédli jedny stopy které tam směřovali také. Onen člověk, ale k Naději došel a zase odešel. Tak jsme uvařili kapučíno a šli spát. V sobotu jsme vstali časné ráno a bez snídaně vyrazili směrem na Bleskovku. Nejdřív jsme se vyšplhali na Studený a z něj slezly dolu na červenou značku. Odtud jsme nabrali pomyslný kurz na Bleskovku a šli defakto přímo za nosem. Je pravdou, že jsme se jednou nějak zamotali ale nakonec jsme na Bleskovku došli. Cestou jsme našli i Krocanem popisovanou Novou Dakotu. Po shození báglů jsme se hned vrhnuli do přípravy dřeva na obědo-snídani. Jak jinak než míchaná vajíčka. Poté co jsme se posilnili tímto vydatným jídlem, jsme pokračovali ve shánění dřeva na večer. To nám zabralo dobrých pár hodin pobíhání po lese a řezání pilou. K večeru jsme uvařili něco malého/fazole/ k večeři a dořezali poslední přitažené soušky. Nutno podotknout, že se fazole postaraly o večerní zábavu. Kolem půl desáté už nám začínalo dřevo pomalu docházet a tak jsme uvařili poslední čaj, pořádně přiložili aby jsme viděli kam si leháme a pomalu se uložili do spacáků. A v tom to začalo. Vodouš vyhlásil biologický poplach sedmého stupně. Nedal se skoro dýchat vzduch. Těchto poplachů bylo pár a já posléze pronesl nějakou vtipnou hlášku po které následovala salva smíchu. Je pravdou, že jsem málem umřel smíchy. Když se jeden skoro přestával smát tak ten druhý vyprsknul znova a tak to jelo skoro pět minut. Totálně vysmátí jsme nakonec usnuli. V neděli jsme vstali kolem osmé, dali si menší snídani, poklidili kemp a vydali jsme se přes Novou Dakotu na Krkavce. Cestou se nic moc zajímavého nedělo. Ač je to s podivem vynořili jsme se přesně nad srubem. Tam jsme si dali svačinu a pokračovali dál do Hostomic. Tam jsme si počkali na vlak do Zdic. Ve Zdicích nám byla dlouhá chvíle a tak jsme skočili na jedno pivko do nádražky. A pak už následoval jen přesun do Berouna z něj do Prahy. Toť asi vše.

ps: Vodouš zase do všech kempovek psal, že jsem Ledňáček a ne Autíčko. A já mu ač neúmyslně, skoro říkal co má psát… 🙁