„Opětně zase Roverky. Kolem šesté jsme s Pavlem dorazili na bus do Holešovic a vyčkávali zda se ukážou další. Nakonec dorazil Poe,Arizona a Čiperka. Takže nás bylo celkem pět. Nasoukali jsme se do busu a vydali se na cestu. Z Blíževedel jsme to vzali směrem na Ronov, kde jsme chtěli přespat. Během cesty se začalo stmívat a tak jsme trošku bloudili, ale nakonec se vydrápali až na vrchol kopce. Po zjištění, že už tam někdo nocuje jsme se rozhlédli zda se dá ležet někde jinde. Nedalo. A tak jsme zůstali uprostřed hradu. Jen bláznivej Poe tam pořád všude šajnil baterkou a určitě obtěžoval i ostatní. Po skoro hodině děsného rámusu se konečně všichni uložili ke spánku. Ráno vstal jako první samozřejmě Pavel. A snažil se mně dokopat na hradby abych fotil. Chvilku po něm vstali oni dva co tam už byli před náma a v tichosti se vypařili. Ani se jim nedivím, ten bordel co tam ostatní dělali večer je asi přesvědčil. No mezitím jsem vstal i já a opravdu jsem se vydrápal na hradby a vyfotil pár unikátních snímků. Poté jsme se přesunuli na plac kde už svítili sluníčko a dali se do vaření snídaně. Tak kolem deváté se začali probouzet i ostatní. Ale to jsme měli už sbaleno a čekali na ně. Když padla tak desátá a oni se nehodlali zvedat tak jsme se vydali z Ronova sami. Slezli jsme po značce až na rozcestí a čekali na ně. Když se po půl hodině neukázali, udělal jsem na cestě šipku a vydali jsme se dál. Jim jsme poslal smsku, že jdeme ke studánce a dál jsem se o ně nestaral. Cestou ke studánce, jsme objevili dva pěkné kempy a to Karbous a Vajíčko. Kolem půl dvanácté jsme dorazili ke studánce a jali se odpočívat. Avšak tak půl hodiny na to jsme zaslechli nějaký rámus a k našemu překvapení dorazil zbytek výpravy. Nepozorovaně jsem se na chvilku vypařil a skočil se kouknout na Heřmánek. Cvaknul si dvě fotky a vrátil se zpět. Ač trošku neradi, jsme nakonec šli s nima dál až k Chudému hrádku. Tam jsme na chvilku zaparkovali v opuštěné hospodě U Lopaty. A zde se v Poe-ově hlavě zrodil nápad jít na Mácháč. Což se nám nezdálo a tak jsme je opustili a vydali se zpět. Noc jsme přečkali na Heřmánku a z něj jsme se ráno vydali přes dvě údolí přímou cestou na Kodiak. Až na jednu soutěsku, kde jsme si zahráli na kaskadéry to byla docela fajn horolezecká štreka. Na Kodiaku jsme si uklohnili tuňáka s cibulí jako svačino-oběd a vydali se dál směrem na Netopýra. Tam jsme dorazili kolem půl třetí a jelikož vlak už v dálce houkal vydali jsme se přes Skalku zpět do Blíževedel. V Skalce jsme si dali půllitr toniku a pokračovali dál do Blíževedel. Z Blíževedel jsme to vzali zpět ku Praze. Tentokrát neměl vlak zpoždění, já krásně stihnul přestoupit a během půlhodinky jsem byl doma.
Málem bych zapoměl, že jsme našli ještě Trojúhelník a Náhodu. „