[SO] Sobota, denkdy konečně vyrážíme na velkejvandr. Původní odjezd v neděli se posunul už na sobotu díky tomu , žese  rodičovévrátili o den dřív z Chorvatska. Ač jsme chtěli vyrazit už dopolednetakto nakonec kvůli mně a mému domácímu úklidu skočilo až odpolednem (jóóó a já jak pitomec myslel zepojedeme v 11:30 😉 ). DoPrahy jsem dorazil kolem druhé a vyrazil k hospodě U Rudolfa 2, kdejsem mělsraz s Pavlem. Tam jsme si dali něco malého k jídlu a pomalu vyrazilido Holešovic.Chvilku počkali na bus a nesedli do prvního co přijel. Zase sepotvrdilo , žecestovat autobusem je děsivě úmorné ( no mě to přišlo spíš nachcípnutí. ). Po půl hodině cesty z nás pot teklproudem. No, ale jinak se do Roverek nedá dostat. Nakonec jsmevystoupili v Zakšíněa hned se vydali ke studánce. Proběhli jsme skrz Pavličky a běhemchvilkyjsme už seděli u studánky a užívali si chladivé vody a stínu stromů ( podle me nejlepší studánka zacelej vandr, ale podle Honzy byla lepší ta sirná studánka…).Povydatném odpočinku jsme se vydali dál směrem k Čapu a jali se hledatodbočkukterou mně popsal Jepťák. Po hodinovém hledání jsme se nakonec vydalipomodré a následovně po zelené po Zámeckých schodech na hřeben (opět jsem se musel na vlastní kůži přesvědčit, že turisti, obzvláště tikteří malujou značky nejsou z druhu Homo Sapiens, ale zřejmě vzniklyzkřížením paviána s nějakou horskou kozou, nejspíš kamzíkem.).Tam jsem ještějednou zkusil najít onen převis a když ani telefonát s Jepťákemnepomohl.Vydali jsme se hledat náhradní převis. A po chvilce jsme ho také našli.Sice byl obsazen mravkolvi, ale zdálo se, že už tam nejsou. Tak jsemjejichpasti zahrnul pískem a v pohodě jsme si rozložili věci pod převis (no já teda viděl tohohle brouka poprvé v životě a jelikož si pohádky sFerdou Mravencem nepamatuju tak dobře jako Honza (ve skutečnosti si znich pamatuju jenom „“všechno zná všechno ví všude byl““) tak jsem tomutaky začal říkat mravkolev a světe divse Honza pak na netu našel že seta potvora fakt tak jmenuje 😉 ). Uvařilivečeři, chvilku pokecali a uložili se ke spánku (Pokecáníspočívalo mimojiné v tom, že jsem si z Honzy dělal srandu jestli typasti jsou opravdu už prázdný a že (opět díky Sekorovým informacímpodle nichž má mít mravkolev obrovská kusadla) v noci vyskočí obrovskejmravkolev s kusadlama jak krokodýl a ukousne mu …. nohu? 😉 což semi zdálo, že tuhle představu Honza nelibě snáší ).

[NE]V neděli ránona nás čekalo překvapení v podobě nových mravkolvích pastí (…a že Honzovi nechybížádná…ehm končetina 😉 ). A že jich přesnoc stihli mravkolvové vybudovat. Za zmaření jejich práce jsme ulovilijednoho brouka a mravence a dali jsme jim je k snídani ( a se zájmem pozorovali soubojo holý život….ne nadarmo se říká, že nejlepší zábava je cizíneštěstí..). Brouk se zdatně bránila utekl (i přesto, žejsme vydatně fandili tý zahrabaný potvoře a několikrát jsme zdrhajícíhobrouka shodili zpět přímo na mravkolva). Zato mravenec mělasi málo sil a mravkolev ho ulovil. Po tomto( sadistickym )experimentu jsme uvařili kapučíno a ( spokojeně ) posnídali.Kolem deváté jsme semravkolvama rozloučili a vydali se dál (no dáááál spíš hloubš…někdose nás pokoušel změnit na kamzíka, takže cesta vedla místy docelapříkře dolů). Cestou zpět ke studánce jsem se ještěsnažil najít převis, ale opět nenašel (no já se ani nedivil. Vypadá totam všude úplně stejně. Samý skály a pořád stejný stromy a tak pořáddokola 😉 ). U studánky jsme opětovně nabralivodu ( to kapučíno máfakt obrovskou spotřebu vody ) a vydali se směrem kTisícáku. V rychlosti jsme Pavlovi ukázal Krápníka Tisícák a chtěl najít Ztracenku. Proto jsme se vydali popisovanýmsměremdolů (je to děsný,ale  zase to byl místy terén jenom pro horskou kozu, ale Honzato zvládnul dobře ). Ale opětovně nenašel. Zato cesta zpětna cestu byla super. Nejdřívjsme nemohli najít žádnej průchod mezi skalami a museli odejit cca 500mvedle kde jsme jeden průlez nakonec našli.  První se asi takmetr širokoua sklonem připomínající skluzavku vydrápal Pavel. Jako druhý jsem sevydaljá. Asitak v půlce cesty jsem uslyšel nějaké bzučení z kterého senakonec vyklubalo rozšlápnuté vosí hnízdo (přísahám,že když jsem tam lezl já tak tam žádný nebylo. Nejsem přece magor abychlezl skrz vosí hnízdo. Chvíli jsem Honzu podezříval, že si ho tam sámpřinesl. Nakonec jsem tuhle teorii opustil, protože to by mohl udělatjenom fakt totální magor.). Po té co jsem schytal třibodnutí jsem vystřelil jak blesk a než jsem se nadál byl jsem nahoře.Po téco se Pavel podivoval proč jsem to vyběhnul tak rychle, jsem muvysvětlil, žepřed rozšlápnutým vosím hnízdem je nejlepší obrana úprk (a já si nejdřív myslel, že zase machruje, aby mi ukázal, že se to dá ivyběhnout a abych se chytil za nos a styděl se, protože já to faktstěží vyfuněl nahoru, jenže zatímco Honzovi v soutěsce chybělo na každýstraně 10cm, tak mě naopak přebejvalo takže jsem se musel šinout lehcenašikmo.). No po návratuna rozcestí jsme se vydali na Rockyho camp, camp jsme sice našli, alebyl toKodiak. Tak jsme se tam rozhlédli a vydali se dál najít R.C. ten jsmetakéopravdu našli. Jelikož bylo děsný vedro tak jsme se vydali sever knejbližšímurybníku (s tímhle jsemotravoval už odrána. Teda ne od těch půl šestý, ale až po kapučínu ).A to k Dolanskému rybníku vzdálenému mnoho kilometrů od campů.Po zelené jsme došli do Litic, tam nabrali v jednom baráku vodu apokračovalik penzionu Ráj. Pavel chtěl sice rovnou k rybníku, ale nakonec jsem hopřesvědčila dali jsme si tam i jídlo. Posilněni smažákem jsme konečně vydali krybníkuu kterého jsme zůstali pár hodin. Sice jsme do rybníka nakonecnevlezli, alejen se polívali ešusem. Ale i tak to bylo osvěžující (To sice bylo, ale rybnik bylfakt humusnej i na mě). Jelikož už se připozdívalorozhodli jsme se vydat zpět do lesů (Mnoooto připozdění spočívalo převážně v tom že se obloha z nechutně ažodporně modrý a bez mráčku změnila na téměř černou a zvedal se krásný aosvěžující uragáník ). Kvůli vodě jsme to vzali opět přesRájkde jsme si dali matonku a nabrali vodu do zásoby (Jenomna vysvětlení….Ráj si hraje na luxusnější podnik, takže když náspersonál viděl ten den už podruhé tak se netvářili zrovnanejpřívětivějc). Z Ráje jsme to nabrali zpětna rozcestí značek a vydrápali se do skal na místě kde jsmepředpokládaliKeyWay. Ale jelikož už byla tma (achcalo jako z konve) tak jsme to samozřejmě nenašli. Sicejsmepod jedním převisem potkali jednoho člověka. Který nám řekl že jeto o kousek dál. Tak jsme šli o kousek dál, ale nenašli. Tak jsmezaparkovali pod prvním rozumným převisem (Mnojestli rozumný znamená že pod náma byl slušnej držkopád dolu tak jo.Pomalu jsem si začínal zvykat že do konce vandru budu spát na místechkam se odváží maximálně můj oblíbený kamzík nebo nějakej skalní orel ).

[PO] Ráno jsem se vydalhledat KeyWay a camp byl tak 400m od nás. No prostě ve tmě se špatněhledajíorientační body. Zpátky jsme to vzali přes Kačabaču, kde jsem nechalzápisv kempovce a vydali jsem se dál na Kodiak. Když jsme byli v Kačabačetak jentak trošku mrholilo, ale jak jsme se vydali dál spustil se už pořádnejslejvák. V tom vedru to byla celkem příjemná změna, ale trvala mocdlouho (dost dlouho naúplný promočení ).Když jsme dorazili na Koadiaka už vůbec nepršelo. Jen co jsme vešlidovnitřtak Pavel zkolaboval (????)na posteli s tím, že musí odpočívat (nemusel, ale chtělo semi…Taky kdomá vydržet pořád vstávat v půl šestý). Já se vydalhledat studánku. Slezl jsem po žebříku dolů do údolí a vydal senapravo.Po cca čtyřech kilometrech jsem to otočil a vydal se zpět k místu kdebylžebřík. Jelikož byl čas tak jsem se vydal ještě nalevo a po kilometrunarazil na žlutou značku. A to znamenalo, že jsem v jiném údolí nežjsmesi mysleli. Proto jsem se vrátil zpět ke srubu. Telefonátem Termitovijsem seubezpečil , kde že ta studánka opravdu je, aby jsme zbytečněnebloudili.Nechali jsme batohy ve srubu a vydali se pro vodu. Vrátili jsme se opětnarozcestí a vydali se správným údolím až k louce kde studánka opravdubyla. Nabrali dostatek vody a vydrápali se zpět ke Kodiaku (jenžeHonzovi nebyla dost dobrá ta studánka, kterou jsme našli, protože namapě byla namalovaná trošku jinde, ale to jsem už odmítnul anšto tahlevypadal dost přepychově.). Po posilněníkapučínem jsme se vydali do okolí a přitáhli pár soušek. Ty jsmerozřezali““kaprovkou““. Prvních pár špalků byl boj o život, ale další užbyli v pohodě (přesnějiřečeno o Honzův život. Jednou se stalo, že se nějak zapoměl a nepovolila jak jsem zabejčil kaprovkou k sobě tak jsem ho lehce popotáhnul amálem přepadnul přes kozu, ale ustál to 😉 ). Jelikožjsem nenašel žádnou sekeru, zkusil jsem štípat špalkyklínkem, ale marně (nojá jsem se dobře bavil, tak proč ne žejo). Když bylokonečně dřevo rozdělali jsme oheň apohodlně se usadili na lavičky. Uvařili večeři, trošku podráždilikouřemmístní čmeláky a zahráli šiškovej matrix/co nejpomalejší úhybnej manévrpřed letící šiškou/ . Po debatě u ohně jsme kolem jedenácté zalezli dosrubu a usnuli.

[ÚT] Tentokrát jsme vstalipřímo pozdě a to v8:30. K tomu pozdě to chce asi vysvětlení. /Pavel totiž vstával každýdenkolem páté a já to nevydržel a vstával kolem šesté/. Po vzbuzení jsmerozdělali oheň a uvařili snídani. Poklidili kemp a chvilku poseděli. Zkempu jsme nakonec odešli až po dvanácté. Po zelené jsme to vzali přesHvězduaž do Blíževedel. Jelikož nám vlak jel až za hodinu, přesunuli jsme sedonádražní hospody a dali si dvě piva. Po zaplacení jsem se přesunuli nanedaleké nádraží a vlakem se dopravili do Lovosic (to jenom kvůli mě, protože jsemse už nechtěl smažit v tom příšerném vedru a chtěl jsem se přesunoutněkam k vodě). Tam jsme si dali v Beseděvečeři a vydali se hledat nocleh směrem k Lovoši. Což byl dostkrkolomnejnápad. Cestou jsme si nasbírali broskve na večeři a dupali do kopce,kterýneměl konce. Za každou zatáčkou jsme už čekali konec a ten ne a nepřijít.Po půlhodince dupání jsme se konečně dostali skoro k úpatí Vlhoště akus od posledního baráku jsme našli „“celkem““ rovný plácek (tak tohle radši komentovatnebudu..fakt děsnej výstup).Chvilku jsme debatovali, ale zmohla nás únava a tak jsme během chvilkyusnuli. I když usnuli, terén byl nanic a i já se za noc několikrátprobudil.

[ST] Pavel opětovně vstal mezi pátou a šestou, ale já setrval až do půl osméve spacáku. Poté jsem si uvařil ranní kapučíno, zabalili jsme bágly avydali se zpět do centra Lovosic (fakt nechápu jak to Honza dělal ale me na tom svinskym sluníčku bylodesný vedro už od pul 9 a on si liboval jak krásně hřeje).Po nákupu v Plusu jsme se opětovně přesunulina nádraží a vydali se přes Děčín do Chřibské. Kus cesty a to Benešov=> Česká Kamenice jsme museli zdolat vlako-busem, jelikož bylavýluka.Když jsme vyskákali v Chřibské z vlaku naházeli jsme věci na lavičku achvilku odpočívali v chladivém stínu nádraží (No aby ne, když tam bylo cca o10 stupnů toho divnýho pána Celsia méně.). Pavel semezitím vydal nazáchod a vrátil se s tím, že je zamčeno. Když chtěl od výpravčího klíč,bylo mu řečeno, že se zde na malou chodí ven. A ke všemu záchod nejnizamčený.No Pavel si přečetl cedulku a vejít na záchod nezkoušel 😉 (Nojooono ;-))))) ) Prohodilijsme párslov s výpravčím, nabrali pitnou vodu a vydali dál k rybníku. Když jsmesepo cca hodině cesty konečně přiblížili k onomu rybníku vyklubala se znějnádrž na pitnou vodu (tobyl první pokus o můjinfarkt). Tak jsme obešli velkým obloukem plot a vydali sek dalšímrybníkům. Po další hodince cesty jsme konečně stanuli sice na hrázirybníka,ale byl vypuštěný. O Pavla se pokoušel infarkt (toho času už druhý),ale rozdejchal to a vydalijsme se k vedlejšímu rybníku kde už naštěstí voda byla. U rybníka jsmevydrželi tak hodinku či dvě a přesunuli jsme se dál do lesa, kde jsemnašelfajn plácek na přenocování (nojá byl už tak spocenej a ulepenej, že jsem se s chutí vycachtal, aleHonza tam vlez kraťasech jenom kousek nad kotníky a ošplouchával se tamjak nějakej důchodce).

[ČT] Normálníranní rituál, brzkévstávání, kapučíno, zabalíme bágly a vyrážíme na nádraží do Jedlové,kde chceme nabrat vodu. Na nádraží opět narážíme na ochotného nádražáka (takovej ten typ co blafe ikdyžse s nim nikdo už bavit nechce)a ten nás varuje před místní hospodou a ať radši zajdeme na Tolštejn.Takženabíráme pitnou vodu a po zelené a červené značce šplháme na Tolštejn.Jídlo tam sice bylo parádní ale pivo děsné (To je slabý slovo. Fakt slabý.Hnusnějc natočenouPlzeň jsem ještě nepil). Takže po prvním pivu platímea jdeme dál. Teda ještě předtím jsme vylezli na místní vyhlídku zhradu,pořídili pár fotek a slezli zpět k rozcestníku. Tam jsem Pavlapřesvědčil,že jít po cestě by bylo zdlouhavé a tak jsem zaměřil další rozcestník avydali jsme se podle azimutu. Ovšem vloudila se malá chybička a játroškušpatně zorientoval mapu takže jsme ve finále přišli na silnici o ccadvakilometry vedle (mnonato že vzdušnou čarou to bylo tak 2 km je 2km odchylka docela zajímavá;-))))) ). Takže jsme asitak v půlce cesty udělali pauzu sšiškovým baseballem.Po pauze jsme se vydali dál už upraveným azimutem a opravdu dorazili nažlutouznačku. Po žluté jsme pokračovali dál s mezi zastávkou v několikabunkrech. Kdejsem ve tmě narazil do zdi a byla z toho parádní boule. Měl jsem vážněkliku, protože pár centimetrů vedle koukal ze zdi pěkně rezavej drát.Bunkrů bylo cestou vážně celkem dost, ale všechny úplně stejný a takjsme pokračovali dál. Cestou odbočujeme ještě k sirnému prameni, kterývypadal prapodivně/divné rudé řasy/ (Honza je evidentně barvoslepej.Byla to žlutooranžová barva), ale chutnal jako normálnívody zestudny (jojo u nás na chajdě máme podobnou vodu. Asi tak 2-3 hodiny se musíodtáčet kvůli zrezivělým trubkám a pak chutná stejně jak tahle studánka).Tak půl kilometru od údolní nádrže Naděje jsme narazilina odbočkudo Ledové jeskyně. A tak jsme se vyhrabali s vypětím všech sil nahoru.Dolesice bylo napsáno, že je nepřístupná, ale doufali jsme, že se do níkoukneme a ochladíme. Jeskyně byla až na samém vrcholu kopce azamřížovaná.Jelikož to bylo po pár dnech jedno z vyšších míst kde byl signál takjsmetoho využili o odeslali pár smsek. Když jsme nabrali zase trochu siltak jsmese skutáleli zpět na cestu a došli na Naději. Musím říct, že cesta naNaději stála za to. Je to celkem velká nádrž na horském potoce aviditelnost odhaduji na pět až šest metrů. Jelikož se už připozdívaloslezli jsme dolů k ohništi a počali s přípravou večeře. Tento večerpadnul můj hermelín a skoro půlka Pavlova salámu (opékaná vysočina na ohni jeteda nicmoc jídlo). U ohně jsme vydrželi takdo jedenácti a pak šli spát.

[PÁ] Je 7:30 a zaseto kapučíno. Dojídámezbytky jídla a přicházej skauti (aže jich bylo jak na…..). Po půlhodině se zvedají a jdoudále. Noje kolem desáté a tak se přesouváme na hráz. To ještě nikdo ve voděnejni. Plaveme, sluníme se. Pomalu začíná Naděje ožívat. Kolem obědatamuž je cca patnáct lidí. Ležíme na hrázi a pozorujeme (abyne, když to byli dost pěkný holky a měli ten skvělej a nádhernej nápadslunit se nahoře bez 😉 no prostě nádhera, ale asi na nás musel bejtzajímavej pohled. Já fakt v tu chvíli neměl slov. ). Azase do vody.Kolem čtvrté jsme zabalili věci a vydáváme se dál ke Stříbrné studánce.Studánka má být někde kolem hradu Milštejn tak jsme došli až k němu apočalihledat správnou odbočku. Po té co jsme se vrátili o odbočku zpátky jsmejikonečně našli. Byla schovaná v lese cca 500m od hradu. Nabrali jsmevodu a játrošku studánku opravil. Všude skáčou žáby (hlavně do tý studánky, mrchy).Tak třista metrů od studánkyjsme našli ohniště a tak jsme u něj zaparkovali a uvařili““aintopf““. Náš aintopf obsahoval hrachovku,nudle,salám, masovýbujón,tuňákaa cibuli. A nepovedené smažené chlebové kostičky. No prostě codům/batoh/dal. Je pravda, že to vypadalo divně, chutnalo to prazvláštně. Byl hladatak jsme to snědli a zdá se, že bez následků (no comment…zase se potvrdilože co je německý je nepoživatelný). Jelikož se nám u ohněmocnelíbilo tak jsme se přesunuli o kus dál, kde to bylo celkem rovné atam seutábořili. Uleháme ještě za světla a všude bzučej komáři. Protozalézámedo spacáku a čekáme až se setmí a usínáme.

[SO] Kolemdeváté vyrážímesměrem na Svor. Ve Svoru bádáme nad tím kdy a jak jet zpět. Já jsemchtěljet až v neděli, ale Pavel pospíchal a tak jsme nakonec jeli už vsobotu. Pomalém obědě jsme se proto přesunuli na nádraží a čekáme na vlak. Vlakcestou samozřejmě nabral zpoždění a já opětovně čekal skoro hodinu na Masaryčce. No a to je konec.

„

Tags: velkej_vandr