Venku slejvák, pátek a do odjezdu zbejvá jen pár hodin. Konečně hodiny ukazují čtyři. Venku už neprší tak hurá ven. Nejdříve na nákup poživatin a pak zpět do Holešovic. Kde máme sraz. Ve čtvrt sraz s Radkou a poté ve 40 na busovém nádraží s ostatními. No na zastávku byla hromada lidu, ale nikdo známej. Tak jsme si tam sedli a čekali. Kolem půl se ukázal Ondra a chvilku po něm postupně došel zbytek. Jako poslední dorazila Kamila s svým novomanželem. Nikdo nechtěl věřit, že dorazej. A zprvu se zdálo, že je to jen optickej klam 😉 Tak jsem byli všichni a začala debata kterýpak autobus je ten náš. Nakonec jsme se zeptali a nastoupili do nejbližšího autobusu do Zakšína. Autobus vyrazil s deseti minutovým zpožděním, ale vyrazil. Cestou vše v pohodě dohnal a my mohli ve čtvrt vystoupit v Zakšíně. Tam už netrpělivě čekal Zbyněk s kamarádem. Po chvilkové debatě jsem nabral směr na Čap a doufal, že trefím. Jistej směrem jsem si byl, ale nějak špatně jsem odhadl vzdálenost. A čekal studánku mnohem dřív. Ale i tak jsme ke studánce dorazili. Dle instrukci od kamaráda se mělo jít dalších patnáct minut po cestě a zahnou na pravo. Tak jsme šli oněch patnáct minut a tam jsem shodil bágl a šel hledat. Našel jsem sice dva převisy ale ten který jsem hledal ne. A to jsem vyběhnul až na Čap. Po půl až třičtvrtě hodině hledání jsem se vrátil a zavedl zbytek k onomu převisu. Nějak se jim nezamlouval a tak si postavili kolem v lese stany. Hodinku na to jsem rozdělal u převisu oheň a chvilku na to jsme se všichni kolem ohně slezli. U ohně jsme vydrželi tak do dvou. Poté se všichni rozeběhli do svých stanů. Jen já a Radka jsme zůstali pod převisem. Počkali jsme než oheň zhasnul a šli taky spát. Kolem čtvrté ráno se kolem převisu prohnala neznáma postava a směřovala dolů na cestu. Tak za půl hodiny se se supěním hnala zpět nahoru. To už jsme v onu supějící osobu identifikovali jako Kamilu. Jak jsme se ráno dozvěděli byla se umejt ve studánce. Chvilku na to jsme usnuli, ale ne na dlouho protože Kamila nás kolem páté vzbudila znova, že už máme vstávat. Odeslali jsme ji k šípku a spali dál. A aby toho nebylo málo tak nás vzbudila ještě v šest. S tím, že se jde rozloučit.  Protože musí jet do Karlových Varů. Tak jsme jí řekli sbohem a spali dál. Vstali jsme tak kolem deváté. Teda probudili se. Všude bylo ještě ticho a jelikož se nám nechtělo ze spacáků tak jsme v poloze ležící, čekali až se někdo probudí.  Kolem desáté už byli všichni vzhůru a vydali se pro vodu. Tak jsme pomalu vstali a než se vrátili pomalu zabalili bágly. Ráno jsme se ještě dozvěděli, že Kamila neburcovala jen nás, ale i ostatní a dokonce jim ve tři ráno volala na mobil. Od převisu jsme vyrazili chvilku před jedenáctou. Vzali jsme to samozřejmě směrem na Čap. Když jsme se tam vydrápali, udělali jsme společnou fotku a vydali se dál po značce k Martinským stěnám. Odtud jsme si kousek odskočili na Krápník a Tisícák, kde jsme chvilku poseděli a vrátili se zpět na Husí cestu. A po ní pokračovali až do Skalky. Cestou jsme se párkrát schovali před deštěm pod převis. Ze Skalky jsme to vzali do Ostrého, kde jsme chvilku poseděli v hospůdce a z ní se na noc vydali na Helfenburg/Hrádek/. Tam jsme se přifařili k partě co hlídá Hrádek přes víkend. Sice se všem moc nechtělo, ale nakonec jsme se všichni sešli u ohně. Místní nám nabídli nocleh v hradní věži. Ač je to nepochopitelné, ale všichni si radši postavili před hradem stany. Nějak jsem to nechápal a asi ani nepochopím. Šance spát ve hradě, nejni každý den. Tak jsme tam nakonec zůstali jen dva. Noc v hradě můžu každému doporučit. Jediný spolunocležník byla místní myš. A ani tam nestrašilo, jak místní říkali. Ráno, teda spíš kolem desáté jsme se zase všichni slezli kolem ohně. Poté jsme vylezli na vrcholek věže, prozkoumali okolí hradu a pomalu se vydali do Úštěka. Jelikož už většina spěchala, tak jsme to vzali přímo po silnici. No spěchala, jak se to vezme. Jak uviděli podél silnice třešně, bylo po spěchu. A tak jsme od Úštěka dorazili kolem třetí. A začali hledat rozumnou hospodu kde mají palačinky a nakládaný hermelín. No a na třetí pokus se nám to opravdu povedlo. Když jsme dojedli tak jsme se vydali k nedalekému nádraží, kde jsme počkali na vlak. Ten přijel a my se vydali směrem na Lovosice a dál na Prahu. Toť asi vše.