„No je pátek, konečně den D. Nějak mně už přestalo bavit vysedávání v práci a tak jsem vyrazil na hlavák o něco dřív. Cestou jsem si koupil něco malého k jídlu a stoupnul si do fronty u kasy. Když jsem byl tak šestej ukázal se Jaroos s tím, že si ještě někam zajde a odhodil u kasy alici a odešel. Stihnul se vrátit akorát když jsem platil lístek. Tak jsme sebrali věci a šli koupil další zásoby do místního obchůdku. Odtud jsme se už přesunuli na první nástupiště a vyčkávali příjezdu vlaku. Stoupli jsme si k místu kde většinou parkuje poslední vagón, ale mašinfíra byl nějakej divnej a zastavil moc brzo. Nakonec jsme se vecpali do kupé kde skoro nikdo nebyl a vlak se mohl rozjet. A hned první zastávka byl Smícháč. Už na Hlaváku Jarooš brblal, že na Brdy se jezdí ze Smícháče. A jenom na Osov z hlaváku/Jarooši nejní nad to si pořádně přečíst jízdní neřád/. Na Smícháči se do našeho kupé vecpala parta skautů a nepočítaně hlučnejch vesnickejch balíků. Tento hluk jsme museli vydržet až do Třebáně, kde jsme přestupovali. Když jsme vystoupili tak se Jaroos rozhlídnul a konstatoval, že vlak asi už odjel. A začal mně přesvědčovat abych zjistil jestli už odjel. Už mně nalomil tak, že jsem se šel skoro zeptat. Ale nedalo mně to a nejdřív se ho zeptal v kolik že ten vlak má jet. Měl jet v 19:11 a bylo teprve 19:00. A od té chvíle jsem mu už nic nevěřil. V 19:11 vlak opravdu přijel a Jarooš začal s další mystifikací o vlaku. Prý že jedeme spatně. Ale to už jsem mu nevěřil. A jen odevzdaně seděl a čekal na Osov. Kolem třičtvrtě na osm jsme vystoupili v Osově a vydali se po poli do Velkého Chlumce. V Chlumci jsme se jali hledat hospodu Žižkov. Měl jsem matné tušení, že je až v další vesnici, ale nechal jsem Jarooše ať hledá. Nakonec to nevydržel a zavolal pomoc. Po zjištění, že je to opravdu až v další vesnici jsme se tím směrem vydali a kolem půl deváté jsme zaparkovali na Žižkově. Bylo tam sice plno, ale nakonec jsme se usadili k jedinému volnému stolu. Tak po půl hodině pivního čekání dorazil konečně Pet spolu s dalšíma dvěma člověkama/jak trefně nazval Jarooš (kamarád a kamarádka). V klidu jsme dopili a dojedli a už za pořádné tmy se vydali tradičně na Naději/leč umírá poslední/. Na Naději jsme chvilku povídali a uložili se vevnitř ke spánku. Jen hamakář Jarooš si zavěsil síť a houpal se přes noc venku. Asi mu byla ráno zima, jelikož si věci ve srubu vyzvednul před sedmou ranní. Ráno, teda spíš dopoledne jsme si dali čaj a posvačili. Tradičně se oheň rozdělával skoro nekonečně dlouho. Ale nakonec syčák blafnul a bylo dobře. Po snídani jsme se vydali k rozhledně a od ní jsme to vzali dolů k staré asi myslivně kde jsem navštívili Jana a jeho tlupu skautů. Odtud jsme se vydali ke studánce, kde jsem nabrali zásoby vody a pokračovali dál k Zlaté Bleskovce. Tam jsme si dali malou svačinku a pokračovali dál v hledání dalších kempů. Našli jsme jen jeden rozbouranej srub v remízku. Svého času asi pěkné místo, ale to už je historie. Teď je tam jen podlaha a jedna stěna. Foto a šli jsme dál podél potůčku. Najít Krkavce jsme vzdali, jelikož jsme nevěděli kde přesně jsou. A tu z čista jasna ač je to neuvěřitelné se před náma vynořilo Údolí Krkavců. Teda spíš by se to v současné době jmenovat Ledové království. Po zevrubnějším prozkoumání jsme zjistili, že Krkavci dostavěli srub. Jen vysekání dveří z ledu zabralo dobrejch 20 minut. Poté jsme se rozběhnuli po lese a nanosili hromady dřeva. S tím, že tohle nemůžeme spálit. U ohně se sedělo, popíjelo, zpívalo a hrálo až do jedné hodiny. Jen Jarooš to zabalil tak kolem půlnoci, jelikož usínal v sedě. Po zkušenosti z minulé noci ani nenatáhnul hamaku a uložil se do sroubku. A spalo se mu dobře jak jsme slyšeli jeho chrápání. A nebyl sám. Pet si taky v noci zachrápal. Takže to tentokrát nebylo jen na mně. Kolem té jedné jsme to ukončili všichni a šli jsme spát. V neděli ráno jsem vstal jako třetí. Jarooš a Pet už postávali u ohniště a vesele se smáli. No když jsem jsem zaslechnul Jarooše tak jsem se musel smát taky. Už přesně nevím jak to bylo, ale asi nějak takhle : „“Ptáci řvou, brouci dupou, pulci mlátěj ploutvema a vodoměrky šoupou nohama““. Když vstali i ostatní zapálili jsme oheň a uvařili čaj a snídani. Po snídani jsme nadělali dřevo, poklidili ohniště a vydali se na Žižkov. Cestou se nám Jarooš snažil vysvětlit k čemu že jsou na stromech žluté šipky. Dle jeho teorie jsou tyto šipky dočasné značení, tedy spojnice turistických značek. Když to vyšlo poprvé bylo to divné, ale když i podruhé bylo to opravdu divné. Nakonec jsme usoudili, že na tom asi něco je. I když se Jarooš tvářil všelijak. Nakonec jsme se opravdu dostali na Žižkov a v klidu si dali pivo a zdejší čínu či pečené koleno. Petovo komando vyrazilo k Osovu o necelou hoďku dřív aby stihli vlak směrem na Budějice. Já a Jarooš jsme ještě chvilku poseděli a pomalým krokem jsme se vydali k vlaku. Když jsem dorazil jako první na nádraží a viděl Peta a spol. sedíce na nádraží, musel jsem se jen smát. Prý jejich vlak viděli přijíždět ale i odjíždět když šli přes pole. Chvilku jsme s nima poseděli a když přijížděl náš vlak, tak jsme do něj naskočili a nechali je osudu svému. Snad jim vlak jel 😉 Po půl hoďce jízdy jsme dorazili do Třebáně a zašli na jedno do zdejší nádražky. Jen jsme se špatně koukli v kolik jede vlak a tak jsme se vyřítili ven a žádný nejel. Protož jsme si nepřečetli, že jezdí až od dubna. Tak jsme se vrátili zpět do nádražky a počkali na další vlak, který dokonce i přijel. No a na Smícháči jsme vlezli do metra a vydali se k domovů. Já jsme si ještě chvilku počkal na vlak a domů jsem dorazil až za tmy. Toť vše a příště AHOJ.

=======od Jaroose =======
Rozmrzají mi pomalu prstíky, tak můžu i podat zprávu o víkendu na Brdech…
Rozmrzen, že vlak nejede ze Smícháče, kterej mám 10 minut od práce jsem se plahočil až na Hlavák, kde byl sraz s Honzou Autíčkem.
Narvali jsme se do vlaku a vyjeli. První zastávkou byl Smícháč. Není nad to „“zodpovědně studovat jízdní řád““… 🙁
Náš vagón obsahoval, mimo nás dvou, podivnou směsku skautů a nezletilých hulákajích individuí v podroušeném stavu, ze kterých byl Honza vnitřně hysterický :-))) V ZAdní Třebáni jsme vypadli (spolu s opilci, ti ovšem směřovali na místní disco) a jali se vyhlížet přípoj na Osov. Honza se odmítl na mou přímou žádost kohosi zeptat, zda nám to neujelo. Čert ví proč – asi mu chybí disciplína :-)V Osově mne zastihla první trampská textovka , a to od Čity, že v jejím počítači se vyskytuje jakýsi virus a bylo by záhodno Peta dokopnout, aby se ozval. Ačkoliv jsem to posléze Petovi na Žižkově vyřídil, neozval se…
Dali jsme pár kousků (s Petem dorazili i dva jeho kamarádi ve složení kamarád+kamarádka, ovšem kamarádka patřila ke kamarádovi, tudíž ostatní kamarádi se s ní nemohli až tak kamarádit), Pet se nacpal salámem s cibulí, kterej doma nesmí (sorry Pete 🙂 ) a vyrazili, neb Naděje umírá poslední.Hned jsme se odebrali ke spánku. Mimo mne všichni využili služeb Grand hotelu a nam mne zbyly dva stromy, mezi kterými se houpala hamaka. Ačkoliv jsem se domníval, že je z kvalitního materiálu, vězte, že vůbec nehřeje. Postupně to zjistila má hlava, ledviny a nohy. K tomu všemu jsem ze srubu slyšel Petovo chrápání takové intenzity, že mne zvuková vlna rozhoupala (druhou noc mi bylo sděleno, že chrápu taky, čemuž nevěřím).
Ráno byl čajíček a ohníček (moc nehořel, sviňa) a pustili jsme se do lesů. Navštívili Jana a jeho tlupu „“synů lilie““ a kolem studánky na Bleskárnu. V místní kempovce jsme zaznamenali poněkud přehršle příspěvků psaných červenou tužkou (ostatně stejně jako na Naději), jíž se s oblibou zvěčňuje zde mnohým známý Drak. Nezdrželi jsme se dlouho a vyrazili dál v naději, že objevíme další fleky. Pochvalme tímto Honzu, že v nepřístupném remízku (bůhví co tam dělal) našel sbořenej sroubek, ze kterýho zůstaly jen rzšlapaný základy a o strom opřená jedna rozflákaná stěna. Svýho času to mohlo bejt fajn místo, protože o pár metrů níž u potoka jsme objevili dva hajzlíky a malou přehrádku.bylo na čase rozhodnout se, kde to zalomíme ten večer. Údolí krkavců jsme vzdali, neb jsme netušili, kde to je (ani Kubova textovka moc nepomohla) a vydali jsme se podél potoka. Za pár minut jsme dorazli na Údolí krkavců. :-)))
Lidi – to byla nádhera. SRoubek je dostavěnej, uzavřenej. Všude okolo byla vrstva ledu, dokonce i na stráni nad boudou, takže to vypadlo jak zamrzlý vodopády (už dřív na jednom podobným zkoušel Pet adrenalinový sporty, přes naše námitky, že si rozbije držku). Museli jsme vysekat led u dvěří (asi dvacet čísel) a dveře vysadit, abysme se dostali dovnitř, nadělali tunu dříví a poseděli, pojednli, popili a popěli u ohně.
Nu a byla neděle. Vyrazili jsme zpátky na Osov a stavili se na pivčo zase na Žižkově. Pet a jeho skvadra vyrazili o hoďku dřív, aby stihli vlak opačným směrem než já s Honzou. My jsem šli po nich klidným, ale svižným krokem. Na nádraží jsme se opět všichni setkali a my s Honzou vyslechli zajímavé vyprávění na téma vlak přijíždějí a odjíždějící bez nestíhajícího Peta a jeho družiny.
Tak jsme je tam nechali sedět u sloupu a naskočili do právě dorazivšího vlaku na Zadní Třebáň. V té mne Honza zatáhl do hospody s tím, že pojedeme až dalším vlakem za půl hoďky. Vlak za půl hoďky sice jezdí, ovšem až od dubna. Proto jsem zatáhl znova do hospody já Honzu a v poklidu vyčkali dalšího spoje…Nuž a pak už jen Praha, metro, vana….bájo…ahojda… 🙂

Jaroos