Původně nás mělo z Prahy jet na tuhle akci pět. Ale, nějak se to zvrtlo a lidé postupně odpadávali. Jako první odpadnul Kuba s tím že má housera. A těsně před odjezdem odřekli i Petr s Darčou. Takže na Smícháč jsem jen já a Davy. Koupili jsme lístky. Davy samozřejmě dva plecháče. A pomalu jsme se vydali k vlaku. Cesta vlakem utekla docela rychle. Jen jsme zjistili, že vlak je plnej vandráků. A autobus kterým budeme pokračovat dál, je asi nepobere. Tak jsme volali Šamanovi, ale tam jsme nějak neuspěli. Ve vlaku jmen potkal také kamarády se kterýma jsem byl na vandru po Střele. A nakonec jsem se s Martinem shodnul, že jedeme úplně stejným směrem. Když jsme dojeli na nádraží, naše očekávání se naplnilo. Když vylezli všichni z vlaku, zbyl vlak skoro prázdný. Lidu na autobusové nádraží bylo dooost hodně. Ale nakonec jsme se do autobusu všichni naspali a jelo se do Zvíkovce. Tak jsme chvilku hledali hospodu, ale než jsme ji našli byla úplně plná. Takže jsme to otočili a šli po červené na určené místo. Chvilku po odbočí mi zabzučel mobil. Volal Šaman, kde že prej sme. Až na tu divnou ozvěnu v mobilu bylo vše normální. Ale jak se nakonec ukázalo tak byl Šaman a spol tak sto metrů pře náma. Z radosti, že jsme je našli jsem se vydal přímo k nim a po prvním kroku zahučel do dost hlubokého přikopu. Když jsem se z něj vyhrabal tak jsem se dobelhal až k auto a se všema se pozdravil. Oni posbírali věci z auta , já sám sebe a vydali jsme se dál.Po chvilce jsme se přidali k Thomsonovejm vlkům. S těma jsme společně překonali dost zrádnou lávku. Do teď se divím, že tam někdo nezahučel. Byla fakt děsně úzká. Když jsme dorazili na místo konání, bylo tam už celkem živo. Hned nás nasměrovali k šerifárně, kde se musel každý účastník registrovat a za 120 Kč získal 120 $ a občanku.Poté jsme odnesli bagáž na vyhlídnutý plácek, napnuli plachtu a vydali se zpět do saloonu. Kde jsme vydrželi do půl druhé a silnější jedinci až do čtyř. Ráno mně probudil děsivý řev ptáků už kolem sedmé. Ještě chvíli jsem polehával, ale nakonec mi to nedalo a přesunul jsem se k ohni. Tam bylo o poznání lépe než ne spacáku. Když jsem si užil dost ohně, jal jsme se připravit snídani. Mezitím všichni vstali, teda až na Kantorku, která to vydržela skoro až do poledne. Šaman mezitím koupil jeden klaim a tak se šlo rejžovat zlato. Někteří dobrovolníci vlezli dokonce i do vody, ale moc zlata nenarejžovali. Naše rejžovatání trvalo tak půl hodinky a pak jsme se vydali zpět k našemu bivaku. Kde jsme setrvali u ohně až do střelecké soutěže. Ta spočívala v střelbě na Benešovu bystu. V prvním kole čítajícím tak 30 střelců odolával Beneš statečně, ale v druhém kole už podlehnul a roztříštil se na desítky kousků. Poté jsme se přesunuli na soutěž v rejžování/10 zlatinek v 1kg písku/. Jelikož naši zástupci rejžovali jako první a neumístili se na prvních místek, tak nás nic nenutilo setrvat až do konce a odebrali jsem se zpět k našemu ohni. Od něj jsme se přesunuli na nedalekou louku kde se nafotilo pár/no skoro 100/ fotek ve stylovém oblečení. Další akcí kterou pro nás organizátoři připravili byla nefalšovaná zlatokopecká svatba. Na tu jsme jen nakoukli, jelikož tam bylo docela plno. Místo toho jsme se se Šamanem vypravili na dříví aby bylo čím večer topit. Kolem  osmé jsme se ještě skočili kouknout na akci, které jsme se z jistých důvodů nemohli účastnit. Jelikož částky které tam padaly, byli na nás přímo astronomické. Po skončení akce jsme se odebrali zpět k ohni a dali si něco k jídlo. Po chvilce se většina přesunula zpět do saloonu. Jen já,Šaman a Kantorka jsem zůstali u ohně. Pojídajíc topinky a debatováním o všemožném jsem vydrželi tak do půlnoci a šli jsme spát. Těsně než jsme šli spát přišel Davy a uložil se pod širák. Ráno jsme vstali tak kolem deváté a posnídali. Já, Davy a Džou jsme vydali na autobusobou zastávku. Ostatní ještě chvilku zůstali jelikož přijeli autem. Ve Zvíkovci jsem se nasoukali do autobus a dojeli do Zbiroha kde jsme přestoupili na vlak a hurá domů.  No a tím končím tento zápis.