Je pátek večer a já konečně vyrážím směrem k nádraží.Od metra kde mám sraz s Pavlem jsme se vydali směrem k Masaryčce a odtud směrem na Jindřišskou kde jsme koupili zbytek zásob a vrátili se zpět na náraží. Jelikož jsme měli ještě dost času tak jsme zaparkovali v kasinu na nádraží. Teda kasinem jsme jen prošli do nádražní restaurace, ale i tak to byla zajímavé. Popíjet pivo a koukat na hráče jak prohrávají. Po kouknutí na hodinky jsme dopili pivo a vydali se směrem ke kasám, kde jsme měli sraz se zbytkem výpravy. Kolem páté hodiny jsem už mírně znervózněl, ale chvilku na to dorazili další dva lidi. Takže jsem koupili lístky a vydali se na perón. Na nádraží dokolečka hlásali něco o tom, že je výluka směrem Na Kralupy, ale tomu jsme nevěnovali pozornost. Teda jen do toho okamžiku kdy jsme zjistili, že náš vlak jede výjimečně přes Kralupy. Cestou vlak nabíral a nabíral zpoždění. Průvodčí nás sice ujišťoval, že v Rakovníku vlaky počkají. Ale nepočkaly. Vlak totiž nabral cestou zpoždění něco přes hodinu. A když jsme zjistili, že další vlak jede skoro za tři hodiny, tak jsme se přesunuli do restauračky na nádraží. Ale ouha. Pivo tam měli děsný a hned nás vyhodili, že zavírají. Proto jsme se vydali dál do města. Po dlouhém hledání jsme našli skoro prázdnou restauraci a usadili se. Po značně dlouhém čekání nám přinesli pivo. Bylo však srovnatelné s tím z nádraží. Jídla taky moc neměli a tak jsme se po dvou pivech pomalu přesunuli zpět na nádraží a vyčkávali příjezdu vlaku. Ten se kolem třičtvrtě na jedenáct ukázal a tak jsme se k němu vydali. Pro jistotu jsem se strojvůdce zeptal zda zastavují v Krtech. Po odpovědi ano, jsem si oddychnul a nastoupil jsme do vlaku. Kolem půl dvanácté jsme vyskočili na zastávce do tmy a vydali se k lomu. Již cestou jsem všechny strašil, že tam netrefím a asi mně i trošku uvěřili. I já jsem tomu skoro uvěřil. Ale jakmile jsme vešli do lesa už jsem šel po paměti a uhnul na správném místě a během chvilky jsme už byli ve Ztraceném lomu. Po malém průzkumu dvou nocleháren jsme vybrali tu níže, jelikož tam byla měkčí zem. Rozložili jsme spaní a rozsvítili pár svíček. Jelikož se nikomu nechtělo ještě spát, tak Martin chvilku hrál na kytaru. Kolem jedné ráno jsme usoudili, že už je čas jít spát a tak jsme zalehli. Jako první se vydrápal ze spacáku Pavel, jak později tvrdil tak ho vzbudilo řvaní ptáků. Místo toho aby nám uvařil snídani tak pobíhal po lomu a fotil si ho. Neopomenul si vyblesknout i nás jak spíme. Nutno podotknout, že vstal před šestou. Druhý jsme se vzbudil já a následován Martinem. Jako poslední se vydrápal ze spacáku Petr, s tím co že blázníme už v šest ráno. Ale to už hořel oheň a vařil se ranní čaj. Po průzkumu celého lomu jsme poklidili ohniště a noclehárnu a vydali se směrem k Viklanu. Jenže jsme někde sešli z cesty a tak jsme Viklan nenašli. Jak jsem se později dozvěděl, tak Viklan vandalové shodili a místní občané ho vrátili zpět. Sice už se neviklá, ale je aspoň zpět. Nakonec jsme to stočili ke Chvojovskému mlýnu. Kterým jsme jen prošli a došli až do Žihle, kde jsme si dali oběd. Ze Žihle jsme to vzali k Viklanu, kde jsme nakonec zaparkovali a zůstali na noc. Uprostřed skalního města jsme udělali ohniště a nasbírali dříví na noc. Chvilku před setměním jsme zapálili oheň a uvařili večeři. Poté vzal Martin kytaru a zahrál pár písniček. Jelikož jsme byli dost unavení tak jsme to tentokrát zabalili brzo. A přesunuli se o pár metrů níže, jelikož u skalního města to na spaní moc nebylo. K ráno trošku sprchnulo a tak jsme se kolem /šesté-posun času/sedmé přesunuli zpět ke skalnímu městu pod kamennou střechu. Kde jsme na vařiči uvařili čaj a čekali jestli přestane pršet. Po skončení přeháňky se vsoukal ze spacáku i Petr a tak jsme pomalu zabalili věci, poklidili ohniště  a vydali se směrem na Rabštejn. Tak v půlce cesty začal Pavel naříkat, že má puchejř a všelicos jiného, ale hrdě pokračoval v cestě dál. S vypětím všech sil se dokodrcal až k Rabštejnu a odtud jsme se sesunuli zpět k řece, kde na nás čekal ranč Havraní kámen. Tam jsme si dali obědosvačinu a pokračovali dál po červené k železniční zastávce Záhořice. Někde  před Radotínem se od nás Petr trhnul s tím, že jdeme děsně pomalu a vydal se zrychleným přesunem na Vladař. Martin chtěl jít sním na Vladař také, ale nakonec šel s náma. Já bych tam asi taky vyšplhal, ale radši jsem šel pomalu s Pavlem.  Ten se z posledních sil doplazil na Zastávku Záhořice s tím, že dál nejde. Nutno dodat, že Petr stihnul vyšplhat na Vladař a na zastávce byl dřív než my. Po chvilce hledání a zkoumání jsme zjistili, že vlak jede až za 2,5 hodiny. Tak jsme se zvedli a vydali se do nedalekých Žlutic. Kam se Pavel dostal opravdu z posledních sil a vidinou hospody. No hospoda bylo opravdu silné slovo. K jídlu tam měli jen divnou klobásu. A tu si dal jen Martin. Po pár pivech jsme se zvedli a přesunuli se na nádraží. Vlak jen na čas a během chvilky jsme byli v Rakovníku. Tam se stala jen jediná věc. Když Pavel vystupoval vypadal asi dost komicky a jeden starší pán poznamenal „Zda Pavel nerajtoval koně“. Čemuž jsme se dost zasmáli. Chvilku na to přijel vlak a my vydali zpět ku Praze. Na hlaváku jsme se rozloučili a každý se vydal svým směrem. Nutno podotknout, že jsme přijeli chvilku před půlnocí.

ps: málem bych zapoměl na Pavlovo super plechovkové zranění. Chtěl posunout otevřenou plechovku a ta se jaksi zadrhnula a pořezal si dva prsty. A krve z něj bylo jak z ……. No aspoň k něčemu ta moje lékárnička byla.
pps: krty=>Z=>Ch.mlejn=>Z=>Žihle/hospoda/=>Ž=>Dědek,Bába=>Ž=>Viklany/skalní město/=>Ž=>Č/uhl.louka/=>Č=>Rabštejn=>Č=>Bohuslav=>Č=>Žáhořice=>Č=>Žihle.