Celá akce začínala sice už v pátek večer, ale Kuba musel v sobotu dopoledne do práce. Tak jsem vyjížděli až v sobotu po obědě. Cesta probíhala celkem v pohodě,vlaky navazovali a mi dorazili do Předhradí kolem šesté. A vydali se přes Kutřín do Perálce. Za cca hodinku jsem dorazili do Perálce a rovnou zamířili k hospodě, kde jsme je samozřejmě našli. Tak jsme chvilku poseděli a dali pívo. Někteří si dali minerálku, ale pod tíhou mravenců na hlavě to nevydrželi a přešli na pivo a jiné dobroty. Že jo Kubo 🙂 Pak se menší část zvedla a přesunula se do nedalekého lesa, kde se rozdělal oheň a chvíli se besedovalo. Mně nějak přemohl spánek, tak jsem se přesunul dále do lesa a usnul. Dle zvěstí, nejdéle u ohně vydržela Blondýna a Xena.  Ráno jsem vstal jako první v půl osmé/vlastně v půl deváté/. Potichu/za blafání psa/ jsem se přemístil z lesa a šel se projít po okolí. Když jsem se vracel po cestě zpět zahlédnul jsem, že se někdo pohybuje kolem auta. Byl to Rysák. Tak jsem to namířil k němu. Po chvilce se k nám přidal i Harmonika. A začala sáhodlouhá debata jak že se vlastně posouvá ten čas. Harmonika to nakonec nevydržel a využil klacků na cestě a jal se nám názorně ukázat jak se to má. Ale ani tak jsme nevěděli jak se to posouvá. Pak přišla Jana/h 10000/ a první otázka na ni byla samozřejmě jestli plus jedna či mínus jedna hodina. Také si nebyla jistá. Jelikož jsme dostali všichni hlad, tak jsme se vrátili zpět do lesa a Rysákovi se nechtělo čekat až se všichni probudí tak odjel neznámo kam.  Když se všichni zbudili,nasnídali vyhlásil Car bitvu o mapu/kde jsou zkameněliny/. Bitva spočívala v tom že každé ze tří družstev dostalo kus mapy a tu muselo připevnit na svůj strom. Cílem boje bylo obkreslit mapy protidružstev a poskládat celou mapu. Každý dostal na začátku pět životů/fáborků/ a po zásahu šiškou přišel o život. Po ukrutné bitvě, kdy se družstva navzájem skoro vymlátila. Se nakonec složila mapa. Poté jsme se dali  do hledání pokladů. Nakonec všechny poklady vyžralo černé družstvo /jmenovitě Kuba a Slon/. Za nehorázné peníze jsme koupilo mapu a vydali se do prvního kontrolního budu. Ještě předtím červené a modré družstvo stačilo podepsat smlouvu o spojení sil. Cestou k tomuto budu jsme přebrodili řeku a zdolali velikánský kopec. Na prvním bodě jsme se rozdělili, protože někteří prostě nechtěli šlapat dál.  Takže zůstali jen Harmonika,Tom,Jana,Jiřka a já. Xena,Carel,Blodýna a kanibal se vydali dál vlakem. Tak jsme na křižovatce ještě chvíli zůstali, něco pojedli a vydali se k druhému bodu. Přešli jsme koleje a vydali se směrem na Hesiny k myslivně a dál k jezírku Amerika kde byl druhý bod do které jsem museli dojít. Zdálky to vypadalo, že je tam bufet, ale nebyl. Takže jsme zakreslili okolí a vydali se do Žďárce. Kde jsme si v hospůdce dali jedno pivko na osvěžení a vydali se na nádraží.  Tam jsme si koupili něco k jídlu a po kolejích se vydali hledat starou vyhybku/kterou jsme nenašli/.  Tam nás nějaký domorodec nasměroval na cíl celodenního putování a to do lomů. Přešli jsme pár mokřadů a ocitli se na silnici vedoucí do lomů. Asi na třetí pokus jsme odbočili správně a vešli do jedné  strmé cestě do lomu, kde už hořel oheň. Samozřejmě jsme  přišli až jako poslední, jelikož jsme šli pomalu a kochali se krásami okolí. Tam jsem chvilku poseděl u ohně a šel si připravit spaní. Ale nějak mně to zmohlo, tak jsme zalezl do spacáku a usnul. Za noc jsem se vzbudil jen jednou a u ohně jsem viděl někoho poskakovat do rytmu bubnu. Ráno jsme se dozvěděl, že to byl Harmonika a u bubnu byl Carel. A že Harmonika zase řádil. Ráno jsem se probral tím, že jsem ucítil mokro na koleně. Ono totiž kolem páté začalo pršet a já si toho nějak nevšimnul. A vybudila mně až louže pod spacákem. Narychlo jsem z ponča postavil přístřešek a zpoza něj koukal na hemžení ostatních. Kolem desáté jsem si uvařil polívku a něco kolem půl jedenácté jsme se s Kubou, Xenou a dalšíma co jeli domů vlakem vydali zpět na nádraží. Celou cestu jsme jeli osobákem takže jsem ani nejel do Prahy, ale vystoupil doma. Byla to moc pěkná akce,teda až na ten déš’t v pondělí. Ale bez něj by to asi nebylo ono.