Až na organizační trable. Byl odjezd celkem v pohodě. Původně jsem měl totiž jet už v pátek odpoledne. Ale organizátorka to nějak nezvládla a vyvolala informační mlžení. Tak jsem raději jel až v sobotu brzo ráno. Jak se ale ukázalo v pátek tam už skoro půlka lidí byla. Ale co, hlavně že jsem dorazil. To ale předbíhám. Když jsem dojel do Prahy zjistli jsem, že mám peněz pravě tak akorát na cestu tam a nezbude mně ani koruna. Tak jsem se vydal do bankomatu. Ale jako vždy když potřebuju peníze. Bankomat na mně hlásal „“jsem mimo provoz.““ Tak jsem koupil lístek a doufal, že v Lovosicích nějaký najdu. Naštěstí v Lovosicích byl, takže jsem byl zachráněn.Po skoro čtyřech hodinách cesty jsem vystoupil v Žalanech a po dotazu na nádraží „“Kterým směrem jsou Kostamlaty““ jsem se vydal po silnici daným směrem. Cesta to byla dosti krušná, protože byla skoro celou dobu do kopce a proti foukal děsněj protivítr. Docela vyčerpanej jsem dorazil do Kostomlat a jal se hledat autobusovou zastávku. Tu jsem po chvilce našel skoro na druhé konci Kostomlat. Když jsem zjistil, že autobus přijede až za hodinu. Uznal jsem, že nemá cenu čekat a další část výpravy a vydal se na Pařez sám. Samozřejmě jsem zvolil tu opravdu nejlepší cestu a to přímo přes zříceninu hradu Sukoslav ke které jsem se s vypětím všech sil dohrabal. Ale stálo to za to. Už jsem byl na Pařezu dvakrát, ale ani jednou jsem se nebyl na hrad kouknout. Sice z hradu už moc nezbylo. I tak se stal dominantou okolí /samozřejmě až na Milešovku/. Když jsem se na hrad vynadíval vydal jsem se dál po zelené až na rozcestí kde jsem odbočil a děsivou bahnitou stezkou jsem se vyhrabal na další lesní cestu, která už vedla ke srubu. Již z dálky jsem zahlédnul nějaké vozítko. Až z blízka jsem ho identifikoval jako Šamanovo, podle vnitřní výzdoby. Ale to už jsem byl skoro u srubu a před ním uviděl u kozy Šamana,Kokose a Džoua jak připravují dřevo na večer. Uvnitř byli ještě dva neznámí človíčkové. A jak se později ukázalo i Kantorka/spící na půdě/. Tak hodinku po mém příchodu se vrátil Honza, který šel vyzvednout Janu do Kostomlat na autobusovou zastávku. Ani nevíte jak bylo velké překvapení, že přijela sama. Na to, že slibovala cca jedenáct lidí. A těch jedenáct měl na talíři celou dobu co jsme tam byli. Kolem čtvrté hodiny jsme se vydali na obhlídku okolí s tím, že nám Džou ukáže Fosťák/teda aspoň myslím že se ten srub tak jmenoval/. Je to docela pěkný srub schovaný ve skalách s pěkným ohništěm. Odtamtud jsme se přes studánku vydali zpět na srub. Kde jsme se dali do vaření večeře a posléze dokonce i zpívání a hraní na kytaru. Kolem desáté se ještě na chvilku stavili dva/které jsme poznali na minulém Silvestru/ a po hodině se zase vydali zpět domů. Srub utichnul/upadl do spánku/ tak půl hodiny po půlnoci. Ráno jsme vstávali kolem osmé. Venku trochu prosvitovalo chvilkami sluníčko. A když vylezlo na delší chvilku, tak příjemně hřálo do zad. Ale neradovali jsme se z něj příliš dlouho. Tak kolem desáté zalezlo, začalo zlehka pršet a už se neukázalo. Chvilku se ještě besedovalo a kolem třetí mne Šaman s Kantorkou vzali do Třebenice odkud jsem se vydal vlakem zpět domů.
Co napsat na konec, no asi jen. Škoda, že jsem nevyrazil už v pátek 🙁