Když se to vezme kolem a kolem. Tak tento vandr začínal zase dosti šíleně, teda alespoň pro mně. Ve čtvrtek jsem byl na koncertě HN a nějak se to protáhlo až do rána, takže jsem zůstal v Praze. A v tom byl ten problém. Batoh a další věci zůstaly doma. Takže jsem to musel v práci zabalit hned po obědě a vyrazit k domovu. Kde jsem nacpal věci do batohu, nakoupil jídlo a dokonce zvládnul i vanu. Ku Praze jsem vyrazil v 16:25. Tož byl poslední vlak kterým jsem to stíhal. Na hlavák jsem dorazil něco kolem půl šesté. Nakoupili se lístky a hurá do vlaku. Cesta vlakem probíhala celkem v pohodě. V Zadní Třebáni jsem přeběhli do místní lokálky a dojeli  do Osova. Je pravda, že poznávání zastávky kde budeme vystupovat bylo docela složité, ale nakonec se povedlo. Cestou jsme se stavili na jedno pivko, což byla asi chyba. No jak pro koho. Tam jsme se rozdělili na dva tábory. Menší část/Kuba a já/ jsme chtěli už jít, ale Davy,Jana a Martina se rozhodli, že se ještě nepůjde. Po té co jsem se vrátil do hospody, kam se zůstavší část přemístila a vysvětlil jim, že se opravdu už jde se zvedli. A od tohoto okamžiku padla nálada pod bod mrazu. A tak to zůstalo až do soboty večer. Ale to předbíhám.  Trojka posílená pivem a tequilou v náladě se vykolébala z hospody a dorazila na rozcestí kde jsme na ně čekali. Poté jsme se vydali směrem na Naději. První část cesty probíhala docela v pohodě, jelikož jsem šli po silnici. Když jsme zašli do lesa. Začala kalamita. Kuba se vydal hledat Naději a já mu šel pomoct. Mezitím rozjařená trojka zvládla projít skrz lesní školku. A docela značně ji zlikvidovat. Naštěstí ne úplně, takže jsme to s Kubou ráno spravili. A to nikomu nepřeju slyšet nadávky při překonávání této překážky. Naštěstí Kuba nakonec Naději našel a zbytek výpravy se tam doplácal.  Kuba rozdělal oheň v ohništi a Davy v srubu. Já osobně jsem pak chvilku poslouchal hraní a odebral jsem se spát ven pod širák. Ještě než jsem usnul jsem zahlédnul Kubu jak věší hamaku. Ráno mně probudilo tichounké klapání na spacák. Po té co jsem se vyhrabal ze spacáku jsem zjistil, že padá mlha. Teda jestli se tomu dalo říct mlha. Velikost padajících věcí  byla cca 1-2mm. Hodil jsme přes sebe pončo a ještě chvilku polehával. Nakonec mně kolem osmé vyhnala ona známa potřeba. Nějak skoro současně vstal i Kuba. Poklidili jsme ohniště a kolem srubu a vydali se na vrchol kopce kde byla věž/asi počasnická/. Odtamtud jsme se vrátili zpět, uklidili batohy za srub a šli hledat studánku. Hned na tak čtvrtý pokus jsme ji našli. Z čehož měl Kuba vekou radost a snad mu to i zlepšilo náladu. Asi kolem jedenácté konečně vstali i ostatní a po dvanácté jsme se konečně vydali dále. Asi kolem páte jsme konečně dorazili do Údolí krkavců. No je pravda, že jsem trošičku bloudili po lese, teda až na Davyho, který tam už byl a nechal nás abychom se prodírali lesem když to nebylo potřeba. Tam konečně trošku opadla napjatá atmosféra a udělal se oheň. Nejdřív probíhala debata kohopak jsou asi ty koti na totemu, pak se jedlo a nakonec hrálo. A to až do půlnoci. To už měl v sobě každý nejméně půl litru rumu. Já jsem se davové rumové mánie radši vzdal. Přeci jen rum je lepší v grogu. Kolem půlnoci jme šli všichni spát. Ráno teda vlastně skoro kolem poledne jsme se vysoukali ze spacáků uvařili snídaně, poklidili kemp a vydali se na nádraží.  Kde jsme si hodinku počkali na vlak. A vydali se k domovům.