No teď už o cestě. Já osobně jsem vstával něco kolem půl páté. Řeknu vám vstávat v sobotu tak brzo ráno je děsný. Ale nedalo se nic jiného dělat. Cestou vlakem ke mně přistoupil Petr a frčeli jsem do Prahy. Kde už měla čekat Darča. Ale nějak se opozdila takže jsme nakoupili lístky a čekali pod hodinama. No naštěstí to stihla.Z Prahy jsme jeli krásným dýzláčkem. Hned po nastoupení do vagónu jsem získal psa(vlčáka). Ale jen do doby než se mu vrátil páníček. Cesta rychle ubíhala ikdyž jsme dost často stavěli. Do Rakovníka jsme dorazili skoro načas. A kodrcali se dál ještě menším dýzláčkem. Po tříčtvrtě hodině jsme se už začali přibližovat k Jesenici což byl orientační bod kdy vystupovat. To jsme se už začali připravovat na vystup ve stanici Krty. Počasí nám ohromně přálo. Byla mlha že nebylo skoro vidět nakrok. To jsem ještě pořád věděl kde jsme. Vydali jsme se směrem k místu kde býval letní pionýrský tábor. Po prozkoumání okolí jsme usoudili, že zde žádný tábor nestál minimálně dva roky. A odtud začalo naše bloudění po Krtských lesích. Zásadní problém byl, že za těch skoro deset let co jsem zde nebyl přibylo v lese tolik cest že jsem po prvních stovkách metrů jaksi ztratil směr k lomu. Darča a Petr to nesli hrdině a bloudili se mnou. Občas jsem je na dost dlouho ztratil z dohledu, ale vždy jsme se zdárně našli. Po hodince bloudění jsem našel první orientační bod a to malý lom kde býval indián. Tam jsme vyrušili stádo laní, které pak zběsile uteklo lesem. Už jsem si byl skoro jistý, že jsme už skoro u lomu. Ale myslet znamená h….. vědět.
Lom jme jaksi nenašli. Tak jsme se vydali směrem k rybníkům. Cestou jsme přebrodili potok a prozkoumali docela pěknej tábor. Tak jsme si pod přístřeškem dali svačinu. Zapomněl jsem podotknout že lilo jak z konve. Petr po jídle prozkoumal taborouvou bránu. Po svačince jsme se vydali dále k rybníkům. A odtamtud dále směrem Krty, teda skoro směrem. Vzali jsme to lesem a našli dalších pár kilometrů. A zdárně dorazili do Krt. Jelikož bylo teprve tak 15:30, tak jsme se usídlili kde jinde než v hospodě. Tam jsme vydrželi do 16:45 při konzumování grogú, bavoráků, čajů a utopenců. Na to jsme se vydali na nádraží a vyčkávali na příjezd vlaku. Naštěstí přijel načas. V Rakovníků jsme měli čas tak jsme prozkoumali dalekohledem místní bazén a nakoupili sušenky v bufetu. Do Prahy jsme dorazili akorát a stihli jsme půl devátou a frčeli k domovu. No myslím že to byl zajímavý výlet a určitě se vrátím lom najít. A